Byla nebyla jedna minulost. Moje minulost. Temná jak propast, pálivá jako oheň, drásající jako železný kartáč na holé kůži. Minulost spojená s dvěma lidmi, kterým jsem věnovala kus svého srdce. Jednomu jsem ho násilím vyrvala, abych pak zjistila, že on ho stejně neopatroval, ale místo toho si s ním párkrát pěkně hnusně vytřel zadek. Druhému jsem ho dala bez rozmýšlení, neopatrně a on ho vzal a házel ho po mě tak dlouho, dokud jsem neutekla s pláčem a ten kus srdce nezůstal poničený a bolavý. Když za člověkem zbude něco takového a když si uvědomi, že oba ty kusy srdce stále ještě nemá zpět, má jen jedinou možnost. Zapomenout.Včera jsem seděla doma a brečela. Zase se mi ozval „můj nejoblíbenější stín minulosti“, vyhrožoval, že se zabije, jestli se s ním neuvidím, ba co hůř, jestli se k němu nevrátím. U druhého stínu, Mamuta jsem se před nějakou dobou dozvěděla takové věci, které udělal, ještě když jsme byli spolu, že moje zrada je proti tomu slabé kafe a do toho si teď našel slečnu, s kterou sice nechodí, ale je do ní zamilovaný. Minulost útočí ze všech stran a zraňuje mě. Jednoho chci spasit, i přes všechno zlé, co mi udělal a vím, že by mě to zničilo. Druhý mě štve a žárlím, i když je to téměř rok, co náš vztah skončil. Prostě zmatek nad zmatek…
Nezbývá, než to nechat být, nechat je oba konečně jít vlastní cestou, i když asi navždycky ztratím ty dva kusy srdce, které jsem jim nechala, aniž by si je zasloužili…
Radůza – Půjdu kam chci
Půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou
musím jen přiznat, oplakat, zapomenout
půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou
musím jen zapomenout.
musím jen přiznat, oplakat, zapomenout
půjdu, kam chci a nikdy mě nedoženou
musím jen zapomenout.
Přiznat…co přiznat? Že se cítím sama? Lapena v pavučině vzpomínek, která lepí a nechce mě pustit? A pavouk jménem minulost zatím rozežírá moje vnitřnosti, krmí se každou slzou, kterou pro dávno ztracené chvíle vypláču. Pan Žal slouží přesčasy a slečna Touha si přeřezává žíly. Nejradši bych se tu vypsala, ze všech těch pocitů, které mnou zmítají, ale dávno jsem se přestala svěřovat veřejnému blogu a ukrývám svoje city a starosti uvnitř. Mám přátele, mám rodinu, ale je těžké jim popsat, co cítím. Je těžké s tím vyjít na veřejnost, je těžké to vlastně jen prožívat…
Radůza – Bylo nebylo
Pila jsem víc než jsem měla
nebylo to na zdraví
jako kdybych nevěděla
že se tím nic nespraví.
nebylo to na zdraví
jako kdybych nevěděla
že se tím nic nespraví.
Jako kdybych nevěděla
to že ve mně je ten mír
pro kterej jsem letět chtěla
až za obzor za vesmír.
Dívám se zpět dírou v plotě
na klice zašla už měď.
Vzdálen jsi v čase i v hmotě
a já tě vopouštím teprve teď.
na klice zašla už měď.
Vzdálen jsi v čase i v hmotě
a já tě vopouštím teprve teď.
Ať to bylo jak to bylo
jinak už to nebude
ať mi je či není milo
mám co je mým osudem.
jinak už to nebude
ať mi je či není milo
mám co je mým osudem.
Než vystoupím ze všech svých těl
pochopím že nepřítel
ať už chtél anebo nechtěl
nejlepší byl učitel.
Nejlepší učitel. Ano, ano. Ale čeho? Toho, že když dostaneš ránu, nesmíš se skrčit v koutě, ale bránit se? Za tři týdny máme stání u přestupkové komise. A já bych to nejraději zrušila, protože mám pocit, že sám o sobě trpí již dost a nezaslouží si, aby ho trestaly ještě soudy. A vlastně ho nechci trestat vůbec. Blbá, dobrá duše.
Mám co je mým osudem. A co to je? Být sama? Nemilovat, nedržet nikoho za ruku, neusínat nikomu v náručí? Osm let jsem vždy byla v nějakém vztahu a najednou – samostatná jednotka Lúmenn připravena k použití. Kým? Proč? Nechci, chci utéct do minulosti, kdy mi bylo dobře, kdy jsem měla s kým usínat, s někým koho stále miluji. A jsou dva, je na výběr, na výběr jestli bláto nebo louže, jestli pěstí a nebo botou, jestli uřezat levou nohu či pravou….
