Drazí a milí, Lum zjišťuje, že plácá nesmysly. Vy to ještě nejspíš nevidíte, zaslepeni kvalitou, jíž se tento blog donedávna pyšnil, ale já jakožto (někdy až přehnaně) sebekritický člověk to vnímám už nějaký čas.
Paní prstenů je sice zajímavý příběh, nicméně je to nejstarší próza z mého pera a tak není divu, že je hluboko pod kvalitou současných povídek. Články ze světa duchovna jsou sice dle mého mínění dobré, ale nezajímají úplně každého a tak je taky čte méně lidí. A ten zbytek? Žalost, lidičky.
Upřímně – vás fakt baví číst něco na způsob mého deníčku, kdy si (poslední dobou až příliš často) vylívám srdce ze svých problémů, líčím pravé životní drama plné rozchodů, slz, bolesti, morbidnosti a alkoholu, jak se na správnou telenovelu sluší? Přidejme k tomu ještě nějakou rakovinu, skryté sourozence a dědické řízení a můžu se rovnou pustit do natáčení nekonečného seriálu – název Šílenství v purpurovém nebo Soumrak snů jsou výstižné, nemyslíte?
Ale tak dost sebelítosti, mám jí v poslední době na talířku pořádnou porci a už mě fakt nebaví ji do sebe ládovat po lžičkách (muhehe, spíš bo bagrech). Ze sebelítosti člověk nepřibere a na mě se ze šuplíku tak hezky směje toffifee:)
*žvejk, žvejk*
Kde jsem to skončila? Aha, že furt píšu na blog o sobě, svém životě a že mě to zaráží, bo jsem to nikdy nedělala. A taky to pořád opakuju a nemůžu se z toho krucinál vzpamatovat. Takže slibuju, že tohle je poslední výblitek na téma „Lum nepiš už o sobě, lidi to děsně nudí“. Protože já vím, že vás to nenudí, kdyby nudilo, tak byste sem nechodili po stovkách denně a nenechávali taky kopce komentářů. Spíš to děsí mě samotnou a tak si to tady před váma tak nějak obhajuju:)
Nejsem člověk, co odkrývá své nitro na potkání, ale ani nejsem z těch, co si píšou po večerech do deníčku a brečí u toho (teda, ne že bych to nedělala, ale tehdy to skončilo pár měsíci v blázinci takže už to nechci opakovat:D). Proto mě baví si takhle ťukat do klávesnice a vědět, že až to dopíšu, hodím to na internet, kde si to přečtou destítky párů zvědavých očí (jednookým se tímto omlouvám) a k některým těm očím se přidají i ruce a napíšou k tomu svůj postřeh.
Já ani vy se pak necítíme sami, vy i já si přijdeme na své – vy máte co číst a já co psát a jsme všichni spokojení. Mimoto mě děsně uklidňuje psát své myšlenky na papír (ehm, do počítače) a tím je vyhánět z hlavy pryč, analyzovat je a roztřizovat, dělat si v nich pořádek a tak vůbec.
Tím pádem asi deníčkové články nezmizí, spíš naopak, přibude jich. ne, že bych nechtěla psát o něčem jiném, než o tom, co se mi honí hlavou, ale:
Magie je sice mé oblíbené téma, ale nezajímá každého a mimoto stvořit článek o magii je velmi duševně náročné
Záhady mě taky fascinují, ale nechci psát o tom, co se dočtete všude, spíš chci hledat něco záhadného a zajímavého, co nenjadete v běžných knížkách a to jde občas dost těžko, nehledě na časovou stránku věci, kdy jeden článek do záhadologické rubriky zabere cca 3 hodiny.
Gothika vyplňovala obsah mého blogu jednu dobu snad nejvíce, ale ta doba je pryč. Ne, že bych tuhle subkulturu chtěla nějak opouštět, svléknout černé hadry ani vymazat Crüxshadows z počítače mi jaksi nejde (a ani to nechci), ale téma je vyčerpáno. Recenze na alba mě fakt neberou, na akci se dostanu dvakrát třikrát do roka a pořád polemizovat o pozérech, Nightwishácích, satanistech, pověrách a předsudcích je pořádná nuda.
Názory na aktuální dění už nemám. Zprávy sleduju minimálně, idnes nečtu, noviny dostanu do ruky jednou do měsíce. Výjimečně rozkliknu aktuálně.cz, ale upřímně řečeno – nemám na to už nervy. Ať se lidstvo třeba pozabíjí, ale mě dejte prosím pokoj: denodenní střílení, vraždění (třeba i nevinných koťátek, grr), korupce, nespravedlivé soudy, nízké tresty pro hnusné hajzly a vysoké tresty pro ubožáky, co byli ve špatnou dobu na špatném místě… Vidíte, jen na to myslím a už se zase vztekám!!!
