Nový začátek…

Tak. A je to konečně tady! Nechtěla jsem se o tom moc rozepisovat na blog, protože jsem se bála, že když se na to budu moc těšit a veřejně těšit, tak se to pokazí. Ale všechno dobře dopadlo a já mohu slavnostně oznámit – jsem přestěhovaná!

Nový byt beru tak trochu jako nový začátek, změna prostřědí a tak, znáte to. Chtěla jsem za sebou nechat všechno staré a konečně to definitivně hodit za hlavu. Nebude to tak jednoduché jako vzít krabice a přenést je z místa A na místo B, ale snažím se.

Ve starém bytě jsem bydlela přes dva a půl roku. Nejprve jsem tam bydlela se ségrou, která je teď odstěhovaná do Ochozi u Brna ke svému příteli a vídáme se vlastně jen ze slušnosti. Jsem ráda, že je šťastná, ale někdy mám pocit, jako bychom se navzájem strašně vzdálily a ona žila v úplně jiném světě než já, přičemž dříve se ty světy dost významně protínaly. Eii, jestli to čteš, kup flašku a doklusej na nový byteček být zase na chvíli naší starou dobrou Einou:)

Nu, po sistr jsem v bytě bydlela s Liz, což bylo super, ale trvalo to jen krátce, protože pak se ke mě nastěhoval Mamut. Pro náš vztah to byl hodně velký krok a já z něj zprvu měla strašný strach, proto jsem čtyři měsíce bydlela s Lizzy, než jsem si uvědomila, že Mamuta miluji i se všemi jeho vrtochy a chci bydlet s ním. I pro něj to byl velký krok a jak nakonec dopadl, víte všichni. Tyhle vzpomínky bolely nejvíc – ten byt byl naše místečko, náš společný domov, každý večer jsme tam přitulení usínali, s láskou, v objetí…bohové, když to píšu, mám slzy na krajíčku. Jako ostatně pokaždé, když si na nás dva vzpomenu.

Proto bylo dobře, že jsem se rozhodla stěhovat. I tuhle věc mi totiž můj starý byt připomínal – to, že se mi do něj nakvartýroval Beleg a to všechno, jak to s ním dopadlo. Nemám ani sílu znovu popisovat, co vše jsem z jeho strany musela zažít, čtenář nechť laskavě zapátrá v archivu sám.

Nu a pak Sheenka, moje poslední spolubydlící, se kterou byly začátky fajn, ale později jsem měla čím dál větší pocit, že se odcizujeme a nerozumíme si. I takhle dopadá společné bydlení, protože když člověk musí řešit praktické věci, dohádá se i s hodně dobrým přítelem.

Tak. A tohle všechno jsem se rozhodla nechat daleko za sebou. Vykročit pravou nohou přes práh a začít znovu. S Matyáškem, s potkaními kluky a opět s Lizzie, se kterou nám bydlení vždycky klapalo. Tak snad bude i tentokrát. Byt je o něco dražší, ale taky o dost větší, jen o ulici vedle od bytu, kde jsem bydlela doteď. Pod námi je čajovna a dům patří kamarádově mamince, tak snad všechno půjde hladce a budeme bydlet šťastně a spokojeně dost dlouho:)

K tomu se váže i víra, že konečně zase vše půjde dobře. Žádné slzy, žádné pitomé nápady, pohodové vztahy a dobrá nálada. Věřím tomu ze všech sil. Ať žijí nové začátky:)