Před několika lety jsem si sedla ke kusu papíru a na něj napsala seznam svých přání. Bylo tam asi deset bodů, kterých jsem chtěla dosáhnout za pět a podobné množství cílů, které jsem měla zvládnout za deset let. Nevím, kam ten papír přišel, už je to dlouho, ba ani nevím přesně, co jsem na něj psala. Nicméně si dost jasně uvědomuji, že z plánovaných cílů se mi nepodařilo zvládnout téměř nic. A to se mi nelíbí.Možná jsem neměla dostatečnou motivaci. Možná jsem si stanovila špatné cíle, takové, které nebyly mým osudem nebo mojí cestou a nebo takové, které by mě stejně neuspokojily. A možná tak trochu od obého plus ještě něco navrch.
Tak jsem si řekla dost (vzpomínáte ještě na tu reklamu na vodafone, která se nám všem vypálila do mozku?:)). Je čas tahle přání vytasit veřejně, ať mě aspoň něco donutí je splnit. Ne proto, abyste si o mě mysleli, že jsem hustá a ani proto, že bych se pak styděla vůbec ještě psát na blog. Spíš proto, abych měla pocit, že ta přání jsou jako by vyřčená nahlas, že vstoupila do reality silněji, než když je načmárám na kus papíru, který pak stejně zahodím a zapomenu, kde leží. Tady mi je nikdo neodpáře a já se nebudu moci tvářit, že neexistují. (pro šťouraly – ano, článek jde pochopitelně smazat, ale co bych to byla za blogera, kdybych mazala články;)). Tak jdeme na to…
Cíle, kterých chci dosáhnout do jednoho roku:
– vyhrát (alespoň ve své kategorii) soutěž blog roku
– přispívat ještě do alespoň jednoho (tištěného či internetového, to je jedno) periodika jako externí redaktor a pochopitelně si díky tomu i zvýšit příjem
– konečně se dokopat k vydání (byť vlastním nákladem v nakladatelství Pravěk) své druhé básnické sbírky Bouře ve sklenici vína
– začít se učit francouzsky
– udělat si řidičák
– přibrat pět kilo
– dělat rozhovor s Manowar a zakalit s nimi
– psát alespoň 15 článků měsíčně
– uspořádat lepší a kvalitnější MPPčko (dřevárna:)) na které dojede víc lidí
Cíle, kterých chci dosáhnout do pěti let:
– mít vlastní bydlení, ideálně domek na okraji nebo blízko Brna se zahradou, psem a kočkami
– žít v tom domě se svým přítelem, pokud možno tedy manželem, se kterým si budu rozumět a bude mi s ním dobře
– mít alespoň jedno dítě
– věnovat se více esoterice, pomáhat více lidem a získat si jméno v této oblasti
– začít (nejspíš společně s partnerem) podnikat a přestat být zaměstnancem a stát se OSVČ (nepočítaje mateřskou dovolenou;))
– zvýšit page rank těchto stránek i Posla světla a stát se jedním z nejznámějších blogerů na českém internetu
– vydat knihu povídek v normálním nakladatelství
– podívat se do Glastonbury v Anglii a obecně hodně cestovat
Cíle, kterých chci dosáhnout do deseti let
(krutibrko, to už mi bude přes třicet, trochu děsivá představa…nic proti třicetiletým, já vím, že to ještě není žádné stáří, ale když to člověk řekně nahlas, je to hrozně neuvěřitelné, když mi bylo patnáct, připadali mi třicátníci tak hrozně…dospělí, nedokážu si tak představit sebe, vyjevené (třia)dvacetileté tele:))
– mít alespoň dvě, ideálně ale tři děti (dvě holky a kluka nebo dva kluky a holku, všechno od jednoho pohlaví ne-e:))
– žádné půjčky, žádné finanční problémy, ale prosperující rodinný podnik, dostatek financí na vše, co mě baví a co potřebují děti
– inteligentní, zvídavé a ať bohové dají zdravé děti studující waldorfskou školu (ty které na to budou mít věk)
