Jsem velký fanda všemožných řětězáků a dotazníků a zodpovídat otázky mě šíleným způsobem baví. Ano, šíleným, protože to hraničí s posedlostí. Asi si pak připadám slavná nebo zajímavá nebo co, ale jak vidím nějaký test, který si můžu udělat, vědomostní kvíz nebo jen prostý rozhovor, už se nemůžu dočkat, až ho vyplním.
A tak mě Venom hrozně potěšila, když stvořila vlastní řetězovou příšernost, jejímž účelem je prý rýpaní se lidem v hlavách a všeliké jiné vtipné věcišky. A to bych nebyla já, abych to neposlala dál:)
Chcete-li se také ocitnout pod palbou jedovatých otázek, mrkněte sem a pak dejte vědět, kde se vaše otázky dají přečíst a patřičně rozebrat. Muhehehehehe….
1. Co má znamenat tvá přezdívka?
Ehm, zrovna první otázka a už na tělo. Abyste rozuměli – moje přezdívka je tak trošinku nepovedená věc, mám dojem, že už jsem o tom tady na blogu psala. Ale opakování jest matkou moudrosti a za hříchy mládí by se člověk neměl stydět…kdysi dávno, když mi bylo nějakých sladkých jedenáct, dvanáct, jsem se zbláznila do chatování a Pána prstenů (ano, do obého zároveň). A moje dětská chatovací přezdívka Bagri se moc pro „vznešenou“ místnost Pán prstenů nehodila. Bylo na čase si vymyslet nějakou lepší, samozřejmě elfštější přezdívku.
K tomu účelu mi posloužila chytrá příručka, kterou moje kamarádka stáhla z netu. „Užitečné elfí fráze“ se vskutku ukázaly býti užitečnými a já z hlášky „elen síla lúmen‘ omentielvo (= hvězda svítí na hodinu našeho příštího setkání)“ vypreparovala slovo, o kterém jsem si myslela, že znamená hvězda a v nejčastěji používaných elfích přívlastcích jsem si našla, jak se řekne statečná. A tak se zrodila Lúmenn-verya. O pár let později jsem zjistila, že Lúmenn rozhodně neznamená hvězda a že všichni mou přezdívku překládají jako „hodina odvahy“. Vymyslela jsem si tedy k tomu aspoň pár úžasných historek, jimiž jsem ve svých naivních čtrnácti, kdy jsem balila jednoho fantasáka za druhým, krmila celý chat. Inu vykládejte někomu, že jste hegeš, co zmrvil elfí frázi…
Roky běžely, přišlo bitvaření, seznamování s kupou lidí, zakládání profilů, zloghotycké akce…a přezdívka se stala mým jménem, mou identitou, součástí mojí osobnosti. Nakonec jsem pod tímto jménem založila i blog a po deseti letech se Lúmenn stalo mým jménem, pod kterým se představuju všude a kromě (pra)rodičů mi nikdo jinak neřekne. Před pár lety přišel někdo s tím, že jsem Světlonoška, jeden kamarád mi říkal Světýlko. A vskutku slovo „lumen“ znamená v latině světlo.
Ale já nejsem ani světlonoš, ani hodina, ani hvězda. Kdovíproč se mi do jména dostalo druhé „n“, které je navíc – divné a nepatřičné „n“ u divné a nepatřičné bytůstky. Přidejte si ještě „ka“ tvořící můj nejoblíbenější, zdrobnělý tvar mého jména a jsme úplně jinde, než na začátku, kdy jsem tuhle přezdívku sesmolila nad upatlanou kopií užitečných elfích frází. Dnes Lúmennka znamená prostě Lúmennka, jako Pavel znamená Pavel a Karolína znamená Karolína. A tak to i zůstane:)
2. Vzpomeneš si, co tě přivedlo k blogování?
Vzpomenu, byla to gothika a Rock Bar Škorpion, místo, které změnilo v mém životě mnohé. S pár kamarádkami jsme tam občas zašly na pivko a pokecat a někdy v ty dny se zrodil nápad založit si blog. Jediné blogy, které jsem znala byly takové ty dárk a ívl, takže ten můj vypadal podobně. O historii a vzniku blogu jsem ale napsala celý samostatný článek – přečíst si, jak to vlastně všecko začalo můžete zde.
