Letošní leden začal strašně dobře. S hromadou novoročních předsevzetí jsem se vrhla vstříc novému roku a vše šlo jako na drátkách. Ale minulý týden mě zabrzdil jako pořádný padák a teďka horko těžko najíždím do tempa. Vlastně bych se nejradši místo rozehřívání pořádně zamrazila a hibernovala až do jara, aby už mě nic nemohlo překvapit – podivné nabídky, záhadné záhady, oloupávání slupek, řešení životních otázek a další legráck, které mě teď pronásledují.Potřebuju nabrat směr a konečně s rozbředlého sněhobláta uplácat něco, co bude dávat smysl.
Zatím na tom pracuji, seč mohu a snažím se zimu nejen přežít, ale hlavně prožít. Proto jsem tu jen na skok a jako malé tučňáčí mláďátko jdu zase zalézt někam, kde budu s přimhouřenýma očima nechávat plynout zimní dny kolem sebe, dokud nebo jaro ve mě i ve vzduchu.
Drzim palce 🙂
To je text jak maturitní práce tyvole, samé přirovnání. Pak se v tom vyznej…
🙂
Tak trošku mi přijde, že celý ten letošní leden je jedno velké jaro 🙂
Tak hezky zalez za pec a nech si všechno hezky projít hlavou:-)