Haló, haló, co se stalo? Kotě se nám polámalo! Jaké kotě? Naše Lucka. Teď jí páteř trochu kucká.
Ehm, no tedy. První otázka, která nás pronásleduje od včerejšího odpoledne je: „Jak mohla kočka spadnout a něco si udělat? Kočka přece vždycky spadne na všechny čtyři!“
No kočka nepochybně ano. Nikoli tak naše Lucinka. Vypadá to jako kočka, občas to i mňouká jako kočka, ale kočka to rozhodně není. Tak to je Lucinka – plyšáček, ťufíček, lehce retardované věčné kotě. Nesmějte se jí, ona není blbá, ona je jen jiná. Zasněná. V jiném světě. A tak.
No a předevčírem mamka umývala schody a Lucienka přes ně vlezla na skříň. jenomže trubka zapomněla, jak se od tama dostat, mamka na schodech, přes které obvykle leze, ji asi zmátla a tak Lucka skočila. No skočila – pokusila se skočit.
Následovala rána a kočka zmizela. Od nedělního odpoledne ležela zalezlá za postelí a odmítala vylézt. Přikládali jsme to kocourům, kteří ji pořád zlobí. Ale když nevylézala ani v pondělí, začalo nám to být divné. Po vytažení Lucky zpoza postele se ukázalo, že jí nějak nefungují nožičky. Pletla si je pod sebe, zakopávala o ně, táhala je za sebou a vůbec byla nějak nešikovnější než obvykle.
A tak jsme zalarmovali maminku, vzali kočku a šupem na veterinu. Naší nejmilejší maličké kočičce že by se mělo něco stát?! To nikdy!
Po chvíli čekání jsme se dozvěděli, že v Prostějově na veterině nefunguje rentgen, ale že je potřeba. Kdyby měla kočenka otok na páteři, mohlo by to mít dost špatné následky. Takže nemusím říkat, že jsme hned vlezli do auta a vyrazili do Olomouce.
Zase čekání, pak uspání, pak rentgen. Napětí, strach. Beruška naše, aby jí tak něco bylo…
Naštěstí (!!!) se na snímcích ukázal jen maličký otok, Lucinka dostala injekci a až se probrala, jelo se domů. Košiška je od té chvíle absolutním středem pozornosti, pes se o ni stará jako o své vlastní štěně (to znamená, že k ní nikoho nechce pouštět, zejména ne kocoury) a brouček Lucienka spinká za postelí, jako by se nechumelilo.
Včera už se i napila a najedla, začíná lumpačit a mazlí se jak o život, takže je to jasné znamení, že se uzdravuje. No a mě se pak ptejte, proč jsem se včera neučila na zkoušku. Copak to šlo?
No nešlo. A tak jsem se napůl spící učila ráno ve vlaku. A stejně jsem dostal Áčko, takže jsem happy, nyappi a tak všelijak podobně. Hlavně, že je Lucka zdravá:) A já si jdu dát ještě šlofíka, ono mňoukající kotě není zrovna dobrá kulisa k nočnímu spánku:)
Naše upadnutá Lucinka se svým typickým výrazem – zasněná a snící, do dáli hledící:)
Hm… my snílci to máme těžké 🙂 ale tak hlavně že je v pořádku 🙂
Aspoň, že se kočky hojej rychle. (Snad to platí i pro ty, co nepadaj na všechny čtyři) ;D
Ještěže je kočička v pořádku, dovedu si představit jaký to byly nervy…
Jééj chúďatko.
Aj ja mám takého kocúra, aj sa na ňu podobá, taký malinký ťutiačik:)
Chudák ňuník ať se brzy uzdravý a že posíláme pac 🙂
Jsou mi to ale věci…
Týjo jsem jenom trnula jak ten článek skončí. – Nesnáším smutné konce 🙂
Jak se říká, I mistr kovář se někdy utne, právě nám to potvrdila Lucinka 🙂
Chudák… To náš kocour se předloni chytil do železce. Málem přišel o nohu, ale naštěstí ji má a jenom trošku pajdá, jinak je v pohodě.
Tak doufám, že i Lucinka se uzdraví 🙂
Chudinka malinká, to je mi líto…no jo …kočky…
Já zrovna dnes byla s Angie u veterináře, jelikož nechtěla papkat a navíc ani nemohla vyskočit na židli. Měla něco se žaludkem a ledvinami, tak jí napíchli dvě injekce – první je antibiotikum, které bude působit 14 dní a potom jakési na rozpohybování a ulevení od bolesti. A už je lepší, takže jsem šťastná 🙂
A doufám, že dnes už je Lucince líp 🙂