Ano, jsem naživu a ano, je to už dva dny, co jsem přijela z mástrů, ovšem můj barbaří miláček zítra odlétá do teplých krajin (rozuměj: odjíždí stopem na jih Francie) a tak jsem se nejprve věnovala našemu loučení a až nyní mám čas sednou k netu a něco napsat o tom, jak na tom metalovém fesťáku bylo. A bylo tam „fucking“ (jak by řekl Erik Adams) dobře!
Takže telegraficky, v rychlosti, ale naprosto jasně a zřetelně…co bylo a jak bylo:
* pokud nechcete ztratit mobilní telefon a přivodit si záhadné zranění kolena, nechlastejte jako duha už první den. Probuzení pak bývají pekelná, hledání mobilů obtížné (a nakonec i neúspěšné) a koleno bolí doteď. Ruměnka rulez:)
* pokud chcete získat CDčko z masterovskou kompilací, nechoďte do areálu až ve čtvrtek k večeru. A pokud máte rádi Tarju, neseďte v hospodě, kde slyšíte jen asi každé třetí slovo z písniček. NAproti tomu pokud si chcete užít kapely bez tlačenice, ale zato s perfektní atmoškou a luxusním zvukem, vylezte na kopec, ten výhled na Mika Terranu a Sabatony stál za to;) Toliko středa a čtvrtek.
* páteční den byl nazván dnem absolutního štěstí. Liz truchlila, že nemůže do areálu, protože samozřejmě neměla peníze na lístek, a tak se Lum hodinu rýpala v pásce, až ji uvedla do sundatelného a tudíž předatelného stavu. Nakonec se to ale ukázalo býti zbytečným – s Liz jsme totiž získali od kamarádů „něco zeleného“ a to něco jsme během pěti minut výhodně zpeněžily, během dalších pěti minut našly překupníka s lístky, zakoupily za vydělané peníze lístek a doběhly do areálu, kde probíhala autogramiáda Manowar. Neuběhlo ani dalších pět minut a vecpaly jsme se do fronty, pokecaly s Erikem, Carlem a Joeyem (Scott nedojel:(), získaly jejich podpisy a vše zakončily prosbou: „Joey, can you sign our brusts?“ Joey can a tak jsme utíkaly z autogramiády na všechny ukazovaly prsa a řvaly: „Máme Joeyho de Maia na kozách!!!“ A měly jsme!
* následný koncert Manowar se nedá vypovědět, stály jsme asi ve čtrvté řadě, z očí nám div netekly slzy a pařily jsme jako o život. Ti holomoci hráli hodně nových písniček a nějaké songy od nedávno zesnulého Ronnie James Dia, ale nejlepší prostě bylo slyšet Warriors od the World, Swords in the Wind, Black wind, fire and steel a další dokonalé starší songy. Borci, já vás miluju!!!!!
* pokud nechcete, aby vám v sobotu bylo špatně, tak v pátek nekalte. Jednoduchá rada, leč po euforických zážitcích špatně dodržitelná. A tak jsem celou sobotu trávila ve stínu, popř. v potoce a usilovně léčila kocovinu.
* že se mi to povedlo, o tom svědčí DOKONALÁ neděle, kdy mě vzbudily tóny mé nejoblíbenější písně od Harley: „Chci holku zrzavou, s pihatou ozdobou, ta se nebojí hejbnout prdelí. Zrzavá to je kus, vyrazí z tebe dech…“ však to znáte:) A kdo nezná, doporučuji nechť pozná…tu písničku, ne ty zrzky:)
* den pokračoval Lacrimosou a úchvatným Tillem na pódiu (*slint*) a hned po ní následovala vyložená kapelová smršť – Doro, Michael Kiske a pak LORDI, kteří uzavřeli celý fesťák obřím Hard rock halelluja! Na celé Lordi jsem pogovala davem, srážela lidi a asi je pěkně štvala, ale stálo to za to, euforie, vyblnutí do posledního dechu, spousta vodky s džusem, bahno na zadku a Lordi kus ode mě na pódiu. A pak pomalu po čtyřech dolézt do stanu za pění vyřvávaček a vychrapleného „hááááárd rok halelůůůůjaaaaaa“ a to bylo vše přátelé…
Šlo by to napsat obšírněji, šlo by se vypsat z každého jednotlivého pocitu. Ale některé věci nejdou zvěčnit, některé vzpomínky jsou prostě jen v srdci a ne na jazyku.
Odvezla jsem si pár nových přátel, jednu novou dírku v uchu včetně náušnice, podpisy Manowar na usopleném programu fesťáku, bolest páteře a lehkou kocovinu, odvezla jsem si zážitky na které nikdy nezapomenu a hlavně pocit, že PŘÍŠTÍ ROK TEDA KU**A ZAS!
Už popáté:)
Čawééc mooc pěkný dess. Celej blog je moc zajímavej.Právě jsem ti zvýšil návštěvnost o jednoho člověka. Budeš tak hodný/á a uděláš pro mě totéž?? Budu moc rád, když navštívíš ten můj. Najdeše tam ankety, obrázky, informace… Jsou tam soutěže a teď nově také hra : Adoptuj si postavu – Více na mém blogu. Joo a ber to prosím spíš, jako pochavlu tvého blogu a ne, jako reklamku :*
No koukám, že sis to fakt užila :)Myslím, že příští rok pojedu taky…
Pekny 🙂 To ja sice nightwish, lordi atd. rada, ale radsi zustanu v pohodli domova, mezi lidma se necitim.. :))
Jů, Lum je zpátky! 🙂 Fajn že sis to užila 🙂
A teď honem další část Blázince, na který se těším od posledně! :))
heej, tak to ti děsně závidím a jen mě mrzí, že jsem tam nemohla také být, protože letos to ,,prostě nešlo", kruci…ale vzpomínky zůstávají to je pravda, úplně vidím loňskej rok…
Lordi.. co dodat, příšerně závidím, taky jsem je chtěla slyšet živě.. tak (snad) někdy příště…
Já bych jela na Manowar, to je pro mě srdeční záležitost, ale bohužel… Není s kým, je to pomalu přes celou republiku a ještě ke všemu mi připadá poněkud sebevražedné jet na takovou akci jen výhradně kvůli jedný kapele. Třeba se dočkám samostatného koncertu. 🙂
😀 Letos jsem tam zavítala poprvé a i když metal poslouchám už dlouho, držím se převážně gothic metalu, takže jsem znala pár písniček od Tarji, Manowar si mě získal pouze songem Die for metal, u kterého jsem si zabékala a pak Cry for the moon od Epiky. 😀
Příští rok se jede určitě zase, ale tentokrát si beru víc peněz… není nad to, jet domů s šedesáti korunama…
Jo, vypadá to, že sis to užila 🙂 Takhle nějak si představuju úspěšný fesťák – nic pro mě 😀
No, neznám písničku, ale znám ty zrzky…!>_< xDD
Jo, a… Vážně jste řekly "brusts"? Se divím, že to pochopil, ale tak jestli jste gestikulovaly…xD
Ja som si z celého MoR užila asi najviac Gamma Ray, tí nikdy nesklamú… Sabaton bol pecka ako vždy, Doro ma veľmi príjemne prekvapila… Tarja trochu znudila 😀 a čo sa týka Manowar, tých moja psychická sústava asi po hodinke neuniesla a musela som ujsť 😀
tak hlavne ze ses nam vicemene v poradku vratila:D