3. Jaké jsou tvé oblíbené knihy?
Všecky!:D Knihy prostě miluju a život bez nich si nedokážu představit. Mám ale sbírku svých nejoblíbenějších, jíž vévodí poněkud kuriózně Silmarillion od J.R.R.Tolkiena. Proč kuriózně? Je podivné mít za nejoblíbenější knihu tu, kterou nemůžete už nikdy číst. No, nikdy je dlouhá doba, ale potom, co jsem zažila se světem Středozemě a kolik jsem si kvůli němu vytrpěla, kolik jsem napsala básnía příběhů se slzami v očích, mám jisté bloky. Patří mezi ně neschopnost dívat se na celou Jacksonovu trilogii, bez několika záchvatů pláče nebo vzteku a pak také nemůžu číst nic od Tolkiena z prostředí Středozemě, Pánem prstenů počínaje a mým milovaným Silmarillionem konče. Před dvěma lety jsem dostala Húrinovy děti, přečetla dvacet stran a další dva dny hleděla z okna a utíkala hluboko do svých snů. Přesto je pro mě Silmarillion nejkrásnější knihou a doufám, že jednou si ji zas budu moci přečíst bez pláče a záchvatu akutní zasněnosti.
Krom Silmarillionu už nemůžu říct, že bych měla nějakou vyloženě oblíbenou knihu, mám spíše oblíbené autory, od nichž jsem přečetla skoro všechno. Patří k nim Neil Gaiman, Clive Barker, Simon R. Green, Petra Neomillnerová a Jenny Nowak. Ráda se vracím i k různým básním, od Puškina, Verlaina, Baudelaira, Rimbauda, Villóna, Jesenina nebo Poea. No a pak taky nepohrdnu de facto žádným dobrým fantasy, historickým románem nebo thrillerem, mám docela ráda horory, sci-fi a poezii. Čím mě zas vůbec nepotěšíte, jsou moderní sračkoidní prózy typu Vievegh, obludná moderní poezie a ultrazamilované romány pro ženy a dívky.
Knihy, které na mě v posledních letech zanechaly silný dojem, najdete v rubrice „literární díla„.
4. Událost, která definitivně změnila tvůj pohled na svět?
Tyto události byly dvě. Jedna dost šílená a druhá na první pohled banální, obě ale naprosto zásadní…
Bylo 25. prosince 2002. Den po Vánocích a mě trápila hluboká deprese. Zamotaná do svých snů jsem chtěla zemřít a odejít do svého vysněného, dokonalého světa. Bylo mi 13 a chtěla jsem umřít. Nepovedlo se. Ale v tento den, kdy jsem si poprvé sáhla na život, se změnil navždycky můj pohled na svět. Poslední iluze o vězení hmotného těla padly v březnu téhož roku, kdy jsem svůj v pořadí druhý sebevražedný pokus málem dotáhla do „vítězného“ konce.
Stála jsem na pomezí života a smrti a do života se vrátila jen velmi nerada, s vědomím, že ještě není čas to tady vzdát a že toho musím ještě moc udělat. Tyto zážitky mi daly jistotu, že smrtí nic nekončí, že naše smrtelná těla obývají nesmrtelné duše a hlavně, že se smrti nebojím a nepovažuji ji za hrozbu, jen nové velké dobrodružství. Zůstala ve mně zvědavost, co přesně přijde po ní, kam se vydám a co nového mi smrt těla přinese, zmizela ale touha to zažít, došlo mi, že sebevražda nikdy není řešení, protože vše, co se tu nenaučíme, se budeme učit znovu na znovu, dokud nám to nedojde. Moje celkem tři pokusy o sebevraždu (řezání žil nepočítaje) byly všechny míněny velmi vážně a návrat z druhého břehu byl vzhledem k požitému množství léků zázrakem. Přesto mi daly mnohem více, než mi vzaly a naučily mě více, než patnáct let strávených na všemožných školách.
Psal se rok 2006. Otevřela jsem dveře a do nosu mě udeřila vůně cigaret a piva, do uší se mi zařízly kytary. Dveře se za mnou pomalu zavřely a já věděla, že z nich už nikdy nevyjdu stejná. Psal se rok 2006 a já poprvé vstoupila do Rock Baru Škorpion, který se stal mým druhým domovem po následující tři roky a dal mi vše, co mi dosud v životě chybělo.
