S autoškolou jsem začala už v dubnu, ale stále jsem vám nepovyprávěla, jak to u mě vlastně probíhá. A že to (jako obvykle) nemám jednoduché a bez zážitků:)
Z peněz, které jsem vyhrála v Pekelné výzvě jsem pořídila spoustu užitečných věcí a jednou z nich byla i autoškola, protože už nějakou dobu vlastní starší rodinné auto, naši Fifinku, tedy Škodu Felicii a stále nemám papíry, potřebné k ovládání tohoto vozu. Inu kamarád mi doporučil levnou autoškolu, kterou prý vede známý jeho známého a je super. Dala jsem na jeho rady a tvrdě jsem narazila…
Pokud jste z Brna, rozhodopádně v žádném případě nedělejte autoškolu u pana Nováčka. Nehledejte na internetu, nemá webovky a vlastně ani žádnou reklamu a tak se velice divím, že k němu ještě chodí zákazníci. Tento pán si brzy nejspíš užene infarkt a nebude to způsobeno jeho vysokou váhou.
Kdykoli jsem za volantem udělala sebemenší chybičku, začal se příšerně rozčilovat. Občas jsem se toho infarktu vážně bála a v hlavě si přehrávala první pomoc. „Vy jste se zbláznila, nemůžete jet tak strašně pomalu! SPOJKA! Říkám SPOJKA A PAK DVOJKA, sakra!“ Pořád dokola. „Moc křečovitě držíte volant! To vám urve ruce, když budu za vás zatáčet!“
Tohle bylo nejlepší – když jsem podle jeho mínění moc svírala volant (prostě jsem ho normálně držela), tak mě začal mlátit do kloubů, až jsem je měla celé bolavé. Po každé jízdě jsem byla úplně vyčerpaná a chtělo se mi brečet, cítila jsem se úplně zoufale.
Po třetí jízdě plné jeho šílených výlevů jsem to nevydržela a řekla, že končím. Že na něho nemám nervy a potřebuju k řízení klid, ne neustálý řev. „No jo a vy si jako myslíte, že jinde to bude lepší? Vy jste hrozně chytrá, na všechno máte argumenty, byste nejradši šla rovnou na ministerstvo dopravy, že?“
Zajímavé je, že jinde to šlo. Bez řevu. A i s výmluvami. Když totiž řeknu instruktorovi, že jsem něco udělala proto a proto, neříkám to kvůli výmluvě, ale aby věděl, kde je moje slabina a mohl mi příště poradit, zaměřit se na moje nedostatky.
A přesně to pochopili v autoškole, kterou budu doporučovat, kudy budu chodit. První mi o ní řekla kamarádka a pak jsem se doslechla o dalších dobrých referencích – je to autoškola Daniel Petr. Tři instruktoři, z toho dva naprosto výborní, s nimiž jsem si velice sedla a hodně mě toho naučili, se žákům věnují, neřvou zbytečně, všechno řeší v poklidu, aby se žák-začátečník nestresoval.
A že já se stresovala:) Od pana Nováčka jsem byla jak uzlíček nervů a pořád jsem čekala, kdy za volantem něco zbabrám. Taky jsem zjistila, že mi strašně pomáhal z rozjížděním, držel za mě spojku a podobně, takže se z rozjíždění stala moje noční můra, která mě stále pronásleduje. Hlavně do kopce, to jsem úplně nemožná. Vždycky se cítím jako úplné tele, když mi to na křižovatce chcípne a za mnou troubí řada nervózních řidičů.
Jinak mě ale řízení poměrně dost baví, je to fajn nemuset se mačkat v šalině nebo tlapkat pěšky, ale prostě si vézt zadek, kam se člověku zlíbí. A taky si připadám hrozně dospěle, i když má řidičák spousta lidí mladších než já. Přece jen čekat do čtyřiadvaceti není úplně obvyklé. Ale dřív nebyl čas a pak zase nebylo za co:) Takže teď je nejvyšší čas.
Nu a asi jste napnutí, jak moje autoškolení dopadlo. Zatím nijak. Dneska jsem měla zkoušky a ačkoli testy dopadly na výbornou jen s dvěma drobnými chybkami jsem prospěla, tak jízdy se nevyvedly.
