Nový ro(c)k

Asi si říkáte, že jsem se musela zbláznit, když plácám o novém roce v polovině července. Abyste pochopili – já to mám trošičku jinak a už mnoho let nepočítám roky od ledna do prosince, ale od Masterů do Masterů. Ano, mám na mysli festival Masters of Rock, který se každoročně koná ve Vizovicích a kam jsem letos zavítala již posedmé v řadě a poosmé celkem.
Každý rok, když procházím mezi těmi davy černě oděných lidí a z reproduktorů se ozývá má srdcová muzika, metal, bilancuji, co se stalo za uplynulý rok, co mě potkalo a co všechno se změnilo. Letošní „oslavy Lúmennčího nového ro(c)ku“ byly trochu méně bujaré, než ty předchozí a vlastně jsem velkou část fesťáku prožila tak trochu zádumčivě.

Nejvíce to na mě dolehlo na koncertě Freedom Call, mé druhé nejoblíbenější kapely, který se konal v sobotu. Svítilo slunce, bylo nádherně a po mém boku stál muž, kterého neskonale miluji. A mě hlavou probleskovala vzpomínka na koncert z roku 2012, kdy na stejném místě hrála stejná kapela, ale vedle mě stál úplně jiný člověk, člověk, kvůli kterému jsem upadla do největších sr**ek v životě, opustila svou tehdejší lásku a stala se obětí jeho manipulace a vykořisťování. Tehdy pršelo a nebe bylo šedivé. O rok později, roku 2013 v Plzni, zase lilo jako z konve a já stála těsně pod pódiem, za zábranami, s páskou All area na ruce a pak celý večer s touto úžasnou kapelou prokalila. Byla jsem sama, jen s Lizzy a s vírou, že někde na mě čeká láska mého života.
A pak 2014, slunko na obloze, jen kaluže se lesknou mezi gládami, v ruce pivko a v druhé dlani svírám ruku někoho, o němž jsem před pár měsíci ani netušila, že existuje. Nový rok oslavený láskou a tím nejkrásnějším vyznáním, co obsahovalo bujaré skákání, polití pivem a žádost o ruku.
Letošní mástry byly úplně jiné, než všechny předchozí. Možná stárnu nebo co, nevím. Ale víc mě bavilo cpát se dobrým jídlem, popíjet kvalitní pivko a poslouchat kapely z přiměřené vzdálenosti, než se opíjet do bezvědomí v náručí chvíli toho a chvíli onoho. Letos jsem měla oči jen pro toho jediného a jen pro pár oblíbených kapel. Letos pro zákaz Pragokoncertu mě nečekala práce (ani zábava) v backstage, ale spíše potulování se s přáteli a nasávání atmosféry, která prostě jinde není.
Ze srdce si přeji, aby příští rok byl stejně pohodový jako ten letošní – plný cukrové vaty, malinovky, pšeničného piva a polibků mezi rozjásaným davem. Aby svítilo slunce a přijeli moji oblíbenci. Abych stále měla svou lásku, stejně jako mé drahé přítelkyně, co se mnou letošní MOR trávily. Aby tento můj osobní nový rok byl plný příjemných zážitků. Toto slavnostně stvrzuji záznamem z úžasného koncertu Freedom Call:) Metalu zdar:)
Freedom Call – Masters of Rock 2014 – Power and Glory
Zpívali a tleskali prostě všichni:)
Minulé ročníky popisuji zde:
Místo reportáže z roku 2012 jen srdceryvné kvílení, kterým nikoho nebudu zatěžovat:)

Jeden komentář u “Nový ro(c)k

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.