– být známým odborníkem na esoteriku, vykládat karty, dělat semináře a přednášky, Posel světla s velikou návštěvností
– pořád blogovat:)
– mít hodně zvířat, hlavně psy a kočky a taky velkou zahradu s ovocem a bylinkami a zeleninou
– žít zdravě, sportovat, pít jen střídmě a hlavně na chuť (a možná ani nekouřit:))
– pořád poslouchat metal, gothic rock, punk, jezdit na festivaly a učit na tuhle muziku své děti
– to samé s dřevárnami a LARPy, samozřejmě ne tak horlivě jako dnes, ale přesto nezapomenout a tu a tam zajet, snad i zaorgovat
– cestovat po celém světě
– napsat konečně román, který dokončím a vydám
– být stále šťastně vdaná (zadaná, bude-li přítel moderně smýšlející a svatbě odporující, což nechci, ale zvládnu to respektovat:)) a s partnerem se nenudit
Hm…tohle jsem vypotila za náročných dvacet minut urputného přemýšlení. Možná jsou některé cíle trochu přehnané, ale jak na to tak koukám, většina z toho JE v mých silách a budu-li se snažit, doufám, že za rok přidám ke všemu z první kategorie zelenou fajfku. A totéž zopakuji za pět a následně deset let.
Je to hrozně zajímavé a svým způsobem i očišťující a naplňující zároveň, když vidíte přímo před sebou své tužby a sny. Možná jsem teď vyslala do Vesmíru nějaký nevědomý signál a moje realita se začíná tvořit, nitky osudu se splétají a já kráčím vstříc nádherné budoucnosti. A možná mě zítra zajede kamion:)
Život je krásná, překrásná, ale strašně složitá a mnohdy bolestivá hra. A já chci vyhrát, ne nad ostatními, ale sama nad sebou. Být na sebe pyšná a dojít na konec své cesty šťastná a umírat s myšlenkou, že můj život stál za to. Pokud splním byť jen polovinu svých současných přání, tak to určitě budu moci říct.
Držte mi palce!!!:)) Vaše Lúmennka
je hezké si plánovat dopředu, já mám taky spousty plánů a jen doufám že aspoň pár z nich se mi splní
tobě přeji ať se ti splní vše po čem toužíš, takže asi všechny plány 😀
a nejvíc se mi líbí, že budeš vést své děti k poslouchání metalu atd… jo to se má, místo ukolébavky pěkně nějakou pořádnou uřvanou metalovku 😀
V několika bodech se určitě shodneme, přeju ať ti to vychází, jak si přeješ 🙂
Nicméně mě zarazilo mít do 5 let vlastní bydlení a do deseti let nemít žádné půjčky, to hodláš udělat jak? 🙂
Hej, do Glastonbury chci taky! 🙂 To je náhodička…
Bonne chance :).
To je nádherné… zjevně jsi ambiciózní člověk :). Obvzvlášť se mi líbí tvoje touha mít děti, bohužel mnoho žen v dnešní době jakoby tyto přirozené věci vůbec necítí – nepřijde ti? Jediné, nad čím jsem se zastavila, byla waldorfská škola. Moje příbuzná tam učí a co tam se děje, to snad ani nesmím na net napsat… Vypadá to hezky, logicky a přirozeně, ale ve výsledku mi to přijde pro děti stejně poškozující jako škola normální (samozřejmě případ od případu…). Taková nazdobená bída – teorie je skvělá, ale v praxi jim to funguje možná v tom Německu. Mimoto mám osobní zkušenost s několika waldorfskými dětmi, v deseti letech stále neuměly normální hodiny, jen digitální. Taky nevěděly, že existuje něco jako sever, jih atd… Přitom nebyly nějak mentálně postižené nebo tak. Hlavně je pro tyto děti pak strašně těžké dostat se někam na střední newaldorfskou nebo na vysokou… umí toho mnohem míň (že se děti učí kvanta blbostí, to souhlasím, ale to je všem výškám a později zaměstanavtelům bohužel dosti jedno). Jinak tě nechci odrazovat, přece jen ty děti asi ještě nemáš a do té doby se to třeba zlepší :).
