Buenos dias, plantážníci, Lúmennka se navrátila z cest a s podivným nadpisem se s vámi jde dělit o ještě podivnější zážitky:) Možná si říkáte, že slova v nadpisu se k sobě vůbec nehodí – snad jen ty lebky a kosti k sobě pasují, ale co proboha ti Indové v Kutné hoře? Nebojte, vše vám bude v mžiku jasné.
(více textu a spousta, spousta fotek pod perexem)
Jak již víte, zase jsem se toulala bůhví kde, většinu času jsem tedy pobývala v Brně, ale taky jsem na den zavítala do Kutné Hory a na jedno odpoledne dokonce do Prahy. Ale čas a místo není tak důležité, důležitější je proč?
Inu, Kuba (to je takový ten chlap co mi nedávno ukradl srdce, rozvrátil život a momentálně s ním trávím víc času než je zdrávo:) ) má zajímavou rodinou historii – bylo nebylo a jeden indický inženýr přijel do Čech, aby si tu našel jednu českou paní, se kterou měl dvě indickočeské děti, dcerky. Pak se s paní nepohodli, rozvedli se a milý indický inženýr odjel do Kanady, kde si (světě div se) našel novou paní, taky češku a taky s ní měl dvě děti, tentokrát ale synky. Uběhlo třicet let, starý pan Ind zemřel a z dcerek v Čechách a synků v Kanadě vyrostli dospělí lidé, kteří zatoužili poznat své nevlastní sourozence. A tak se chvíli domlouvalo po facebooku a celá ta česko-indicko-kanadská rodinka se sešla tento týden v Kutné hoře. Jistě už vám došlo, že dcerka je Kubova máma a synci jsou její nevlastní bráškové, Kubovi strýčci.
A právě kvůli této spletité rodinné historii jsme ve středu jeli do KH a dělali překladatele, protože když někdo stráví celý život v Kanadě, češtinu si moc do krve nezažije. Krom povídání s „rodnou krví“ jsme taky tahali Indy po Kutné hoře a jejích památkách, přičemž jsme navštívili i jedno velmi zajímavé místo – kostnici.
A že v Kutné hoře nemají kostnici ledajakou, čekáte-li normální hromádky kostí a lebek, vyvedu vás z omylu. Co hromádky, ale hotová umělecká díla – lustr, girlandy, erb a to vše z lidských kostí. No prostě zloghotycký ráj:D Tim Burton si v porovnání s dílem jakéhosi potrefeného poloslepého mnicha může nechat o morbiditě jenom zdát.
Vychrtlá morbidita lebek a kýčovitá buclatost
barokních andělíčků tvoří zajímavý kontrast
Kosti kam se podíváš…
To není svatyně lovců lebek – to je milý malý kostelík:)
Tento rozkošný lustr obsahuje všechny druhy kostí,
které v lidském těle najdete. Řekněte, kdo z vás by to nechtěl do bytu!:)
Umělecké dílo z lidských kostí, moc pěkný erb:)
Pohanská bohyně smrti (v popředí) a její oběti (v pozadí) … muhehehehe
Lebka Salazara Zmijozela:)
Po prohlídce překrásně morbidního místa jsme oběhli ještě pár kutnohorských památek (jako třeba Vlašský dvůr nebo kapli Božího těla) a zakončili jsme to ve známém chrámu Svaté Barbory. Na téhle krásné gotické stavbě mě zaujaly především oltáře bohatých měšťanů, rozestavěné po obvodu chrámu – u jednoho z nich prý klekává průsvitná postava a celý rok je tam víc tma a zima než v ostatních koutech chrámu. Tak jsem se zkusila zaměřit na energie toho místa a byl tam tedy solidní energetický průvan:) Postavu jsem bohužel nezahlédla, ale i tak jsem vám to místo zvěčnila
Tajuplný oltář v nejchladnějším a nejtemnějším koutě
chrámu svaté Barbory (fotka je nekvalitní, bo je zesvětlená,
na původním snímku nebylo vidět skoro nic)
Muzem mincovnictví ve Vlašském dvoře, někdejší rezidenci
krále Václava II., IV. a Vladislava Jagella (na fotce si všimněte hlavně
toho ledňáčka, symbolu krále Václava IV.)
