Krutibrko na drátě

free avatar čiči
Hajám v postýlce s plnou konvicí výborného čaje a noťásek si mi hezky hoví na kolenou. Dobrá zpráva je, že už nemám horečku. Špatná, že beru z**vený antibiotika, dejchám asi milimetrovým průchodem v zánětem ucpanejch průduškách a proklínám den, kdy začlo sněžit. Ochladí se, mým průduškám se to nelíbí a okamžitě začnou protestovat. A pak přijde jaro, oteplí se a zas se to těm orgánům nezvedenejm nepozdává a zánět je tu zas. Už mě to fakt nebaví. A to jsem kvůli těm mrškám (a kvůli penězům a kvůli tomu, že se mi prostě chtělo) skoro přestala kouřit a své běžné dávky nikotinu jsem omezila na méně než polovinu. Krutibrko na drátě, to je fakt spravedlnost.

Dobrá, dobrá, asi si za to přece jen trošilinku (ale fakt jen TROŠILILILINKU) můžu sama. Od čtvrtka chrmlu a místo abych hajinkla do postýlky nebo aspoň odpočívala, vzpouzím po městě, nakupuju dárky, vysedávám po hospodách, krákorám v superstar a kalím na koncertě. Dobře, asi jsem svůj zdravotní stav trochu podcenila. Beztak za to ale může mobil.
Mobil? Ano, respektivě skutečnost, že ho nemám. Teda mám, ale v tu chvíli jsem ho neměla. Teda měla, ale ne u sebe. Už chápete? Vyrazím z domu, pěkně si jedu šalinkou a čekám na Mamutka na nádru, že vyrazíme do té poblbané suprstár, když zjistím, že jsem nechala můj nový krásný mobilek od vodafóna za 77 korun ležet na stole doma. O půl hodiny později (a o dost zmrzlejší a naštvanější) jsem obětovala svou poslední dvacku na telefonní automat, abych zjistila, že Mamut je doma v teple, sraz se odkládá, protože kámošovi ujel vlak a na tom krásném novém mobilku, co tak krásně hajá na stolku, mám asi dvacet zmeškaných hovorů. Supr. Asi tam bude zakopaný pes, co mi teď vrčí v průduškách.
Aspoň, že suprstár byla skvělá. Pokud jste se dívali v sobotu na zprávy, možná jste tam mě a Mamuta viděli (nebo to bylo v neděli? – rým je zcela neúmyslný!). Měla jsem na hlavě duhový klobouk, růžovou (ano, růžovou!) mikinu, gatě s novinovým vzorem a na obličeji okuláry jak dno flašky od okurek. Předsedkyně fan clubu Aničky Dajdou, těší mě, muhehe. Vypadala jsem fakt otřesně, ale za tu srandu to stálo. Fotky bohužel nejsou a nebudou, v celém tom šílenství jsme zapomněli fotit, ale někdy se nahastroším znovu a zvěčním. Ovšem lepší a nejlepší byl Mamut, barbar ze severních ledových plání u malého krtka, který má samozřejmě bílou srst a černé bříško. A nesmíme zapomenout na třetího do party – Domina, punkáče z Vyškova. Pořád navnazuju, pořád slibuju něco jako reportáž a místo toho sedím u komplu, piju čaj, píšu tenhle pamflet a trpím brutálním KOPRem.
Vidím to na seriály (ano, čtete správně, tentokráte ne knihy, protože za a nemám co číst a za b mě stejně bolí hlava tak, že čtení nezvládám) a jestli se mi tu večer zjeví muž, tak si budeme asi hrát s legem. Ať žijou nemoce, grr vrr.

7 komentáře “Krutibrko na drátě

  1. Jinak pořád nerozumím té superstar. (pardon za debilní dotaz, já nemám televizi, takže o tom nemám přehled) ona ještě pořád jede? Ty jsi jako šla na casting, nebo je to jinak? 😀 Jestli jo, jaktože tu nejsou miliardy fotek, to by mohlo být terno jako blázen.

  2. Zdravím tě Lúmennko také z pelechu, sice nejím antiobiotika a nejsem nemocná, ale sobotní koncík mě poznamenal vyřvanýma hlasivkama a jsem pracovně neschopná, tak jen tak aby ses nebála že tvrdneš doma sama 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.