Prózu a poezii stále píšu, ale nějak málo, není na to moc čas a i když přijde nápad, zase za chvíli odejde a chvilka psavé nálady je čím dál vzácnější. Nicméně věřím, že dlouhé zimní večery, které se kvapem blíží, mě zase chytnou a nepustí a začnu zase psát (o nudných přednáškách nemluvě, ve škole se nejlíp píše:)).
No tak tu tragédii vidíte. Proto se buď smiřte s tím, že Lum vás bude krmit nestvůrkami ze své hlavičky (tím jsem chtěla popsat myšlenky, samozřejmě) a nebo se s tím nesmiřte a ona vás jimi bude krmit tak jako tak:) Inu blíží se podzim, melancholie čas a tak těch výblitků bude více než dosti. Těšte se, bude přituhovat:)
Mne sa tie články páčia – rovnako ako aj príbeh, i keď staršieho dátumu. Máš zaujímavé myšlienky, názory a povahu. A čo sa týka článkov zameraných na mágiu, väčšinou to býva tak, že niektorí čo sa o to aj zaujímajú radšej nič nenapíšu, pretože niekedy sa aj objavuje táto veta "hovorí ten kto nevie a ten kto vie, mlčí"… …čo sa týka prichádzajúcej zimy, myslím že v zime múzy lietajú viac a času bude menej, takže "len tak" človek svoju myseľ "nevypíše"
ale jiste ze nam to vubec nevadi, cokoli napsane tebou je radost cist, at uz je to povidka, basen, ci utrzky z tveho zivota, dokonce i ty magicke clanky ctou urcite nejen ti, kteri se o to vylozene zajimaji byt uz treba jen tak ze zvedavosti…shrnuto (kdyz budu mluvit teda za sebe), pis co chces, ja budu cist dal:)
Zajímavé.. taky si poslední dobou říkám, že píšu až příliš deníčkovských článků 🙂 asi je to epidemie. Ale víš co… hrabat se někomu v deníčku je tak zakázaně pěkný, že se o čtenáře bát nemusíš xD
Avšak sebevětší nesmysly Lúmenn může plácat, vždy se najde lidí víc než dost kteří mají raději takové plácání jakýchkoliv řečí jenom proto že se vůbec něco děje. Přiznejme si pravdu. Je to také hodně o sympatiích z dřívějška. Spousta lidí na internetu má zajímavé myšlenky a s tím články a mnohdy k nim nechodí ani třetina toho počtu lidí kolik až podezřele chodí sem jenom za týden. Takže co mají říkat ti ostatní co mají třeba i dvě stě návštěvnost za týden? Takový je můj názor k věci.
asi takhle, když chci článek na nějaké spešl téma, jdu do knihovny a otevřu požadovanou publikaci nebo vezmu noviny či navštívím odborný web. kdežto články z tvého života nenajdu v žádné publikaci a to se mi na blozích líbí, proto je čtu, jejich specifikum prostě jsou osobní prožitky autorů, jinde to najít nelze, chci-li objektivní odborný článek, hledám ho na specializovaném místě, kde se danému tématu do hloubky věnují, kdežto deníček zajímavé osoby, jakou bezesporu jsi, najdu jen a jen na blogu
ono je tu něco jako "příliš"? vždycky jsem blog chápal jako něco osobního, jako nahlédnutí do světa jeho tvůrce… ať už píše o svých zájmech, názorech, pocitech, o dění ve svém životě – základ je stejný. a blog by imho měl sloužit právě k seberealizaci a vyjádření, tedy primárně autorovi, ne čtenářům… ti se buď smíří s autorovou osobností a jejím promítnutím do podoby stránek, anebo potáhnou jinam…
zkrátka a dobře, i když jiné články mohou být, a u tebe i jsou, velice obohacující, osobně mám ty "deníkové" záznamy nejraději…
[4]: tak podezřele jo?:D
[3]: Venom uhodila hřebíček na hlavičku, je v tom jistá dávka voyerství, že čučíme do života druhým a navíc se slečnou X, která se právě rozešla s přítelem/dostala se na vysněnou vejšku/získala skvělou práci/podrazila ji nejlepší kamarádka, se identifikuje běžnýmu člověku, který se k tomu dostane, jaksi líp, než s celebritou zbožňovanou miliony lidí a právě si přebírající Oscara
Mně "výblitky" tvé mysli vůbec nevadí. Souhlasím s předchozími komentáři – blog je o autorovi. A co by to bylo za blog bez aktuálních nálad a prožitků jeho tvůrce?