Jako malá jsem si taky napsala seznam přání, které chci, aby se splnily. Pár se jich splnilo (a můžu se pochlubit s tím, že to byla většina) a pár zase ne.
Hlavně mě šokoval řádek: "Budu mít pořád ráda Hannu Montanu" :DDD
[2]: naštěstí má moje rodina něco našetřené, takže pokud se zadaří, nebudu si muset brát hypotéku a nebo jen na menší částku, která se bude dát splatit rychle. Úplně mě děsí fakt, že dnes si vlastní bydlení nemůže dovolit ani člověk poměrně bohatý, aniž by si půjčoval a zadlužil se na dlouho dopředu. V 60.letech můj dědeček s babičkou postavili velký rodinný dům jen z našetřených peněz z ne zrovna astronomické výplaty a prodeje malého, staršího domu jejich rodičů. Dnes je něco takového téměř nemožné a celý svět žije na dluh. A nechci ani vědět, jak to bude vypadat za života našich dětí…
[5]: já mám zase od známého zkušenosti přesně opačné, jeho děti chodí na tuhle školu a jsou nadšené, hlavně proto, že to, co se nenaučí ve škole je pak rodiče učí doma a děti to baví, protože tento typ školy vybízí děti ke zvídavosti. Vůbec s plánem na vzdělání mých budoucích dětí to mám těžké, protože je nechci zničit klasickým školním systémem, ale alternativy se hledají jen těžko. Uvidíme za pár let, až to bude aktuální:) Ještě mě napadá – ze kterého města máš tyhle negativní zkušenosti? Doufám, že to není Brno:)
[6]: 😀 Tak já doufám, že mě to s metalem vyjde:D
Jak se opičí, potvora.:D Tak abys snad začala něco dělat, ne?:P Možná by bylo nejlepší začít tím, že si pořídíš kytku, která ti hned nezdechne… A pak začít s tím dalším.:D (P.S.: Jestli budeš mít psa, můžu ho cvičit? Prosím prosíím!) :D:D
[7]: Já bych celou vinu neházela na vzdělávací systém. Kdyby ty děti byly alespoň kapku ambiciózní a měly chuť do vzdělání, české školství se přece jen trošku pozvedne. Nedá se pracovat s dětmi, pro které je škola pruda a zas jen pruda. Minimálně na základkách se prostě nevyhneš tomu, že se budeš učit. Budeš se to učit zpaměti, budeš se učit fakta, budeš se je učit z mnoha různých odvětví. Do toho ty děti nemají chuť. Jim je to jedno a je to moc práce, to umět. Absolutně žádná touha po vědomostech, zvídavost, žádná ctižádost (co mě baví, v čem jsem dobrý, to budu moci studovat třeba jednou na vysoké škole). Což není až tak vina těch učitelů, protože současný učitel připomíná policajta, co děcka kontroluje a bokem se snaží něco naučit.
Děcka extra uvědomělá nejsou, nebyla a nikdy nebudou, jasně, že ne. Puberta s náma třískala se všema. To beru. Nicméně mi připadají jako přiměřené jejich mentalitě i na základce alespoň ty známky. Když to budu umět, dostanu jedničku, když budu mít dobré známky, dostanu se na střední školu. Jenže v těch dětech nula nula nic až do maturity.
Současný systém je sice na hlavu padlý v tom, že se vygeneroval nadpočet míst pro středoškoláky a vysokoškoláky (ale chápu ta nejvyšší místa, že jaksi dětí globálně ubývá a nejde si hodit korunou, že tenhle obor zrušíme a tamten necháme). Možná by stát měl prostě dozorovat nad úrovní přijímaček a pokud se tedy nějaký obor nenaplní, otvírat se nebude.
