Venku už konečně začíný být nějaké normální počasí – tudíž je nad nulou a vítí sluníčko. Juch!:) Hnedka se mi zvedla nálada a hned se mi o něco lépe přežívá každodenní shon, který je tedy pekelný. V práci je toho až nad hlavu, jeden z lidí je už dlouho nemocný a my prostě nestíháme. Každý večer chodím pěkně utahaná s bolavými zády. Těm jsem moc nepomohla, když jsme minulý týden jeli s Mamutem na lyže – kromě toho, že mě pak bolel každý sval v těle, jsem při posledním sjíždění kopce spadla a to tak blbě, že jsem si narazila nejen zadek, ale ještě jsem křísla hlavou o zem a natáhla si krční svaly, že je pro mě dodneška hororem i blbé obracení se na polštáři. No jo, dobře mi tak, nemám přepínat svoje síly a když cítím, že by to chtělo svařák a relax, tak si ho mám dopřát a ne jak magor sjíždět svah šusem.Kromě lyžování si v únoru užívám i jiných radovánek, i když jsou to spíše radovánky pracovní. Přijali mě jako externí redaktorku do Sparku a už mám za sebou dva rozhovory. Angličtinu jsem pět let od matury oprašovala jen velmi ztěží, ale nakonec jsem se rozkecala tak, že se mi nechtělo přestat. Máte-li rádi kapelu Primal Fear a nebo zpěvačku Emilii Autumn, kupte si příští Spark a najdete tam články ode mě:) S frontmanem Primal fear i šílenou hudebnicí Emilií se povídalo úplně skvěle, oba byli hrozně milí, Emilie mě dokonce zvala na kafe na jejím koncertě, akorát jsem zjistila, že se na něj nepodívám, protože bude v době, kdy máme s Mamutexem zaplacený zájezd do Itálie na lyže. Škoda.
Když zrovna nepíšu pro Spark, snažím se něco vytvářet sem nebo na Posla, ještě organizuju jeden kurz automatické kresby pod záštitou Posla světla a aby toho nebylo málo, je kupa práce s vydavatelstvím. Ještě dnes sem přidám pozvánku na autorské čtení, na které budete moci zajít příští týden v Brně, doufám, že aspoň pár lidí zlanařím, protože to určitě bude fajn a ještě budete moci podpořit underground. Co podpořit, ale hlavně zažít na vlastní kůži:)
Inu, únor je ve znamení mnoha aktivit a já se začínám těšit na léto, kdy si snad pár dní oddechnu s maminkou u moře, s kamarády na Mastrech (jojo, už mám samozřejmě lístek:)) a snad vyrazíme někam na dovolenou i s Mamuťákem. Bych se nejradši dovolenkovala v jednom kuse, krutibrko, ale holt už jsem na prázdniny moc velká a práce se na dva měsíce odložit nedá. Ale dost o létě, dobře víte, že s tímhle otravuju každý rok, furt už aby bylo léto nebo aspoň jaro, to jsem celá já. A pak to tak rychle uběhne, že nestihnu ani půlku věcí, co bych chtěla. Zima má tu výhodu, že můžu víkendy prolenošit a ne se trmácet kilometry na bitvu a trávit noci pod stanem:) I když, co bych za to teď dala:))
Užívejte zimy, dokud je, každého okamžiku, kdy venku sněží a vy můžete ležet doma s teplým čajem, kočičkou přitulenou k boku a nějakou skvělou knížkou či filmem. Jaro už je za dveřmi a s ním i volání dálek, lesů a hvězd:) Vaše unavená, leč stále energií překypující Lum
Další autorské čtení? Ano! Pokud neplánovaně neodjedu z Krna dřív, tak se určitě pokusím přijít. A zase zlanařím nějaké ty kamarády, ať si rozšíří obzory. 🙂 Zrozeniny totiž byla akce perfektní!
Přeju brzké zotavení a snad teda příští týden naviděnou… 🙂
Já zírám. Narazit na Blogu na někoho kdo píše do Sparku to je to poslední co bych dneska čekala. =)Příjemný překvápko.
To počasí venku komentovat nebudu..zima nic pro mě. Už se těším na teplo a festivalovou sezónu 😉
Přesně tak…hlavní je, že je člověk spokojenej…
A Lúmenn…ne tak skromně, když víš jak na tom jsi v angličtině. Vždy mě mírně rozesmívají lidi, kteří říkají jak neumí anglicky a pak z toho vyleze, jak jsou dobří v angličtině. Já vždycky říkávám "neříkat nic" – hlavní je celková spokojenost ve výsledném efektu.
Docela Tě obdivuji, že to všechno zvládáš. Nezbývá nic, než Ti pro to, co sis všechno naložila, popřát hodně štěstí 🙂
Težce závidím hory v Itálii…ty neúspěšně plánuju už druhý rok a opět to odkládám na další zimu…grrrrrr
Ó rozhovor s Emilkou, to teda čumím! Jak tyhle rozhovory probíhají, po telefonu nebo skypu…? Nebo snad jsou oba momentálně v ČR (nevím, kdy má být ten koncert Emilie)? Zajímalo by mě, jak se vlastně redakci podařilo se s nimi zkontaktovat.
[6]: po telefonu, čísla se shání přes agenturu
[5]: Já hory nemám rád (tedy lyžování). Na hory bych jel jen v době, kdy na nich neleží sníh. Jo…jen tak na procházku no… 🙂
[8]: Každému, co jeho jest.
[9]: Svatá pravda…
Tak to gratuluju k pracovnímu úspěchu! 🙂