Jsou taková období, kdy člověk zažije spoustu věcí, které nikdy předtím nezažil. A druhý lednový týden byl pro mě právě takový – kdybych vylíčila vše, co se mi stalo, měla bych námět na povídku. Ale nechci vás unavit sáhodlouhými popisy a proto stručně a jasně, pojďme na to. A věřte nevěřte…Největší legrace je, že jedna z nejzajímavějších věcí, které jsem byla svědkem, musí prozatím z důvodů ochrany osobních údajů zůstat utajena. A dost možná o ní nebudu psát nikdy, protože jsou věci, co se prostě nerozmazávají, ale řeknu vám, že to byla docela pecka (vím, že tento článek by byl bez předchozího odstavce též zajímavý, ale já si to prostě nemohla odpustit, všem zvědavcům se omlouvám, že jejich zvědavost neukojím:)).
Ale popojedem.
V nadpisu mluvím o volební komisi – a ano, jí jsem se stala součástí a byla jsem tak přímo zapojena do procesu prezidentské volby. Koho jsem volila je z blogu jasné a také je jasné, že pan Franz se do druhého kola nedostal. Dovolte mi odbočku – je vtipné, že všichni nadávají, že ve druhém kole je Zeman a Schwarzenberg a nazývají je velkými zly a že nelze volit zlo malé a bla bla. Těm bych chtěla vzkázat, že si měli v prvním kole vybrat líp a teďka nekafrat. Upozorňuji, že všichni, kteří volili podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a jejich kandidát nepostoupil, mají plné právo na stěžování, ale ti, co volili Karla jako protest proti Fischerovi a podobně, ať mlčí a sežerou si, co si navařili.
Pokud čekáte, že ve volební komisi je nějaká sranda, tak byste čekali marně. Není. Je tam jen spousta snaživých důchodců, co jsou odborníci přes všechno a kromě sezení na zadku na školní židli (jak jsem mohla vystudovat, když jsou tak strašně nepohodlné!) se nic zajímavého neděje. Kontrolujete občanky, děláte kroužky a nakonec vysypete obálky na velkou hromadu a sečtete hlasy.
V našem volebním okrsku byly dvě třetiny lidí starší šedesáti let a tak není divu, že vyhrál Milošek, těsně následovaný Jirkou a v závěsu za nimi pak Kájou. Nepotěší, ale statistika je statistika. Na druhou stranu nyní už vím, že volby prostě jdou zmanipulovat jen strašně těžko, protože v komisi je celkem osm lidí, takových komisí jsou stovky a to by stálo pořádní jmění je uplatit všechny (předesílám, že ani jednomu z nás nikdo nenabídl úplatek, bohužel…).
Takže když někde slyším řev konspirátorů, že jsou volby zmanipulované, pak je tímto mohu s klidem umlčet. Na internetu visí veškerá sčítání jednotlivých okrsků a to by bylo, aby si nikdo nevšiml, že v jeho okrsku, který vlastnoručně sčítal, čísla nesedí.
Jediné, jak jsou volby zmanipulované, ukazují tzv. předvolební průzkumy, ve skutečnosti dobře zaplacené pseudografy, které manipulují veřejným míněním až hanba.
Ovšem práce volební komise má i své světlé stránky a tam nemohu nedat k dobru zážitek, který se stal první den odpoledne. K urně přišla maminka s malým, tak čtyřletým děvčátkem, předložila občanský průkaz, vyfasovala obálku, zašla za plentu a ve chvíli, kdy obálku s hlasovacím lístkem vkládala do urny, se na ni dcerka se zájmem zadívala a prohlásila: „Mami, to je koš?“
Odpovídám za maminku: „Ano, je to koš, tak jako celá současná politika. Bohužel pro nás jeho obsah neskončí ve spalovnách. Respektive skončí, ale mnohem později, než bychom si všichni přáli.“
Dost bylo politiky. Pojďme do pekla (heh, tak to se od té politiky moc nevzdálíme:)).
Před týdnem jsem objevila na internetu odkaz na casting do nového pořadu televize Prima – Pekelná výzva. A nebyla by to Lúmennka, aby se na popud sloganu, hledajícího extroverty a magory, nepřihlásila. Netrvalo dlouho a přišla mi pozvánka na casting do Prahy, kam jsem dnes taky vyrazila. Řeknu vám, asi to bude vážně peklo:) Ještě nevím, zda mě vybrali, mám se to dozvědět v nejbližších hodinách, nejpozději zítra, ale už teď vím, že mi z toho běhá mráz po zádech a nejsem si jistá, jestli na to budu mít. Pokud znáte americkou soutěž Fear Factor, pak prý tahle česká verze bude něco dost podobného, spojené ještě s vědomostními otázkami, na jejichž testu před porotou jsem prvně ve svém životě pohořela – prostě netuším, kde se narodil brouk Pytlík a kde byla poslední zimní olympiáda. Grr.