Díky Škorpu jsem zase začala jezdit na bitvy, poznala hnutí gothic, líbala se (a nejen to…) se ženou, začala kouřit, nalezla tisíce skvělých skladeb tvrdé hudby, začala se věnovat magii, založila blog, vydala básnickou sbírku, potkala stejné blázny, jako jsem já, lidi, kteří mi změnili život – Muzzuga (díky němu pak Finnýska), Mishennku, Horseta (díky němu pak Liz a Mamutka), Járu a mnoho dalších. Ti mi ukázali, že na světě je toho víc, než jsem dosud tušila. Dali mi přátelství, ukázali mi skrytá zákoutí svých duší, mnoho hudby a daly mi bezpočet zážitků, na něž nikdy v životě nezapomenu. Doba Škorpu byla nejkrásnější dobou v mém životě a nebýt toho okamžiku, kdy jsem tam před téměř pěti lety vstoupila, nikdy bych nebyla dnes tam, kde jsem.
5. Oblíbená barva. Popřípadě uveď co na ní vidíš.
Nemám jen jednu, barvy miluju, hlavně barvy přírodní, živé, ty, co jsou v lese, na louce, na letní obloze… Pokud se mám ale nějakými barvami obklopovat, jsou to barvy ohně – červená, oranžová, žlutá, černá nebo barvy země – hnědá, zelená. Barvy teplé, hřejivé, skrývající.
Nesnáším bílou, bojím se jí, evokuje ve mně prázdnotu a nemocnice. Nemám ráda mrazivé barvy jako modrá, fialková, růžová, světle zelená, obecně světlé barvy.
Nejkrásnější je, když vás barvy hřejí, jako by vás držely v náručí a jsou silné a výrazné. Ráda nosím výrazné barvy a můj pokoj vypadá jako jeskyně, natřený na světle hnědou, doplněný červenými, oranžovými a černými kusy látky. Doupátko plné silných barev, to je moje:)
6. Jaké je tvé astrologické znamení a jak moc se ztotožňuješ s jeho vlastnostmi? Můžeš i říct, které vlastnosti na tebe vůbec nesedí, i když by ti měly být dány do vínku.
Beranisko beranovité s ascendentem v panně. Smrtící kombinace, spolu se všemi ostatními planetárními konfiguracemi, ze mě dělá naprosto nevyrovnanou osobnost, milující vše nové a zakládající si na starém. Nenávidím změny a přitom je miluju, bojím se spontánnosti a dobrodružství a stejně je vyhledávám, nic nedokážu dokončit a pak se trápím výčitkami nad svou nepořádností. Jsem systematická i chaotická, věrná i děvka, průbojná i stydlivá, extrovertní i introvertní. Ano, všechno to na mě pasuje a všechno to sedí, jak prdel na hrnec:)
Beraní znamení mi dalo do vínku, že jsem šílený cholerik, netrpělivá, zvídavá, pořád v pohybu, u ničeho nevydržím dlouho, jsem vášnivá, přímočará, drzá a přátelská. Ascendent v panně zas zařizuje přesný opak de facto všech vlastností a tak pěstuji svou chorobu, zvanou „odezdikezdismus“ a užívám si kotejlu té snad nejnevyrovnanější povahy, jakou lze namíchat.
7. Filmy ke kterým se vracíš.
Nejsem moc filmový fanda, vlastně filmy moc nemusím a sleduju je jen, když se hodně nudím nebo když mi někdo doporučí něco fakt zajímavého. Film, ke kterému se vždy ale budu vracet je Bláznivý příběh Robina Hooda, nejlepší komedie všech dob a film, který umím nazpaměť a viděla jsem ho snad tisíckrát.
Na co se taky můžu dívat pořád dokola jsou Burtonovky jako Sweeney Todd, Střihoruký Edward nebo Nightmare efore Xmass, moje milovaná Addamsova rodinka a různé animáky (Spláchnutej, Madagaskar, Doba ledová, Příšerky s.r.o. atd.). Naproti tomu se už nikdy nemůžu dívat na Zelenou míli, nádherný film, který od půlky probrečím.
Jo a málem bych zapomněla na náš rodinný folklór – Harryho Pottera, kterého jsem viděla snad dvacetkrát všechny díly. Ze seriálu zas pořád dokola čučím na Star Trek, ten miluju a taky jsem ho viděla už nespočetněkrát.
Stejně jako ty nejzajímavější knihy, i filmy se pokouším shromažďovat do rubriky „filmová díla„.