Myslím, že jsou to úžasné cíle. 🙂
[9]: Taky jsem nebyla bůhvíjak uvědomělý dítě. Mojí mentalitě na základní škole taky stačilo to učení se pro známky. Význam slov "učíte se to pro sebe" jsem pochopila až na střední škole, když jsem si cíleně vybírala předměty, který mi budou užitečný dál a kde stojí za to něco umět, protože chci na vysokou a ty, který stačí udělat. Nicméně jsem alespoň byla vychovaná k respektování autority učitele, takže nebudu pokoušet, jak pevný nervy má a k tomu, že je to prostě škola, možná mě tam ledasco nebaví, ale to je tak jediný, co s tím můžu dělat, tak si sedni, prostě se to rovnou nauč, nesnaž se to obejít a dělat blbosti a menší utrpení to bude pro všechny. Možná by rodiče prostě mohli být jenom při výchově důslednější a pak bychom tu nemuseli brečet nad vzdělávacím systémem.
Btw. jestli chceš mít do pěti let alespoň jedno dítě, asi bys měla stihnout přestat kouřit dřív, než do deseti let. 😉
[12]: Ostatně by díky tomu, že přestane kouřit, mohla taky snáz přibrat :).
[13]: Ne, to nefunguje.:D Vyzkoušeno.:D
[13]: přibere když nebude tak hyperaktivní 🙂 )
[15]: Když nebude hyperaktivní, nesplní svůj wishlist. Začarovaný kruh!
[16]: Já vím no… 🙂 )
Ty můžeš se svou psychiatrickou dg. dostat řidičák? Mám za to, že zrovna F25 je v tomhle problematická. Ale asi ne ve všech případech…
A waldorfské školství? Teorie a filozofické kořeny fajn, ale praxe se mi příliš nelíbí. Alternativní směry přirozeně přitahují patologické lidi a (z mojí pražské zkušenosti) často to smrdí sektářstvím. A také se mi nelíbí přehnané zdůrazňování rukodělné a výtvarné činnosti na úkor jiných (konvenčních) předmětů. A jsem přesvědčen o tom, že děti ze ZŠ či SŠ waldorfského typu jsou poněkud znevýhodněny při ucházení se o místo na nějaké lepší státní VŠ. A celkově v zařazení se do normální konvenční společnosti (do "systému", chceš-li). Waldorf podle mě celkově směruje jedince do života v alternativě, ideálně v nějaké komunitě. Mimo normu. (Ale to je přesně to, co ty chceš, že?)
A taky vím od známého, že pančelka jeho prvňáčka ve waldorfské ZŠ přišla k nim domů, aby se podívala, v jakých podmínkách chlapeček žije, co má za hračky a co doma dělá. Samozřejmě navštívila všechny domácnosti, nejen tuto jednu. Rozkošné! (Tentokrát ne Praha, ale Jižní Čechy.)
[11]: já měla přesně opačný problém, já byla od školky strašně zvídavé dítě a pořád jsem se na něco ptala, šla jsem do školy o rok dřív a už jsem uměla látku pro první třídu. A to byl problém – protože jsem byla napřed, učitelé mě nechválili ale naopak mi nadávali a během prvního roku ve škole zvládli moji zvídavost poměrně dost zadupat do země. Vzdorovala jsem většinu prvního stupně a učení mě strašně bavilo, dovídat se nové věci a tak, ale školní systém mi v tomhle neustále házel klacky pod nohy až jsem se na to de facto vyprdla a učila se právě jen pro ty známky. Naštětsí jsem měla uvědomělé rodiče a ty se mě snažili vzdělávat doma, tím stylem že mi kupovali knihy a bavili se se mnou na různá témata. Takže si myslím, že problém je jak ve škole, tak i v rodině, ani jedna instituce dnes děti příliš k touze po vědění nevede a to je špatně.
