Říká se, že kočky a psi jsou odvěcí nepřátelé a nemohou spolu vydržet. Kdo někdy měl obě tato zvířata může sám zodpovědně říci, že to až tak hrozné není, ačkoli drobné neshody a přátelské strkance se prostě stávají.Od doby, co nám v bytě pobíhá jak Král Matyáš tak Ó Nejvyšší Gabriel, máme tyhle kočkopsí války z první ruky. Pokud také uvažujete o tom, že utvoříte na prostoru padesáti metrů čtverečních smíšenou kočkopsí smečku, přečtěte si raději nejprve, jak to může vypadat…
KDO:
Matyášrasa: kocour, směs kočky domácí a kočky mainské mývalí
místo původu: Konice u Prostějova
věk: 18 měsíců
váha: cca 4,5 kg
povaha: dominantní, egocentrická, potměšilá
oblíbené zájmy: ležení na teplém místě, mazlení, jídlo, zhazování květináčů, počůrávání obuvi a oblečení, vyhrabávání věcí z koše, skákání z okna, spánek, dovádění v krabicích
První zvíře na území, vlastník teritoria. Přesvědčen o vlastní dokonalosti, vlastník všech příjemných míst na ležení v domě. Rád trollí lidi i zvířata, ale už si zažil svoje a pomalu dospívá z věku kotěcího do věku kocouřího. Od ledna vykastrován, což nijak neumenšilo jeho touhu po místě alfa samce.
Gabriel
rasa: pes, směs nejspíše jezevčíka s bůhvíčím, ale my mu říkáme dhoul
místo původu: útulek města Brna
věk: cca 8 měsíců
váha: kolem 6 kg
povaha: submisivní, hravá, nekonfliktní
oblíbené zájmy: jídlo, spánek, mazlení, hraní si s klacíčkem, ztřeštěné pobíhání, kousání obuvi, kousání čehokoli, pojídání kočičích exkrementů, vysypávání věcí z koše, čmuchání, zavazení, souložení s nohou
Druhé zvíře na území, o něco maličko větší než kocour, ale povahy klidnější, leč mnohem zvídavější. Má za sebou sice zatím krátký, ale těžký život týrání a následného útulku, poté časté střídání majitelů a až nyní zažívá klidné období ve svém životě.
Týden první – setkání
Když Gabriel poprvé přišel k nám do bytu, tvářil se, jako by tu byl odjakživa. Ovšem do chvíle, kdy se před ním zjevila obří koule naježených chlupů. Matyáš je chlupatý docela dost i sám o sobě, ale tváří tvář nepříteli zvětšil svůj objem na dvojnásobek, nahrbil hřbet a chlupy mu stály, jak kdyby po něm někdo hodinu jezdil ebonitovou tyčí. Z hrdla se mu draly zvuky, za něž by se nestyděl ani Kerberos. A Gabriel poslušně stáhl ocas a odklidil se z dosahu.
Kdykoli byl nucen kolem Matyáše projít, následovalo stejné představení – olbřímí vrčící a syčící kočka, pes se svěšeným ocasem probíhá kolem. To však nevydrželo dlouho. Během prvního dne Gabrielovi došlo, že ta velká věc není tak velká POŘÁD, ale když se nekouká, tak se zmenšuje a krčí se v nějakém temné koutě. A protože to bylo skoro tak velké jako on a stejně chlupaté naznal, že to bude asi nějaký kámoš určený ke hraní. A tady nastal kámen úrazu.
Psí výzva ke hře zahrnuje vrtění ocasem a ztřeštěné poskakování. Ovšem tuhle neverbální komunikaci si kočka přeloží jako agresi a stejně tak i reaguje – zuřivě mrská ocasem sem a tam. Pejsek skáče a raduje se, kočka rozkrajuje ocasem vzduch a výhružně bublá. Takhle si asi hrát nebudou…
Kočka mizí na skříň, kam za ní pes nemůže a seshora si hlasitě stěžuje na jeho nechutné praktiky.