8. Co si myslíš o nadpřirozených silách, magii a věštění budoucnosti? Máš s tím nějaké zkušenosti?
Nadpřirozeno neexistuje, vše, co nazýváme divným, nadpřirozeným, je zcela přirozené, jen lidstvo to zapomnělo využívat a teprve teď se k tomu zase vrací. Magie je jen jiný název pro tytéž přirozené vlastnosti našich myslí. Věštění budoucnosti je obtížné, protože budoucnost ještě není napsána a mění se každým okamžikem. Co bude za pár minut je snadné předpovědět, pokud znáte všechny souvislosti nebo se zeptáte správné entity, co bude bude za pár let vám nikdo neřekne s určitostí, protože co platí dnes za deset let vůbec nemusí být pravda.
A zkušenosti, jak asi všichni víte, mám bohaté, viz můj druhý web Posel světla.
9. Existuje lahůdka, pro kterou klidně zabiješ?
Jakákoli, na kterou mám zrovna chuť:D A jako všechno v mém životě, i moje chutě se mění velmi často. Zbožňuju všechno ovocné, tvarohové, zmrzlinové, smažené, bramborové, masové… Miluju hranolky, kuřecí maso na milion způsobů (a taky ho na milion způsobů umím uvařit:)), sýry, sušenou šunku, krabí tyčinky, zapékané brambory na milion způsobů (viz poznámka u kuřecího masa:)), česnekovou a francouzskou polívku, bábovku, uzeného lososa, pizzu, těstoviny (ano, ano, milion způsobů, už to známe)…šmarja, dyť já MILUJU JÍDLO! Všecko! Mám hlad!!! Jdu zabíjet…
10. Tvůj názor na Lady Gaga 😛
Se sistr máme doma takovou hlášku (důležitý je přízvuk, zvýrazněn velkými písmeny): (Jméno dotyčného) je HHHNUsnej a TRRRRApnej jako Lady Gaga, MRTvej jako Patrick Swayzee, GUmovej jako Tobias Sammet, POsyflenej jako revizor, má VLka jako Karl Logan a je NĚJAKEJ JAKO NĚKDO!!!“
No, nejdůležitější je ta první část. V našem okolí, když se někdo zeptá, kdo je to Lady Gaga, odpovídáme, že to je ta hnusná a trapná. Fakt ovšem je, že ta bloncka má něco do sebe a ačkoli se mi její hudba moc nelíbí, beru ji ze všech popových hvězdiček asi nejlépe. Má své vlastní songy, je originální a dělá solidní rajot. Oproti „hvězdám“ jako je Majlí a bratři Jonášové je fakt dobrá. Z naší hlášky už ji ale nikdo nevymaže, ale mám z ní pocit, že by to vzala s humorem:)
Tolik zlořetězáčeQ. Šiřte zlo dál….hahahááá!
Na spoustě věcí se shodnem jak to tak sleduju 🙂 dokonce v tom, že nemáme rády Viewegha 😀 rozhodla jsem se jednu knížku přečíst, jelikož ji každý vychvaloval a po dočtení ve mne zůstal – wtf? – dojem 😀 hrozně jsi mě pobavila s tím jídlem, já měla co dělat abych byla co nejstručnější 😀 anooooo kuřeeee! 😀 kurva já mám zas hlad…
Máte hezkou hlášku 😀
Tak to je nejlepší řetězák, na jaký jsem kdy narazila 😀
Super řetězáček a moc zajímavé odpovědi 🙂 Silmarillion taky miluju a narozdíl od tebe ho klidně můžu číst dokola, stejně jako ostatní knihy od Tolkiena. S pokusy o sebevraždu mám taky zkušenost…
Hodně zajímavé…:) Ta hláška je epic! 😀
Mě by zajímalo, proč gumovej jak Tobias Sammet?..:D
Úžasně čtivě napsáno! Jsi jedna z mála autorek či autorů černě oděných blogů, odkud jsem po pár vteřinách neutekla a ráda zůstala:) u čtení dotazníku jsem se hodně pobavila 🙂 Zvláště u tvých originálně posazených frází, které mají něco do sebe:) I když jsme asi dvě nejodlišnější bytosti, jaké jen můžeme být, něčím jsi mě nesmírně zaujala a musela jsem dočíst do konce:) Máš mé sympatie, Lúmennko:-)
Tak ten si s dovolením také půjčím 🙂
Co se týče Lady Gaga, je fakt, že má chytlavé písničky, ale vypadá hrozně a totálně se mi znechutila kostýmem ze syrového masa.