Moje prokleté rozjíždění, které prostě JE pomalé, se komisaři moc nelíbilo a nejvíc jsem si zavařila nedokonalým dáním přednosti, kdy ten člověk prostě NEBLIKAL a já nepochopila kam jede, takže jsem skončila v půlce křižovatky a brzdila jsem i očima. No a nakonec podélné parkování, které jsem zkoušela jednou z nevalným úspěchem a nakonec jsem ho dostala za úkol i při zkouškách. Samozřejmě se nezadařilo.
Takže mě brzy čeká pár kondičních jízd a druhý pokus, který tentokrát snad vyjde a vše dobře dopadne. Tímto za veškerý svůj řidičský um chci poděkovat panu Petrovi a panu Jurenkovi, kteří se mnou mají svatou trpělivost a snad mě dovedou k úspěšnému složení zkoušek. Držte palce:)
Nechci machrovat, ale já jsem jízdy dal až napotřetí :).
To půjde. Já to udělala napotřetí :-)) Ale od té doby jsem řídila asi tolikrát, kolik mám prstů na obou rukou. Víc nejspíš ne 🙂
Napoprvé jsem to neudělala hlavně proto, protože jsem právě vůbec nebyla zvyklá na prudícího instruktora 🙂 Takže když jsem chytla prudícího policajta, který měl najednou spoustu připomínek (a la že jedu moc pomalu apod.), tak jsem rychle ztratila koncentraci a skončilo to tak, že mi vyděšený policajt skákal zezadu po volantu :)) To měl za to :-)) Předjížděla jsem cyklistu, ale zapomněla se podívat do zpětného zrcátka. Právě nás předjížděl náklaďák. Neměla jsem to holt zažité. Ale to je jedno, kolikrát ve stresu nedělám ani věci, které mám zažité 🙂 Napodruhé jsem přehlédla náklaďák zas 🙂 A to jsem koukala, vysloveně zírala na hlavní a říkala si, jo, dobrý, nic nejede, můžu jet. Ale všimla jsem si, jak instruktor strká nohu k brzdě. Ale pak ji zase sundal. Ale i tak jsem neprošla. Myslím, že jsem už zachránila život hodně lidem (a možná i sobě) tím, že nejezdím, ač mám řidičák :-))
Já teda jízdy zvládla napodruhý a to prej díky tomu, že mě komisař už nechtěl v životě vidět. 😀 Myslim, že přeháněl, jen jsem předváděla svojí lásku k obrubníkům. Jinak ta tvoje první autoškola? Co to je za hovado? To, cos tu napsala, to by se mělo obecně vědět, aby z něj neměli všichni trauma.
To zvládneš 🙂
Ony když jsou autoškoly levné, tak si to pak vykompenzují na drahých opakovaných zkouškách a kondičkách. Já jsem se po nějakém tom neúspěšném pokusu v Brně přihlásila na jednu kondičku a druhý den hned na zkoušku v Tišnově, kde se mi jízda podařila napoprvé a ještě mně komisař řekl, jak pěkně řídím 😀
"Tento pán si brzy nejspíš užene infarkt a nebude to způsobeno jeho vysokou váhou." celkom zábavná veta xD inak držím palce 🙂
Nechtěla by ses stát členem vlčí smečky v naší RPG? http://wolf-war-rpg.blog.cz/ (Moc se omlouvám za reklamu.)
Jako všude, záleží na tom, koho potkáš. Já jsem absolvovala pár jízd (naštěstí ne všechny) s (výrazně) postarším pánem, který mě v jednom kuse zval na "kafíčka" a chtěl po mně abych zastavovala u kaváren i během hodiny. Z něj jsem tedy byla vážně "nadšená". Dobrý učitel je holt dobrý učitel. =)
Hehe, vtipně typické – známí známého 🙂
ALe taky jsem udělala až napodruhé…
Když jsem zkoušela autoškolu, tak jsem měla hrozného instruktora. Během mých jízd si zajížděl na pochůzky a byl dost naštvaný. Pokus skončil, když jsem málem přejela kohosi na kole, protože jsem si blbě najela. To mě tak vyděsilo, že jsem si řekla, že na to mám ještě čas.
A ten pán Nováček ti vrátil prachy?
