Ve chvíli, kdy čtete tento článek, já už sedím ve vlaku a jsem na cestě do Kutné Hory za Kubou. Kromě pobíhání po tomto krásném historickém městě mě tento týden ještě čeká kovářské sympozium Hefaiston na hradě Helfštýně, kam odjíždíme přímo z KH v pátek. Domů do svého krásného jeskynního pokojíčku se navracím až v neděli odpoledne, kdy zas budu mít pár chvilek na připsání něčeho na blog.
Nedávno jsem totiž přečetla velice podnětnou knihu Čtyři dohody a momentálně louskám knihu o hermetismu od mé oblíbené Doreen Virtue a v obou knihách byly natolik zajímavé myšlenky, že se o ně chci podělit i s vámi a sepsat je do několika článků se souhrnným tématem „jak vlastní myslí formujeme realitu a jak to dělat tak, abychom byli spokojení“ . Ať se to může zdát jakkoli naivní, tato „kouzla“ fungují perfektně, jak jsem se v životě mohla přesvědčit třeba na příkladu mě velmi blízkého člověka, konkrétně mojí maminky.
Ale to bude asi až příští týden, pochybuju, že mi Kuba půjčí počítač a Lúmennko piš si, já zatím budu zevlit:) Ale abyste se mohli těšit ještě na víc, mám v plánu nechat si v KH udělat nějaké hezké fotky (chudák Kubík, ten ještě neví, co ho čeká, muhehe) a taky vám samozřejmě podrobně vylíčím, jak vypadá takový Hefaiston a co zajímavého tam můžete vidět, pokud se tam napřesrok vypravíte:)
Až do konce týdne mám přednastavené články – jak je již dobrým zvykem jsou to kapitoly Paní prstenů, tedy dokončení třinácté kapitoly Svítání a začátek kapitoly následující s názvem Otázky a odpovědi v městě Galadhrim. Kromě tohoto sedm let starého fantasy příběhu* z mého pera to ale budou mé básničky z archivu a jestli se dnes večer dokopu k napsání ještě jednoho článku, co mi straší v hlavě, tak tu bude i ten.
Zatím se tedy mějte krásně, komentujte, diskutujte, čtěte a já se na vás v neděli (a možná sem zaskočím na pár minutek i někdy před tím) budu zase těšit:)
* možná si říkáte proč pořád zdůrazňuju, že je Paní prstenů sedm let starý příběh nebo že je to moje pubertální dílo. Je to proto, že na tento blog nechodíte jen vy, „staré vesty“, co mě znáte jako své boty, ale občas se objeví i nějaký nový příchozí, kterého by třeba ne zrovna vytříbený sloh a naivní příběh tohoto díla mohl nemile překvapit a já bych byla terčem komentářů ve stylu „je ti dvacet, vychloubáš se, jak seš dobrá spisovatelka a přitom píšeš takhle děsně“. No a protože chci předejít podobným nedorozuměním, radši na stáří Paní prstenů, jejíž největší část jsem psala v průběhu roku 2002, upozorňuji kde to jenom jde:) Tak jen abyste se nedivili:)
Lúmennka se objeví v mé téměř rodné hroudě ? mezi rodilými Kutnohoráky mám hodně spolužáků 🙂
Tak si to tam užij 🙂
Těším se na články 🙂
Kutná Hora je nádherné město. Šťastnou cestu!!
Tak to už se těším. na fotky a na všechno;) Měj se a užij si to=)