[12]: to jistě, po těch deseti letech je to kvůli tomu, abych pak nezačala zase znovu:))
[18]: od doktorky vím, že problém je hlavně v lécích, protože psychofarmaka většinou snižují pozornost, ale diagnoza sama problém není, tedy aspoň co mi řekla ona. A ad waldorfské školství viz výše, možná jsem měla lépe popsat, jak přesně si vzdělávání svého dítěte představuji, ale to já zatím nevím, jen vím, že nechci, aby dopadlo díky školskému systému jako já – znechucené a bez motivace. A ano, přeji si, abych našla životní cestu, která nebude konformní a "normální", zároveň ale nechci sklouznout k patologii a sektářství, jak píšeš, toho jsem daleka.
[19]: Nezanedbatelný je ten fakt, jestli tomu dítěti opravdu takovým vzděláváním nezavřeš dveře k "normální" vysoký škole. Ono to takhle vypadá sice blbě, ale ony ty naše základní a střední školy tak špatný nejsou, protože ty děti se tam fakt celkem hodně faktů dozví. Ošidná je pak ta touha po vědění, protože vždycky se ty děti budou v té škole učit i to, co je nebaví a vždycky se budou muset něco naučit, mechanicky, pamatovat si. Nikdy to nebude jen samá sranda a jen to, co je baví. Když budou těkat po různých oblastech jen podle toho, jak jsou momentálně zábavný, nenaučí se nic. Cílený vedení tím učitelem potřebuješ. Bez toho se neobejdou, musejí mít jistý všeobecný přehled a někde uloženou sumu znalostí. Pak teprve se na určitou teorii dá navazovat dál, specializovaným vzděláváním na vysoké. A i tam nikdo není tak dokonalý, aby si mohl rovnou cucat z prstu myšlenky, je třeba nejdřív zvládnout teoretické základy daného oboru. Dítě, který umí v šesti letech bezchybně číst, je pro učitelku v normální třídě pohromou, protože ona má na krku dvacet nebo víc dětí, který to teprve musí naučit, přičemž někomu to půjde relativně ok a někomu naprosto ne. Co dítě bude v první třídě ten půlrok nebo třičtvrtě rok dělat? Jestliže ho tam někdo přesto posadí, logicky se nudí nebo zlobí. A učitelka na něj nemá páky. Jenže to už se snad ví dopředu a pak je na místě nějaká speciální třída pro nadané děti (vynechávat ročník mi nepřipadá rozumný, ruku v ruce se znalostmi nutně nejde mentální vyspělost), kde je dětí méně, učitelka má víc času a tak nějak dál jsou všichni. Dneska už podobné třídy jsou. Já bych podobně alternativní vzdělávání v tomhle raným věku nevolila, protože si opravdu nejsem jistá, kde pak bude to dítě v devatenácti, protože co kdyby náhodou mělo potenciál na vysokou, třeba studovat medicínu. Děti jsou flexibilní a myslím si, že v takhle raným věku mezi nima můžou být velký rozdíly, který se pak setřou. Pokud v něm talent vidím, jako první razantní zásah do jeho budoucnosti bych volila až osmiletý gympl (samozřejmě i tady je nutno koukat na kvalitu).
Zkušenosti jsou z Olomouce. Co psal Serp, s tím souhlasím.
,,A možná mě zítra zajede kamion:)" – to je mi optimismus 😀
[20]: v mnohém s tebou musím souhlasit. Ale co mi přijde na našem současném vzdělávacím systému špatné je to, že jsou dětem předkládány informace a ony jsou nuceny se je mechanicky naučit, místo toho, aby o nich samostatně přemýšlely, doplňovaly si je do souvislostí atd. Předměty jsou striktně odděleny a přitom by některé mohly být vyučovány de facto společně, aby děti pochopily souvislosti místo tupého naučení se nazpamět – do teďka mě straší ný, natý, itý, ičitý, ičný ečný, ový, istý, ičelý. Vůbec už nevím k čemu to je (resp. vím, ale nedokážu použít složení oxidů v praxi) ale hlavně že to umím nazpaměť. A to je to, co mi vadí a co se (prý, podle mě zatím dostupných materiálů) snaží waldorfské školství a další alternativní metody vzdělávání změnit. Nicméně zatím dítě nemám a školu pro něj nehledám, takže nejsem s tématem dostatečně obeznámena, abych o něm mohla činit nějaké hodnověrné závěry. Takže prosím, přispívejte dále do diskuze, obohacuje mne, ale ne ke všem tématům se budu moci vyjádřit.