Zajímavé, kolik lidí se uchyluje k sebevraždám právě kolem Vánoc. Bohužel je třeba konstatovat, že Vánoce samy o sobě nejsou jen svátky klidu a radosti, což…
Jinak, zajímalo by mě, odkud se bere ta obrovská nechuť k Lady Gaga. Asi to bude něco jako nechuť k Tokio Hotel, je taky hodně lidí nesnáší už jakoby z principu s tím, že jsou to "hnusní emo buzeranti co neumí hrát"
[8]: tady asi někdo moc čte bulvár… kostým ze sýrového masa v takovém provedení a po takovou dlouhou dobu nošení (tedy předávání cen plus následné celebrování) by rozhodně nepřežil, nemluvě o tom, že někdo tak drobný jako Lady Gaga by v něm nevydržel (víte vůbec kolik taková flákota masa váží?). V dnešní době, kdy se v módním průmyslu pracuje v podstatě s neomezenou škálou materiálu snad každého musí napadnout, že to opravdové maso nebylo.
PS: Fanouškem LG nejsem, její písničky, ačkoli nazývané chytlavými hity, se mi až na pár výjimek vůbec nelíbí, ale docela mě fascinuje ten humbuk kolem ní – pozitivní i negativní
[9]: já trpím nechutí k celebritám a hvězdám obecně, ale LG je jedna z mála, kterou zkousnu, jak ostatně píšu i v dotazníku:)
A když to nebylo maso, tak co tedy? A proč se to jako maso všude propaguje? Protože už jsem na víc zdrojích četla, že to maso být nemohlo z důvodů, jaké popisuješ i ty, ale pak – co to tedy bylo a proč je to nazýváno masem?
[10]: Lady Gaga se nám asi postarala o novou záhadu, podobně jako s tím penisem 😀
[10]: Proč? To je snad jasné – aby přitáhla pozornost 😉 o nic jiného v téhle branži často nejde. Nepopírám, že její hudba může být v rámci popu zajímavá ani že umí zpívat, ale kdyby na tu scénu přišla jako obyčejná holka, která sedí u klavíru a zpívá si svoje písničky, asi by tolik slávy nezískala. Lidé jsou schopní udělat kdeco, jen aby byli ve středu pozornosti, ba dokonce to ani oni sami dělat nemusejí, dělá to za ně někdo jiný :))
A z jakého materiálu to bylo? No, to mohlo být cokoli od plastu až po formelínu, to je asi to poslední, co by mi na tom přišlo záhadné :)))
[12]: takže je to vlastně jen další mediální masáž na věčné téma "všimni si téhle celebrity"? Chjo. Je ale fakt, že ta baba ví, jak na sebe přitáhnout pozornost a to dost originálně, žádným blitím a kalbama:) Naposledy holej zadek v paříži, to bylo dobrý:D
[6]:proc gumovej jako Tobias Sammet? Koukni na koncetry Edguy, ten chlapec si v riflich proste jen tak mimochodem vyskoci metr vysoko a vykople nohy do urovne usi xD
No a Luuuumenexi, Ano ano, Lizzie zase zacina byt protivna a trapne se pripomina, ale… you know 😀 ja uz mlcim 😀
.
ty, ale ja stejne nejradsi vzpominam na 'a ma VLka jako Karl Logan', protoze si pamatuju ten muj vzteklej pulhodinovej monolog na tema zamrdanej Joey, vyjebani Chorvati, podelanej Kojcek, vsechny nesnasim, vsechno me sere, zhegeseni Masters of Rock, pokokoceni Manowari, Tarja je pica, ohnostroj je trapnej, Dio byl hnup, uz to mrdam, zacinam poslouchat pop, etc.. xD
jo a ikskjus mi, v Anglii nemaji takovy ty nesmysly nad pismenkama ;-P
kyllin-Bulvár fakt nečtu a už vůbec ne hodně 😉 Nicméně v dnešní době se takovým informacím neubráníš, to bych nemohla zapnout internet, televizi, nic.
,,MILUJU JÍDLO! Všecko! Mám hlad!!! Jdu zabíjet…" Tohle mě rozesmálo! 😀
[14]: Edguy jsem si živě pustila, všechno chápu, už se na nic neptám, je mi to jasné, díky:D