Týden druhý – poznávání
Jev nazvaný „štětka od záchoda“, tedy vztyčený naježený ocas, u Matyáše pomalu vymizel, ačkoli se na Gabriela stále díval nedůvěřivě. Jako by to byl vetřelec, který se znenadání objevil v jeho doteď pokojném životě. Kdykoli Gabriel odcházel na procházku, vyprovázel ho Matyáš sveřepým pohledem – „cha, holomku, teď jdeš pryč a už se nevrátíš, vyhnal jsem tě!“. jaké bylo kocourovo zklamání, když se Gabriel objevil, špinavý, uslintaný a nabuzený venčením k aktivitě.
Když tedy Matyáš zjistil, že se nevítaného návštěvníka nezbaví a asi si na něj bude muset zvyknout, konečně si uvědomil, že strašení nepomůže, nastal čas her a dovádění. Jenomže tady se náhle projevila kočičákova vlastnost, která dosud nebyla patrná – není tak silný a statečný, jak umí dovedně předstírat. A Gabriel to rychle pochopil. Brzy bylo jeho nejčastějí kratochvílí povalení kočky na záda a pokus se do ěnj hravě zakousnout. Zoufalý Matyáš pod ním bojovat válením se a drápáním, dokud se nevyprostil a neutekl na vyvýšené místo, kam na něj Gabriel nedosáhne. Tam se vždycky usadí, vznešeně se začne olizovat a tvářit se, že se vlastně nic nestalo.
Týden třetí – uragán
Poznávání už si hoši odbyli a je čas to pořádně roztočit. Člověk by řekl, že je to pes, který vyzývá netýkavého kocoura ke hře, ale opak je pravdou. Nic netušící Gabriel spinká, Matyáš se přihrne jako velká voda, skočí mu na hlavu, drápne a uteče. Gabriel za ním, nedbaje na to, že nám skáče po břichu, protože ležíme v posteli a jsou dvě ráno, a hurá, už se to honí. Dřív nebo později Matyáš najde svou vyvýšenou skrýš, ze které se nebohému krátkonohému pejskovi posmívá, ten to vzdá, lehne si a tanec za okamžik začne nanovo.
Další kočičí oblíbenou zábavou je, když Gabriel leží někomu na klíně a nic netuše má ocásek spuštěný ze židle. Mates se přikrade jako duch, vyskočí na zadní, předníma zašermuje ve vzduchu, jako když honí klubíčko, pes zavyje, seskočí a běží za neomaleným výtržníkem. Kočka na zádech, škrábání kousání, koule chlupů, kočka na okně: „Já nic, já muzikant.“
Vynikající psí zábava je pak strkat hlavu do dvířek kočičí toalety, zrovna když je kocour uvnitř a číhat na čerstvou svačinku v podobě ještě teplého hovínka. Museli jsme záchod umístit tak, aby se všude po bytě neválely napůl rozkousané kočičí exkrementy. Co na nich Gábinovi tak chutná se nám nepodařilo zjistit.
Skvělí parťáci jsou i ve vyhrabávání zbytků z odpadkového koše – Matyáš se o koš opře, převrátí ho a společnými silami z něj vybufetí cokoli, co se dá pozřít. A co ne, to roznosí po kuchyni.
Když si Gabriel smlsnul na mích kozačkách, byl na ně dva neodolatelný pohled – Gabriel ležel na zemi, sklopené uši a výraz topeného štěněte a Matyáš seděl na botníku vedle předmětů doličných a hlasitě mňoukal, jako by chtěl všechno požalovat. „To on, ne já!“
Gabriel, ještě štěně, také začíná objevovat svoji sexualitu. Bohužel nemáme žádné fenečky ani kočičky a tak experimentuje s Matyášem, k jeho značné nelibosti pochopitelně. Když ho chytil za hlavu a pokoušel se mu narvat vzrušený orgán do obličeje, nebohý kocour se z toho vzpamatovával ještě dva dny. Orální sex nevyšel, Gabriel se pokusil o anální. Otřesený kocour se bránil seč to šlo a pro jistotu po zbytek dne zůstal na skříni. S nohama návštěv má chudák roztoužený dhoul mnohem větší úspěch, než se svým kočičím kámošem. Opět k jejich značné nelibosti.
Týden čtvrtý – hej, kámo
Začal čtvrtý týden jejich společného soužití a situace už se uklidnila. Oba se navzájem zlobí, pokusy o znásilnění zatím ustaly, ale už to vypadá, že se z nich stali docela spřátelení spolubydlící. Dokud se nezačneme mazlit s Matýskem, pak se přihrne Gabriel se svým vlhkým čenichem a začne se dožadovat pozornosti tak vehementně, až kocoura vyžene. Kterýžto se standardně usadí na vyvýšeném místě a uraženě sleduje dění.