Jako kdybych nevěděla, to že ve mně je ten mír… Ano, ve mě. Já sama mohu svému životu dát smysl, nepotřebuji nikoho druhého, pro koho budu žít. Nepotřebuji punkáče ani feťáka, nepotřebuji ruku, která umí hladit, umí podržet, umí i praštit. Nepotřebuji obětovávat své dny pro někoho, kdo za to nikdy nestál, protože jsou pro něj důležitější věci, třeba kapela, politická strana, drogy, alkohol, jiné ženské…
Když si to tak uvědomuju, v lásce jsem se zklamala fakt festovně. Zbývá jen přiznat, oplakat a zapomenout. Odpustit křivdy a navěky se rozloučit. Dny, které se staly, už nic nevrátí zpátky. A každý krok zpět mě trhá na kusy, protože život uhání dopředu. Už žádné trhání, ani mě, ani srdce. Je čas jít dál…
Je čas říci sbohem…
…a nikdy už nedovolit žádné nashledanou.
Někdy je zapomenout opravdu nejlepší řešení… Přeji ti, ať se ti to podaří.
Ked si to človek dobre zariadi, potom byť sám nie je až také špatné. (ako žena si vždy Ľahko možeš nejaku jednorazovku najsť, maximálne využiť a odhodiť). Čo sú city, láska. Prázdne slová a obyťajne chemické pobláznenie mozgu, človek potom sa správa iracionálne. Čím viac potlačam emocie, tým pokojnejší život mám. Žiadne depky ani blbé nálady. Prazdno ale kľud.
Je to zvláštní, skoro se neznáme, ale já to musím napsat, stojím při tobě a z celého srdce ti přeju, abys byla šťastná. Věřím, že nic se neděje bez důvodu. Všimla jsem si, že tvůj osud a život je dost jiný než mnoha ostatních, přešla jsi takových ran! Ale k něčemu to vede, všechno dopadne jak dopadnout má, dobře…
To je mi fakt ľúto! 🙁 Prajem veľa síl,viem že zabudnúť je ťažké….a ak sa to vôbec podarí,po veľmi,veľmi dlhej dobe,tak to možno zmizne navonok,no zakaždým keď sa človek potom ponorí do spomienok,všetko je zrazu akoby čerstvé….neviem či sa to dá,definitívne a navždy zabudnúť,a možno je aj na niečo dobré,že to nejde….prajem ti však aby si našla skutočné šťastie 😉 <3
Ach Lum Lum…. o svojich srdcových osudoch som ti hovorila vela krát a ďalej to asi nemá zmysel…. a asi nemá zmysel ti ani hovoriť že čas to vylieči… aj keď to na jednej strane je a na druhej není pravda….
Raz to síce naozaj prebolí aj keď je to teraz neuveriteľné… ale a druhej strane, je ťažké znovu nejaké emócie nájsť…. Ja som to síce vydržala dva roky kým to prebolelo, ale sama vieš čo sa so mnou stalo….. a až nedávno som si uvedomila že som sa vďaka tomu neemocionálnemu ja ktoré nie je schopné týmto sposobom milovať stratila sama v sebe a robím veci ktoré vela krát robit nechcem….
takže čo s tým? na to odpoveď v skutočnosti nemá nikto….. ale minimálne možem pripomenúť moje oblubené "co má bejt má se stát" :-*
Každý máme svoju minulosť a ver alebo never, moja tiež nie je ukážková a bojujem s ňou deň, noc. Lebo aj keď som si v niektorých veciach povedala, dosť a stačí, tak sa ma snaží dobehnúť a vytrápiť ešte viac ako už vytrápila… ale treba ísť ďalej, treba sa odpútať a dať hrubú čiaru a začať žiť. Život máme len jeden a neuveriteľne rýchlo uteká dopredu…. si silná, budeš silná a zvládneš to… posielam objatie a silu 🙂
Než vystoupím ze všech svých těl
pochopím že nepřítel
ať už chtél anebo nechtěl
nejlepší byl učitel.
Je to pravdivý o tom bych mohl vyprávět svý a i když to nevidíš jednou to pochopíš.
My tě podržíme tedy já rozhodně, objal bych tě podržel bych tě vše jen pro tebe, nejsi sama já na tebe myslím často prožila jsi toho hodně, a hádám že to nekončí příjdou jiné horší věci a člověk není nikdy připravený na vše.
Přeji ti, aby se ti podařilo zapomenout co nejdříve, jen nebuď slabá a nevracej bolest bolestí