A kdyby se ptali jen na takové otázky, ale hledat trapnosti v životě a dělat si srandu z toho, že vykládám karty (Slečno, jste teda čarodějnice? Tak to asi máte ráda pavouky, ne, jak je dáváte do těch lektvarů? Vrrrr.)? Seriously? Kdybych neměla tak pevné nervy a naprosto zvládnuté sebevědomí, asi bych ani neprošla tím castingem a věřím, že pro některé lidi bylo učiněné peklo už drsné vyptávání producentů. Nevěděli, kdo je Joey deMaio, nevyvedlo je z míry, že jsem jednou souložila ve vlaku a vlastně nejzajímavější fakt na mé osobě jim přišel, že jsem měla kocoura, vážícího 18 kilo. Holomci, však já jim ukážu, zač je toho Lúmennka a jestli mě vyberou (jakože prostě musí!:)), tak jim v té soutěži předvedu pořádné rodeo a těch sto litrů si domů odnesu! Tak!
A to je vše přátelé.
Ale ne, LHALA JSEM! Není to všechno!:) Ale na další šílenou věc, kterou jsem ještě nikdy v životě nezažila, si musíte počkat do příštího článku. Vlastně není vtipná, ani veselá, je spíš docela smutná a nepříjemná, ale skutečně nezapomenutelná. Povím vám, jak jsem poprvé v životě byla na policii podávat trestní oznámení, jak jsem se rozhodla bojovat proti domácímu násilí a jak bylo skoro podáno trestní oznámení i na mě. Ale to až příště:)
Jestli se do té soutěže dostaneš, tak jsem moc zvědavá 🙂
Tak to jsem zvědavá, jestli tě vyberou 😛 Ale k těm zmanipulovatelným volbám. To byla přece teď aféra, že jeden člověk při podzimních volbách si dal hlas a ve výsledku měl 0 hlasů. A nebyl jediný, ještě jeden se odvolával a vyhrál to. Osobně si ale nemyslím, že tyto volby byly zmanipulované, jenom je třeba být připraven na všechno.
vykladat karty volicum nezni spatne 🙂
Sestro! Takové literární nedostatky! Brouk Pytlík se přece narodil v biografu!:D 😛
Taky jsem byla v komisi, ale u nás kromě jedné staré paní byli samí mladí, takže pohoda 🙂 A druhý den jsme s jedním klukem chodili po lidech, co volí z domu, to bylo prima.
Jinak držím palce, ať tě vyberou (obdivuju tě, já bych do takových soutěží nešla ani za nic 🙂 a jsem zvědavá na další článek…Taky jsem se kdysi rozhodla bojovat proti domácímu násilí…policajti se mi víceméně vysmáli a tomu dotyčnému se nic nestalo, za debila jsem byla nakonec já. Od té doby bych nešla za fízlama ani kdyby mě někdo znásilnil v parku. Podle toho, co jsi naznačila, jsou asi pořád stejní, co.
Šance na Lúmenn v českém Fear Factoru? Musim zjistit kde mám doma televizi a oprášit ji 😀
Nicméně volby je fakt zklamání. Sice mi bylo docela jasný, že Franz se do 2. kola nedostane, ale stejně jsem mu dal hlas. A mezi těmahle nevím. Pro mě není menší zlo ani jedno. Ale zase nechci promarnit svoje hlasovací právo. Takže mi nezbývá nic jiného, než se v tomhle duelu, pro mě nevyhovujících kadndidátů, spolehnout na sympatie. Takže asi budu volit Karla. Zemana jsem už v prvním kole považoval za tu nejhorší možnost.
Já bych nechtěla vystupovat v televizi, ale jinak mi nic z toho Fear Factoru nevadí, spíš bych byla ráda, kdybych to mohla všechno vyzkoušet a ochutnat. 😀
[6]: Mě vadí, jak se teď kolem Zemana sdružila celá Klausovic rodina. Hlavně Livia mě sklamala. Kdybych se pořád ještě rozhodovala, taky to tam nakonec Karlovi hodím. Už kvůli té nechutné negativní kampani, která tu teď probíhá ze Zemanova břehu.