Jinak se ale o naši pozornost dělí vcelku rovnoměrně – u Liz celou noc spinká Gabriel, u mě Matyášek, je-li Liz odjetá, pak se Mates uvelebí na mém polštáři, Gabriel na peřině a celou noc dají pokoj. U sebe zatím nespinkají, takže žádná velká láska mezi nimi zatím nevykvetla, ale nemyslím, že to bude trvat dlouho a budeme fotit nadšené fotky dvou chlupatých roztomilých klubíček.
Až vám bude někdo tvrdit, že kočky a psy se nesnášejí, nevěřte jim. Oni se jen tak zlobí a škádlí. A co se škádlívá, to se rádo mívá. O našich chlupatcích to rozhodopádně platí:)
Nádherné zvířátka :3
Zavidím, hlavně Tobiáška… Já jsem vždycky chtěla kočku, ale problém je jasný, bydlím s rodiči 😛 Ale tak snad se jednou zadaří 🙂
Nádherně charakterizováno, popsáno a odvyprávěno 🙂 Držím palce Gabrielovi a Matyášovi, aby jim ten relativně dobrý vztah vydržel, co nejdéle 🙂 I když já osobně preferuji spíše psy než kočky 😉
Výborný a so smyslom pre humor písaný článok. My máme doma tiež "mačkopsa", tak viem, o čom autor píše 🙂
Super článek.:-D Dík.
Když jsem si já pořídila pejska, všech sedm čičin zdrhalo jakmile slyšely cinkat rolničku, co má Ebbinka na obojku. Někteří z rodiny se radovali, že bude od dveří kočeny odhánět a ony se tak nebudou vkrádat do baráku. Teď, po roce a půl, je situace poněkud jiná – některé kočky musím vyhánět od dveří, aby mohla chudák Ebbinka do baráku. Marně ji říkám, že se těch prskajících chlupů nemusí bát.:-D S některými si ale labík hraje. Nejhezčí bylo sledovat, jak obíhala malinké koťátko ve snaze ho vyprovokovat ke hře. Byla při tom ale dojemně opatrná.
[2]: Matyáška:) Tobiáše ale shodou okolností máme taky, ale u mamky:)
[6]: Promiň, o Tobiáškovi jsi psala tady na blogu taky, spletla jsem si jména 🙂
Když vychováš malého psa a kotě vedle sebe, budou to nejlepší kamarádi. Jinak jde většinou o škádlení…. Jsou ale i povahy psů, co ti kočku na potkání zakousnou, ani nestihneš mrknout (stalo se) 🙁 ….
A to mě baví, že tvůj mixoň s Mainskou má ,,jenom" 4,5 kila…
Mému kočičímu Moristkovi je 7 měsíců, a už má 4,6 – no teď už snad i víc… A nevím, jestli je s něčím mixlý, nebo prostě roste po levitované vodě… Docela by mě to zajímalo. Má o dva články delší ocas, než kočky normálně mají – sluší mu to.
To my máme sva psy a tři kocoury a jednu kočku. To je aktuální počet zvěře u nás. Ještě že máme dvorek, kam to všechno můžeme vypustit v případě nutnosti. 🙂
Jának jeden pes se taky snaží o jakýsi sexuální vztah s kocourem. Neúspěšně. PAk s kočkou. Ještě víc neúspěčně, protože ona je od rány a škrabe. Hlavně když má koťata, tak je obzvláště agresivní vůči psům. Ale pak se uklidní a je to v pohodě.
Ale oni si psi taky nenechají nic líbit.
A tak všichni tak nějak udržují mezi s sebou jakýsi křehký mír.
Krásný článek, zase jsem se jednou zasmála 🙂 Dokážu si to živě představit! 😀
Závidím, že se Tvoji mazlíci tak rychle sžili – naší kočce trvalo rok, než se přestala bát nového psa. Teď už je u nás pes rok a půl a je to o něco lepší, ale kámoši z nich pořád nejsou. Snad se tedy jednou spřátelí 🙂