Vyhlídka na Kutnou horu
Ve čtvrtek jsme jeli do Prahy, kde měl Kuba pracovní pohovor a pak tradá zase zpět do Brna. Ke krátké zastávce v Praze se ale váže vtipná historka. Lum čekala, až si Kuba pracovně pohovoří a s knihou, svým nejlepším přítelem, pocházela po Praze. Nejdřív jsem seděla na staromáku, ale lavičky jsou tvrdé a nepohodlné a já měla hlad. A tak jsem si vyšla na václavák, koupila si u mekáče cheesburger a sedla si pěkně na zem. A že nebylo o co se opřít, opřela jsem se o takový pěkný kamenný odpadkový koš. Pohledy kolemjdoucích byly k nezaplacení, ovšem nejvíc mě pobavili dva bezďáci, kterým jsem věnovala pětikorunu a oni, že si mě prý vybrali, že mě osloví, protože se tak hezky opírám o ten koš:) Inu koše sbližují!:D
Další novinky za tento týden jsou převážně školního rázu – už mám dorozvrhováno a dokreditováno, nakonec budu mít minimálně 25 a maximálně (pokud vyjdou ukecávací manévry) 31 kreditů za podzimní semestr, což je úplně božské:) Mimoto už mám konečně klíče od svého nového brněnského bytečku a brzo se začnu stěhovat:) Prostě volejte sláva a pět dní se radujte!:)
A toto vážení je překvapení nakonec pro všechny co dočetli až sem. Vyškrtnete-li
velmi nápadné indické strýčky a stejně nápadné osoby ženského pohlaví (včetně mě)
zbyde vám tam jedna osoba, jejíž podoba vám jistě už nějakou dobu vrtá v hlavě:)
Takže prosím fanfáry pro Kubovo slavností odtajnění;)
Dost mi to připomíná kapli v Bukurešti, co se objevila v Blood and Chocolate.. Je to napůl děsivé a napůl okouzlující 🙂 Musel to být zajímavý zážitek..
Nojo, naši bezdomoci jsou zajímaví lidé:-)
Mě by to asi k smrti děsilo už z těch fotek mám zvláštní šimrání v žaludku. Stačilo mi když nám kdysi na gymplu řekli, že naše kostra v bižole je pravá a měla jsem vítr 😀
uzasny, zapisuju na imaginarni seznam mist, ktery musim navstivit:D hezky fotky akorat ta pohanska bohyne smrti s takovym milym usmevem mi moc nesedi:D a hura tajemstvi odhaleno:D:D sympaticky mladik, ale ja osobne bych sla spis do indickeho strycka co stoji vpravo s tou slecnou:D:D
Pěkné fotky, ta poslední mě kouzlila..oprvadu perfektní směsice…
Kuba vypadá příjemně 🙂 doufám, že nás s ním jednou seznámíš ještě blíže 😉
Jinak ti poví, že do fotky, "pohanské bohyně" jsem se zamilovala, jelikož tam prostě perfektně sedneš 😉
Jsem ráda, že jsi si to tam užila 😉
A ať ti to stěhování dobře dopadne…
Koše sbližují, to ano 😉 😀
Pěkné fotky, v kostnici jsem nebyla a přitom v Kutné Hoře ano, eee error? No budu muset napravit 🙂
Bohyni smrti si představuju zlejšejší, ale máš móc pěkné triko 🙂
Kuba je sympaťák a dopředu přeju hodně studentských úspěchů ,)
Ach ten lustýreček bych brala hned… akorát do mého pokojíčku… xD a docela si dovedu představit pohledy těch lidí když tě viděli u toho koše. Na mě tu pořád někdo vejrá a to se ani nemusím o nic opírat. Pražáci jsou prostě divní.