Jedno velké protáhnutí a zívnutí, zmáčknout správné klávesy na počítači a vzpomenout si na webovou adresu blogu. Ták a je to. Jsem zpátky, živá, zdravá a odpočinutá. Věřte nebo ne – ocitnout se blízko lesů, které jsou zahalené do žlutozlatého hávu, je tak osvobozující!
Byli jsme na chatě u plápolajícího krbu, venku skučel vítr a když ráno vysvitlo slunce, vyrazili jsme do lesa se psem a trochu prokřehlí, ale plní dojmů a radosti jsme se pak vraceli zpět mezi chaty, kde jsme byli úplně sami. Čtyři dny jsme neviděli ani živáčka, jen našeho psa a srnku, která nám přeběhla přes cestu. Ani nemůžu vypsat, jak to bylo úžasné, kouzelné a dokonalé.
Teď se pomalu začleňuji do civilizace, ta hrůza a děs dneska na hlavasu, kde proudily davy lidí, kterými jsme se museli prodírat. Mám dojem, že město v lidech nějak skrytě probouzí agresivitu, že máme pocit jako bychom byli zvířata v džungli a musíme se o své místo na slunci pořádně poprat. Když jsem byli sami a šlapali po uschlém listí, milovala jsem najednou celý svět, každým kouskem svojí bytosti. A město to ve mně zabilo během pár okamžiků, město lačné po shonu, strkání a spěchu.
Je to zvláštní, co s člověkem udělá pár podzimních dní strávených mimo civilizaci, připadám si taková nějak lehčí a vzdušnější, plná optimisnu a energie. A zároveň plná melancholie a černých myšlenek, na to, jak mě štvou přeplněné ulice a troubící auta, jak mě štvou lidi a jejich uspěchané životy a jak chci od toho všeho utéct pryč.
Ale žel, utéct není kam a tak nezbývá, než zítra ráno vyrazit do práce a o víkendu se nějak zabavit s kamarády. Lidi jsou všude kolem a je třeba se s nimi naučit žít, ať se nám líbí nebo ne, najít v sobě toleranci k revizorům, boverům i policajtům, k byznysmenům i maminkám s kočárky, co zabírají půlku šaliny, i k důchodcům, co se vztekají a pozorují každý váš krok za kukátkem. Najít lásku a porozumění, kterou mi daroval podzimní les. Snad vydrží dlouho:)
ahoj můžeš tohle prosím poslat někomu dalšímu dík.hledám aoutora jednoho blogu ten člověk si říká ASSAD kdyby něco tak můj blog je http://www.zdendapapouscipsi.blog.cz
Oddýchnuť si od ľudí je príjemné, no aj v tak krásnom prostredí by ti po čase začali chýbať. A možno trochu aj ten nazvime to mestský život – v lese si len tak nezakalíš 😀
Я вот тоже щас водиночестве и ниче, нормально …
Aspoň víkend v podzimní přírodě, klidně pod stanem, daleko od civilizace… Co bych za něj dala. Les na podzim má úžasnou atmosféru. 🙂
[4]: to má, je fakt, že v létě to člověk nezažije, tu mlhu válející se po zemi a koberec z barevného listí…krása:)
Lúmenn pod tvůj článek se mohu jen podepsat. Ne nadarmo někteří lékaři doporučují několika denní pobyt v přírodě, aby se člověk vzpamatoval 🙂
Naprosto souhlasím.
Sice jsem podzimní dny netrávila nikde ,,mimo civilizaci", ale protože bydlím v obci vidím krásně ten rozdíl oproti městu 🙂
Nejsme sice typická vesnice, ale život zde plyne mnohem klidněji a pomaleji než ve 20 minut vzdáleném městě 🙂
Je fajn, keď si človek oddýchne od problémov. Ale nesmie pred nimi utekať – mňa by život v osamotení dlho nebavil 🙂
Příroda mě také nesmírně nabíjí, taky ráda utíkám do lesa, mimo lidi. Na druhou stranu bych ale asi někde v dicočině žít nechtěla.
To s tím městem máš úplnou pravdu. Sama na sobě cítím, jak ve mně tu agresivitu probouzí Praha, město, kde studuji a pracuji. Sama jsem ze vsi a cítím se tu lépe 😉 Zdraví Brunn