[23]: Jenže oni ti na základce museli říct, že existuje nějaké -ný, -natý a tak dál. To je ten teoretický základ, o kterým jsem mluvila. Že jsi nešla studovat na vysokou chemii, kde bys to zužitkovala dál, není potom ničí chyba. Tohle prostě musí být, teorie je základ. Na základní škole není možný probrat chemii do vyčerpávajících souvislostí. To bychom nepotřebovali speciální chemický obory. Navíc asi málokdo na základce ví, co chce jednou dělat, na co se chce specializovat. Takže se tam musí v nějaké kostce promluvit o všem. (Dost lidí to neví ještě ani na střední, proto jsem, ač studovaný ekonom, musela absolvovat i fyziku.) A holt té specializace se plně dosahuje až na VŠ a to je pro ty lidi, kterým to přemýšlí, kteří teoretické podloží nějakého oboru zvládli a chtějí nad ním něco nadstavět, něco svého. Fakt není reálné, aby průměrně vzdělaný člověk s maturitou chápal smysl a poslání všech věd, ke kterým přičichne. (Ani na to nemusí mít kapacitu on sám, natož, aby bylo v časových možnostech učitele se o to pokoušet.) Pro jeho účely stačí třeba telegrafický výčet nejzásadnějších milníků historie. Každý máme talent na něco jiného a jestli má někdo pocit, že v něm nějaký talent tak výrazně dříme, dveře vysokých škol jsou každému otevřeny.
Závidím ti, že víš co chceš. A co waldorfské školy týče, tak souhlasím s tím, že děti sem chodící jsou oproti dětem z běžných ZŠ v mnoha ohledech pozadu…je to taková snobská záležitost dnešní doby, mi přijde.
Ač obvykle nezůčastněný divák, dnes se vyjádřím.
Absolvoval jsem základní waldorfskou školu (v Semilech), nyní půjdu do druháku SUPŠky v Hradci. Přechod z alternativy na normál jsem nesl… nenesl. Spočíval v akorát tak ve zvyknutí si na jiný časový režim (jinak přestávky). Upřímně, zezačátku jsem byl trochu vystrašný, po dvou týdnech jsem se divil, čeho jsem se bál. Že bych měl méně znalostí než moji spolužáci, to mi opravdu nepřijde (snad jen že jsem v chemii neslyšel o alkanech, či čem. Alkany do waldorfských škol!), naopak, když se tak porozhlédnu po žactvu, ošívám se při pomyšlení na jejich… pomyšlení. Ovšem dík za to nedávám waldorfu, nýbrž sám sobě, nepocituji, že kdybych chodil na normální školu, nějak by mne to zakrnilo víc. Že jsem chodil na waldorf osobně nevnímám jako nějaký "big deal", že mě to ovlivnilo do konce mých dnů. Myslím, že výuka není ani o tom, co je to za druh školy, spíš o učitelích samotných, blbej učitel bude blbej učitej, ať je waldorfskej jak chce. Ani žák myslím nebude lepší nebo horší tu či tam.
Shrul bych to větou – Nudil jsem se na waldorfu, nudím se na normální škole.
Nic proti plánům a snům (je to hezké), ale mám jednu radu…
… Nač se trápit se zítřky, když třeba ani žádné nepřijdou…
Takže tak 😉
[24]: s tím plně souhlasím. To ný natý mi ale přijde zbytečné učit se zpaměti, když člověk ani pořádně nechápe ten smysl. Takže ano, povšechné informace ze všech oborů jsou určitě nutný základ, ale možná by nás učitelé měli učit je spíše sami vyhledávat a spojovat si je, ne se biflovat nazpaměť
Neco pro chlapce, potkejte divky z oblasti; http://girlssnapshots.com