Pod minulým článkem jsem se dozvěděla, že můj blog zavání kýčovitostí. Napsal člověk, co si dává na své stránky vlastní hambaté fotky naroubované na pláž ála Pobřežní hlídka střihnutá Modrou lagunou.
V pohodě hele:) Mám takový pocit, že po tohmle víkendu už mě nic nemůže rozházet. Stejně tak mám pocit, že náš nový a vylepšenější autorský klub (AK47 jak mu soukromě přezdívám:)) by naopak nad takovými články zaplesal – přece jen nad kecy z mého života nemůže býti neautorského zhola nic.
Ovšem mé internetové povzdechy asi nikoho nezajímají:) Ony moc nezajímají ani mě, kterážto se na internetu v době své pracovní neschopnosti pohybovala od rána do večera a nyní na internetu tráví sotva desetinu času, co tehdy. Tak dvacetinu…a to ještě přeháním. Nikdy jsem nevěřila, že tohle budu moci říct:)
A víte co? Baví mě to. A baví mě to moc:) Tento víkend byl skvělý, měl sice své drobné chybky (že Horsete, ty holomku, co budíš lidi o půl šesté ráno?:P), ale celkově sečteno podtrženo se naše bitva skvěle vydařila a fakt to stálo za to.
Přísahám na všechny své bohy, že zítra sepíšu recenzi a přidám i fotky, které si musím z mobilu stáhnout do počítače a kterých je bohužel strašně málo, bo na focení mi fakt už nezbýval čas. Ale dnes jsem natolik unavená, že mé kroky zamíří už jen do postele.
Zelenou barvu už jsem smyla (ano vážně jsem byla zlobr a vážně se neptejte, jaká sprostá slova jsem použila, než ze mě ta zk***á barva slezla!), zařídila a vyřídila vše, co se dalo i nedalo a teď si fakt zasloužím chvilku spánku – a to více než „k ránu dvě hodiny“, jako už to na bitvách bývá:)
Je to čím dál zvláštěnjší pocit, vracet se po několika dnech (které mi občas přijdou jako roky) z přírody a hledět do monitoru počítače…čím dál cizejší a odosobněnější. Ještě pár měsíců z Mamutem a narostou mi chlupy, kly a propadnu se do pravěku.
Už se těším:) Dobrou noc a nebolavá záda všem (včetně sebe) přeje Lúmennka
Lúmenn: Hehehe. Dobře ty. Zajímá mě, co na to řekne Mič Přibylnen.
Tvůj blog a kýčovitý? Nezávidí tak trochu? Vždyť nikde si nepsala, že se budeš věnovat jednomu tématu, od toho máš blog Posel světla.
A navíc, mám dojem, že ty tvoje články ze života čte ráda většina lidí, co sem chodí. Jeden si u nich odpočine a zasměje se.
Já ted taky celý víkend strávila na Kokořínsku a nad jeskyní Nedamy, která je kousek od hradu Kokořín, takže taky o tom chystám článek 🙂
Dobře, že kašleš na názory a píšeš dál. 🙂
Jinak promiň, že jsem nezůstal.
Ale jo, tvoje internetové vykecávání určitě pár lidí zajímá. A že má někdo jiný jinou představu o blogu a blogování? To bych neřešila (pokud teda při blogování člověk nekrade cizí obrázky a názory, což ale ty neděláš). Nevím, proč by články měly být vždycky jenom o "důležitých" tématech. Vždyť jsou to naše deníčky, obrazy našeho soukromého světa… A pokud tě to víc táhne do přírody, tak taky OK (i když musím za nás-čtenáře říct: napiš nám pak o tom…)
[3]: nemáš se zač omlouvat:) Snad se ti tam aspoň trochu líbilo:)
" Napsal člověk, co si dává na své stránky vlastní hambaté fotky naroubované na pláž ála Pobřežní hlídka střihnutá Modrou lagunou." :-DDD Ano, ty jsem bohužel viděla a ještě teď mám noční můry…
Tento tvůj další kýčovitý článek je už aspoň zábavný. Děkuju za dobrou zábavu hele (pohodový úsměv).
[5]: Myslím, že to rozhodně k něčemu bylo.
Vím, že píšu pozdě a nikdo si to už asi nepřečte, ale když si před nabarvením namažeš kůži něčim mastnym (silná vrstva indulony), tak ta barva nezaleze do pórů a pak ji v klidu setřeš vatou namočenou v pleťovym mlíce…
Je to vlastní zkušenost – dělám každej rok 5. prosince čertíka ;o)