Loni touhle dobou mě úžasné datum v kalendáři taky donutilo napsat článek na téma „1.duben“. Když jsem dnes zase sedla ke kompu a rozhodla se vyjádřit radost nad příchodem jara, donutilo mě to si slova z minulého článku připomenout. Krom toho, že píšu o zbytečnosti apríla jakožto svátku srandy, vtípků a kanadských žertíků, vyjadřuju taky radost nad tím, že začal nejúžasnější a nejdokonalejší měsíc v roce.
A tu cítím celý den i dneska. jsem prostě dítě dubna – stejně nevyzpytatelná, jako dubnové počasí, chvíli se mračím a chvíli se směju, chvíli brečím jako když padají studené kapky z mraků a chvíli se zase vztekám jako jarní krupobití. Miluju duben z jeho nevyzpytatelnou krásou a energií. Zato nemám moc ráda Velikonoce, které k mojí smůle tu a tam vyjdou přímo na moje narozeniny:/
Ale nejvíc ze všeho miluju první dubnový den. Březen, jehož velkou část ještě drží vládnoucí žezlo zima, už je definitivně za námi a duben pomalu ale jistě vítá jaro, stromy raší a rozkvétají fialky a všude to voní, zpívá a houfuje se…no prostě nádhera:)
Tak ale dost už bylo mých rozplývajících se, zcela nepoetických žbleptů o lásce ke čtvrtému měsíci v roce. Ještě bych se chtěla vrátit k tomu, co jsem nakousla na začátku článku. A totiž, že loni plus mínus touto dobou jsem psala už šestý článek v měsíci dubnu. Málem mi nad tím vypadly oči, ale abyste mi věřili, stačí nalistovat příslušnou stránku archivu (no dobrá, nebudu vás nutit koumat, kde to asi je a dám vám rovnou odkaz).
Článek o náhubkovém zákonu, jedno a vzápětí druhé zamyšlení o muslimech a pak něco, co se nedá tak úplně nazývat články – totiž vtipné video a seznam článků, které na tomhle blogu dle mého názoru stojí za přečtení. No a na závěr plodného dne ještě zamyšlení parafrázované v úvodu.
Ježiškotečky s drátem! Či jsem se já zbláznila nebo co? Nejen, že dneska bych na to neměla čas ani kdybych osekala všechny své aktivity na nutné minimum, ale možná by mi i přišlo trapně navalovat na vás, čtenáře, taková kvanta písmenek. Mám dojem, že v dobách mojí pracovní neschopnosti (leden až červen 09) jsem byla horší než denní tisk:D
A tím navazuji i na další téma, které se mi pořád motá na jazyk…pardon na klávesnici a totiž nedostatek času na blogování. Pořád vám slibuju, že bude líp, ale upřímně řečeno – nebude. A čím dříve se s tím vy i já smíříme, típ lépe pro obě strany. Já si nebudu furt vyčítat, že málo píšu a vy nebudete přemýšlet, jestli se mi něco hrozného nestalo, když už jsem tři dny nepřispěla.
Na druhou stranu mám pocit, že zase žiju a první duben mi to o to víc připomněl. Můj měsíc, můj narozeninový měsíc a jaro po roce, který byl horší než jízda na horské dráze. Bilancování, přemýšlení, dívání se za svá záda a hodnocení všeho, co se událo. Troje přijímačky, jedno přijetí na vytouženou školu, dva rozchody a dva „schody“ s Finnýskem, krátkodobý nový vztah, změna prostředí a „útěk“ z domova do Brna, další problémy ve vztahu s Finnem a zároveň naše zasnoubení, dobré umístění v literární soutěži, rozhovor se mnou na blog.cz, kopec napsaných básní a povídek, pobyt v lázních, fesťák, LARP, navázání nových a utužení starých přátelství…krucinál, to je jak životopisná kniha:)
No nic. Byl to krutý rok, náročný a občas pěkně bolavý, ale taky docela úspěšný a hlavně prospěšný. Za čtrnáct dní a kousek oslavím svých jednadvacet let života na tomhle světě a řeka života se pořád nezastavuje a žene se dál až kamsi za obzor. Plavu s ní a uvidíme, co dalšího mi přinese do cesty. S jarním vzduchem a dubnovým počasím mám ale víru, že to budou jen samé dobré věci:)
Carpe diem přátelé:) Lúmennka
Pěkný článek,a souhlasím s rokem 2009 🙂
byl úspěšný,ale náročný 🙂
Já od dnešního dne datum 1.4. budu asi napořád nesnášet. Achjo…:(
Ty máš zřejmě opačné pocity a – je to jedině dobře.
I pro mě byl rok náročný, ale zdaleka to ještě nekončí.. a co hůř, zrovna dvakrát se teď nedaří:/
Takže i tak trochu závidím, ale každý máme své problémy, ničí život není idylka, že…
Ať už je jen dobře, všechny své úspěchy sis rozhodně zasloužila!O tom není pochyb.
Hlavně to přijetí na MU Ti strašně závidím! Užívej a studuj;) a hned nadvakrát – vezmi to i za mě, jo?:)
Taky mám duben ráda, ale určitou až magii pro mě má poslední dubnový den. A nezoufej, taky mám občas narozeniny přímo na Velikonoce. Stejně tak jsem dítě dubna. 🙂
[3]: tak poslední dubnový den je přeci Beltain, jeden z nejúžasnějších keltských svátků:) Takže ten den miluju taky, zato ale první duben má v sobě kouzlo toho, že něco nového začíná a to je taky super:)
jo pamatuju ty doby, kdy sem tvoje clanky casto nestihala cist, nechapala sem jak to delas:D ale myslim, ze takhle je to lepsi a to predevsim pro tebe:)
Duben mám ráda, nebývá už taková zima a venku je tak příjemně… Později už je to jen horší (pro mě), alergie v červnu a červenci, někdy dokonce už od května. Můj miláček má taky narozeniny v dubnu (13.).