Včera tomu bylo čtyřiadvacet let, co jsem stanula na tomhle světě. No, spíš jsem do něj tak nějak prapodivně vypadla a pak jsem ještě nějakou dobu spíš ležela a vyskytovala se. Vzpomněla jsem si na chudáka mého spolurodáka z Prostějova (no dobře, dobře, jsem narozena ve Vyškově, ale to bylo náhodou a jinak jsem Prostějovák jak poleno), Jiřího Wolkera, který se té čtyřiadvacítky nedožil – i když ji má vytesanou na hrobě. Narodil se koncem března, takže byl taky beran jako já, akorát ho dohnala zrádná tubera už v lednu a tak se jeho krásný epitaf nenaplnil tak úplně. Znáte ho vůbec? Já ho nosím v hlavě už od mala, co jsem ho viděla u nás na hřbitově…Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh’ srdce k boji vytasit,
Dřív než moh’ srdce k boji vytasit,
zemřel – mlád dvacet čtyři let.
No uznejte, že zemřel mlád třiadvacet let už nezní vůbec tak dobře. Pokud se chci vyrovnat tomuhle mladíkovi, k němuž mám jisté sympatie (a taky to byl docela fešák, škoda, že je o devětaosmdesát let starší, než já:)), pak mám celý rok na to zhynout nějakou hrdinskou smrtí. A pokud se nezadaří, což popravdě upřímně doufám, že ne, tak leda, že bych zkusila štěstí za tři roky a přidala se do Klubu 27. A pokud ani to neklapne, nezbývá mi, než se pinožit po světě dál a doufat, že ze mě jednou bude fakt to, co ze sebe chci mít. Formu jsem ještě úplně nedomyslela, ale velké plány mám, to se nebojte:) Až budou vaše děti jednou přistávat na Letišti Lúmennky Vavrouchové, to bude teprve něco:)
Ale dost nadsázky. Tak jsem se tady hezky poplácala po rameni, jak jsem hezky vyrostla a dospěla do dalšího roku, ale já popravdě doufám, že jsem pořád to stejné telisko, jako jsem byla před lety, to škvrně, které si rádo hraje a rádo blbbne a všude je ho plno. Snažím se až hicuju, abych taková byla. A myslím, že mi to i jde. Někteří lidé prostě nedospějí. Doufám, že mezi ně patřím i já:)
Loni jsem to shrnula suše, letos mám potřebu se v tom nějak babrat. Asi holt cítím, že už nejsem nejmladší a že bych měla s tím životem konečně začít něco dělat. Koukám kupředu a vidím tam pár fikaných překážek a taky pěkně dlouhou štreku, ale co už, chudák kámoš Jirka Wolkerů (nevím proč už jsem se třikrát upsala na Johnnieho Walkera a musela to opravit:)) to v tomhle věku zabalil a třeba by stvořil kupu zajímavých věcí. Já tu šanci mám, tak směle do ní, dokud mě třeba hned zítra neporazí šalina.
PS: včerejší narozeninový den byl úžasný a skvělý a famózní a díky svým skvělým přátelům a jednomu nepříteli jsem si ho užila náramně. Nemůžu tomu pořád věřit, jak to bylo fajn:) Díky všem, co jste mi včera udělali radost:)
PPS: a i takové dárečky dostávám od kamarádů:
Mongolská kaligrafie od Fuxe – napsáno je tam Lúmenn a vedle malým
Lúmenn Vavrouchová – v tomhle písmu určitě ještě mé jméno nikdy nikdo nepsal:)
Tak žij a užívej!!!:-)
Jen žij dál. Dnešní svět je tak rychlý a uspěchaný. By to nejen tu bez tebe pěkně hodně rychle všecko chcíplo. Wolker byl speciální člověk. pamatuju si jak nás na základce furt učili co napsal a kdy to napsal… A při každé volné hodině jsme chodili na Masarikovo náměstí a učitelka říkala "Tak tady bydlel"… A pak zas hurá na Horáka do lavic… Jo jako malýho mě to furt štvalo, že když jsme dostali rozchod, tak celá třída do Floridy na zmrzku a pak honem scuk u morovýho sloupu a honem utíkaje třicetičlená tlupa k jeho domu… Bylo to furt, člověk ani do Priora nestih jít… Ale na střední jsme dostali učitelku, která ho znala víc než kterákoliv encyklopedie a ta když nám povídala o jeho životě, i já to jméno poslouchal víc a víc rád. Škoda ho. Ale z druhé stránky… kdyby umřel sedmdesáti, nikdo by na jeho hrob číst epitaf nechodil… I když… celkem se i divím že jeho hrob, před myslím třemi lety, trošku poopravili, začínalo to tam ta řada hrobů se podobat tomu hřibotvu za plotem… Židovskýmu…
Vzít život sobě či někomu jinému je jednoduché až moc. Naše tělo je tak citlivé na jakékoliv poškození, oproti jiným živočichům, že fakt přemýšlet o smrti je nuda. Jednou nás naše mámy porodily a i s tátama vychovaly. A teď je jen na nás jak dlouho se tu budem probíjet a bojovat… A vzhledem k tomu že do důchodu… teď 24 že.. takže ti zbývá 45 let na blbnutí, tak času máš zatraceně moc 😀
Zase jsem to jméno Masaryka popletl. J8 se tak omlouvám… Asi bych zasloužil mucholapku omotat kolem hlavy… Jestli ti nějaký zbyly a chceš je vyhodit, kliiďo pošli… Ten Masaryk… prezident a takhle cizí jméno, vrrrrr
Upřímně mi tenhle článek přijde trochu morbidní. 😀
Jinak dodatečně vše nejlepší k narozeninám.
Jo, Wolkera jsme probírali nedávno při češtině. Dokonce jsme na něj psali písemku. A přestože jsem se v jeho proletářské poezii shédla, tak jsem to pravděpodobně všechno pokonila a líp než na čtyři mít nebudu. No co. Nemají mi tam cpát i další autory. 🙂
JInak, přeju všechno nejlepší.
Všechno nejlepší, Lúmennko, a hlavně přežij. Kim-Čong-Un vyhlásil světu válku, takže buď obzvlášť opatrná 😀
přeji všechno nejlepší, žij a užívej si života dokud to jde :O)
Nevím proč, ale měla jsem vždycky zakódovaný, že jsi starší než já.
vážně nevím proč.
Moc se mi líbí to spojení, jak ses spíše vyskytovala. Mám pocit, že já se vyskytuji asi tak posledních deset let. Bohužel.