Lúmennka fotografem

Jestli jste čekali nějaké moje fotky, tak se moc netěšte, Žádné v tomhle článku nenajdete…no…i když, možná budete ještě překvapeni. Muhehe…

Ale popořádku. Máme tu podzim, přátelé, tedy aspoň z toho, co vidím za oknem a cítím pod bundou, tak soudím. Listí je ještě pořád zelené, ale jako by se září nějak pohádalo se srpnem a tak svoji vládu převzalo takřka okamžitě. Nezbývá než doufat, že léto ještě neřeklo svoje poslední slovo – mám zatím stále větší chuť na krabičák v parku než na svařák v hospodě:)

Ovšem více než teplota a místo požívání alkoholických nápojů mě zajímá tento víkend, jelikož a protože odjíždíme s Mamutexem na bitvu a neradi bychom, aby nám ta zelená gobliní barva slezla díky přívalům deště. Ano, je to tak, Mamut bude gobliní warrior s krutokrutým palcátem a ještě krutokrutější zelenou barvou na xichtě. Ať žijem!

Máte-li někdo zatím stále volný víkend, máte rádi svět Warhammeru a dřevárny a ještě k tomu si chcete zabojovat, pak klidně dojeďte taky. Víc informací na stránkách bitvy přímo tadyhle.

Tak. A teď si možná ti bystřejší z vás všimli, že jsem napsala, že Mamut bude gobliní válečník a o mně řeč nebyla. Pochopili jste správně – já tentokrát budu pacifista a bitvy se nezúčastním. Vzhledem k tomu, že se doporučuje plátovka a helma, je jasné, že to bude tvrdý fajt a modřiny tedy z radostí přenechám svému muži.

Já totiž budu mít jinou a možná ještě lepší zbraň, než meč či palcát. Mou zbraní bude objektiv. Muhahá, přichází odhalení: ano, je to tak, já fotografický antitalent budu na Warhammeru vskutku fotografem. A už se na tuhle roli moc těším – šťavnaté záběry a akční snímky bojujících, jaj, to bude maso:)

A jak jsem naznačila v úvodu, tento článek nebude jen plný planých slibů, jaké úžasné fotečky vám dovezu. Ale žádnou slávu taky nečekejte.

Jde o to, že jsem chtěla napsat článeček o tom, jak je úžasné vrátit se do dětství a rozvykládat se o tom, jak jsme byli s Mamutem v sobotu na výletě v muzeu Anthropos, kouknout se na mamuta (to zní ale hezky) a pak jsme se šli houpat na dětské hřiště. A toto krásné vyprávění měly dokreslit fotky. Jenomže! Stala se taková věc. Taková chyba. Vlastně dvě.

Na houpačkách jsem nás zapomněla vyfotit. To za prvé. A za druhé, když jsem fotila Mamuta u mamuta (jo, zní to fakt úžasně:D) a on mě u pračlověka lovícího jelena, jaksi jsem se nekoukla na nastavení svého foťáku v mobilu a místo fotek s mizerným rozlišením 800×648 jsem z něj vytáhla fotky z rozlišením ještě mizernějším. Ne, 160×120 fakt není koukatelný rozměr fotografie!:D

Tak se pobavte aspoň u minifotešek a držte mi palce, ať z bitvy nepřivezu hromádku takovýchle avatarů, popřípadě černé obdelníčky (to když si zapomenu sundat krytku z objektivu).

Žijte tu blaze, užijte si víkend, mě volá Masakr u dolu:) Zelená je barva naše!!!