Stydím se. Lidičkové, fakt se děsně stydím. Jebu na vás. Omlouvám se všem útlocitným a oduševnělým čtěnářům, ale toto sprosté slovo je na místě. Kloudný článek aby člověk pohledal a krom nějakého toho žvaněníčka a stručných záznamů, co je nového a co čtu, se tu neobjevuje nic. Vůbec nic. Dokonce i vaše dotazy zodpovídám se zpožděním.
A ještě se za to kurva pořád omlouvám:D
(Lum se omlouvá i za ty výrazy, ale včera byla na punkovém koncertě a ještě ji to nepřešlo:D)
No jo, prostě věnuju svůj čas kde čemu (kromě učení se na zkoušky, heh) a občas bych se chtěla rozčtrvtit (rozpůlit je málo), abych mohla dělat úplně všechno co chci.
Ležet v posteli s čajem a číst si některou z toho tuctu knih, co jsem dostala od Ježury.
Jezdit po akcích a chlastat se svými kamarády.
Hrát Osadníky z Katanu, Citadelu, Dostihy a sázky a Kámen, zbraně, papír se sistr a Finnem.
Hrát dračák s týmiž a ještě s Liz a Kačou.
Chystat věci do skautu, přemýšlet o etapovce a kopat Finna do vedení našeho oddílu vodáků.
Válet se se svým drahým snoubencem v posteli, chálovat brambůrky, koukat na filmy a tulit se a povídat si.
A patrně si i učit na zkoušky, které se kvapem blíží.
Jo a nesmím zapomenout na to doma uklízet, pomáhat mamce, chodit se psem, cvičit jógu, kreslit mandaly, psát články na blog, hrát na flétnu, poslouchat hudbu, hrát si s potkanem a kočkami, psát si na icq s kamarády, číst vaše blogy a …
Aaaaaa
Je toho prostě fůra a já jsem jen jedna a ten blbej den má jen 24 hodin. Smutné skvík.
Utěšuje mne ale myšlenka, že od příštího týdne začíná zkouškové období, mě čekají jen jedna ústní a tři písemné zkoušky, plus jedna seminárka na zápočet, a to by mělo být bez větších obtíží zvládnutelné, takže volna bude dosti. Taky budu skoro celý leden v Brně, protože začínám brigádu u táty ve firmě a jezdit pořád tam a zpátky kvůli zkouškám a práci se mi asi nebude chtít, takže mě z volného času tráveného blogem nebude rozptylovat tolik věcí.
Já si prostě nemůžu zvyknout, že už nejsem domácí lazar na nechopence, ale fungující student plný života, který nemá šanci stíhat ani polovinu toho, co by chtěl, nemluvě o vynaložené energii. Řeknu vám, ale stojí to za to!
Od října moje váha narostla o pět kilo, objevují se i nějaké svaly a točení hlavy mě trápí maximálně dva dny v týdnu oproti dřívějších pěti šesti. A za to stojí snad cokoli:) Být zdravá, vážit normálně (tak 56 kilo, aaaaach:)) a zvládat svůj život bez únavy a bolestí, to je to, po čem toužím a po čem pomalu, ale jistě sahám:) Zjistila jsem, že zahálka a válení se je ten nejhorší lék na cokoli. A ze všeho nejhorší to je na bolest zad. Tu v posteli nevyležíte, spíš naopak, zakousne se do vás s větší vervou. Ale já jí dám, mršce, dám jí sežrat to, co mi dělala poslední rok a mám v plánu ji definitivně nechat za sebou. A jde to! Kurva drát na kolečkách! Ono to jde!
Dobrá, dobrá, člověk, co je zdravý a v pohodě asi nechápe mou radost, ale buďte rádi:) Největší paradox tohoto článku patrně je, že nejdřív fňukám, že na vás kašlu a pak nad tím div netancuju. Inu, to už jsou ty podivné zákruty mé nevyzpytatelné povahy.
Slibuju že se napravím – jak tu povahu, tak i počet článků.
Ale tu povahu vážení, fakt jenom maličko:)
Budiž mi odpuštěno.
Amen:P:)
Hlavně ať jsi zdravá. Mít tisíc věcí a tisíc možností je paráda. Ačkoli všech tisíc jich asi nevyužiješ, ale máš je, můžeš a to je skvělý. 🙂 Být připoutaná doma, protože fyzicky na spoustu věcí nestačíš je opruz.
k "esbéééčkam" patríš už len preto, že si sa ozvala 🙂
jo a btw, toto je rozkaz- vykašli sa na blog a bež si užívať život, nikto ťa tu kvôli tomu nezožerie na večeru a aspoň získaš nové námety na články 😀
ale konec konců život v jednom kole je bezvadný, ne?
a navíc rok 2010 je rokem čekulády.
[3]: a ne čukulůdy?:)
[3]: ne, čekuláda je dobře.
[3]: Asi fakt lepší padnout únavou na hubu než se unudit k smrti, že ? :-)))
jak bylo na koncertě? 😀
A ze všeho nejhorší je, když má člověk naplánováno 20 věcí, kterým se chce věnovat a pak si řekne : kašlu na to a někde se vyvalí xD A to já dělám furt, strašné 😀