Já se taky se všeho potřebuju vypsat a jen tak to házím na net. Ale nikdo to nečte (což je utěšující, protože můj deníček rozhodně není tak čtivý jako tvůj). Taky se často utápím v sebelístosti (a taky mě to pořádně štve :D)… ale co se dá dělat..
Jsem ráda, Lúmennko, že jsi sama přišla na to, že nám tvé ,,výblitky" nevadí, a že tě o tom nemusme přesvědčovat 🙂 Třeba dejme tomu pro mě je zajímavé si takhle číst o člověku, který mi dává inspirace, jehož články mě poučily o spoustě věcech a jehož vnitřní síla vyzařuje z každého písmenka :). Navíc myslím, že tě většina čtenářů chápe – když si čtu útržky z tvého života, tvé myšlenkové pochody, názory a pocity, občas se přistihnu, jak v tom pokyvujíc hlavou poznávám samu sebe. Takže se vůbec nemusíš bát a dál piš 🙂 Přeji hodně úspěchů 🙂
[9]: já to chci číst:) pošli mi na meil odkaz, prosíííím (muhehe, Lum je zvědavá:))
Tak třeba tenhle výblitek byl zároven i bezvadnej článek 🙂 piš, co cítíš, to je nejlepší a nejsnažší cesta. A my, občasní komentátoři pak budeme psát taky, co cítíme:-) Ten minulý článek o zdravotních problémech mi připadal trochu jako touha po soucitu, osobně bych ho napsala třba právě do toho deníčku a zalila slzami:-) ale "nesmysly" určitě nepíšeš, na ty jsou tu jiní odborníci, stačí projet nejnovější článešky na blogíscích malích lidišek XD
na jednej strane je dobré, že sa nenecháš uchlácholiť tým, že keby sa čitateľom tvoje "výblitky" nepáčili, tak by sem nechodili a chceš sa zlepšovať :), ale na druhej… ako to už s umelcami býva, si prehnane sebakritická, čo je miestami až na škodu. Pokojne si sem vylievaj srdiečko, píš o tvojich nestvůrkách a my ostatní sa s tým zmierime a aspoň nám niečo spríjemní čakanie na spomínané zimné večery 🙂
Mě nevadí číst o tom, co se děje a jak se máš. Já to beru jako součást blogu.
Ale když už jsme u toho, moc mě zajímá právě to záhadno, nevadí mi, že to najdu všude. Já to ráda najdu u tebe, protože se mi to dobře čte a navíc nemusím prohledávat celý internet.
Zkrátka, piš o sobě i o záhádách 😀 Oboje mě baví číst.
Čaurs. Občas, jednou za čas se tu vždy ukážu a čtu, komentuji. Nějak mě tvé články naladí a mám chuť taky něco..
Co se týče zrovna tohohle, chápu co jím myslíš.
no tak hodně štěstí a máš pravdu, že tvůj "deníček" mě baví nejvíc 😉
Já si články o tobě čtu moc ráda :))
Myslím, že to velké "bla" řeší spousta blogerů…
Já si také musím přiznat, že ač to nebyl záměř, článkú z mého života je více…a více, a více 😀
Je to taková, očista…ano…to je správné slovo. Doma sjem věčně sama a nechci svými kecy otravovat někoho z okolí, jelikož by to ti lidé nevnímali, nebo až moc rozpytvávali…no a tak to napíšu na blog, že?
Ale taky se přiznám, že ty "výblitky" čtu moc ráda…ať už tvoje, od Ejdý, Angie nebo kohokoliv jiného…nahlédnu do života někoho jiného, zasměju se '(zvláště když píše Kaku) nebo se rozesmutním nad špatnou situací…a víš, že člověk je od přírody zvědavý… 😀
Takže zima a podzim….už se moc těším nejen na ten krásný lezavý chlad, sníh, mrholení a sterilní bělobu ,ale také na článkyz tvého života a tvé poetické klenoty 😉
Hehe, koukám že i ty spadneš do světa výblitků :-), což je dobře a ráda se sem budu vracet a tvojře příšerky číst 8o)
Jenom doufám, že magie a záhadno nezmizí úplně, protože tys tato témata podávala formou, kterou pochopil i naprostý blbec (já:-))