Dělat autoškolu v Brně je hrůza na závěrečkách jsem byla s holkama, který v Brně vyhodili i 6x…sama jsem ji dělala v menším městě a i tak ne napoprvé, ale jsem ráda za všechno řvaní, instruktor to se mnou neměl jednoduchý ale dotáhli jsme to dokonce 🙂 Přeji hodně štestí 🙂
[11]: ne všechny, ale naštěstí aspoň dost velkouč část
Já dělal řidičák ve 22 letech. Teorie plný počet, ale u jízd jsem poprvé vyletěl. Byla to pro mě rána, já byl celý život zvyklý všechny zkoušky dávat na první pokus, byl jsem z toho dost špatnej. Ale stačilo zaplatit tři doplňkové jízdy a pak už jsem udělal druhý pokus OK. Jezdil jsem s celou řadou instruktorů a někteří ze mě rostli, já jezdil dost pomalu a chcípalo mi to při rozjezdu. A po celou dobu autoškoly jsem se v autě moc necítil. Pak jsem rok vůbec neřídil auto a ve 24 letech měl našetřeno a šel si do bazaru pro svůj první vůz. A v tom jsem se cítil pohodlně už do hodinky. Holt už to bylo jen na mně, nikdo do toho nekecal. No a další den jsem to nabořil… Začátečníka nevyježděného překvapí i taková věc, že to v zatáčce vynáší do protisměru, když se neubere rychlost. A taky vím, že mi dělalo potíže uhlídat ještě tramvaje, když jsem objížděl překážku na silnici a kousek za mnou jela tramvaj, naštěstí jsem měl víc štěstí, než rozumu, jak jsem si to vždy okomentoval. Ale to už je vše dávno.
[13]: Promiňte mi to výrazivo, ale: Hajzl jeden…! Když si něco zaplatím, tak jsem kurník ,,klient" (žádný mentál) a má se se mnou podle toho zacházet slušně. Protože když se naštvu, tak nejenom odejdu, ale ještě ho pomluvím a ta jeho autoškola krachne. Že to ještě v dnešní době někdo nechápe, to je záhada.
[15]: já se moc těším na podobný článek od tebe. Když bys chtěla doporučení na velice kvalitní autoškolu, tak pošlu maila.
A představ si, že jsou i takoví (nechci říct pitomci, ale je to tak), kteří udělají zkoušku bez chyby, jízdy zvládnou celkem dobře, ale ten stres z řízení je dožene k tomu, že po úspěšném dovršení zkoušky už za volant nesednou. Ergo, já jsem jeden z nich 🙂 Ať se ti druhý pokus podaří.
[15]: jo, zachoval se hnusně a ještě si naúčtoval věci navíc, takže mě tři jízdy stály skoro tři tisíce. V té nové autoškole byly prý za poslední rok asi tři další lidi, kteří od něj odešli, od toho stejného člověka, takže to asi nebude jen můj pocit, ale je to fakt hrozný instruktor.
[17]: začínám se bát autoškoly 😀
Ten úvod mi úplně připomíná to co prožívám se svojí autoškolou já. 🙁
Táta je instruktor v autoškole, takže přesně vím, o čem mluvíš=) Přechází k nim mnoho žáků s podobně strašnými zkušenostmi.
Já se autoškoly dost bojím, zrovna minulý týden mě přítel učil řídit. Jenže jsem mu zvládla něco rozbít a tak je asi z učení jízdy vyléčenej 😀
Lumenn, drzim moc pesti s dalsimi jizdami. Ja je musela delat na dvakrat. Poprve mevyrazili asi tricet vterin pred koncem jizd, kdyz jsem najizdela na kruhac a jelikoz se rozjizdim pomalu, prifrcela tam nevim z kama zenska ve skodarne a instruktorka mi musela dupnout na brzdu. Uprimne, jizdy v autoskole byl ten nejvic stresujici zazitek v mem zivote, kam se hrabe matura nebo stanice 😀 Tak hodne stesti, ted uz ti to urcite vyjde 🙂
Ahoj,já jsem dělal 4 roky instruktora v jedné autoškole(Praha) a můžu ti říct
Zaprvé:buď v klidu,žádnej učenej z nebe nespadl,očividně jsi šla do autoškoly řízením nepolíbená:)
Zadruhé:instruktor,který tě pustí s klidným svědomím ke zkouškám,aniž se umíš plynule rozjet(do kopce) je docela diletant.
První na čem se má pracovat jsou plynulé rozjezdy za jakékoliv situace.
Ani tak nezáleží jestli parkuješ "taxikářsky" 5cm od chodníku,ale dokud tě nenaučí rozjíždět tak,že ti to nechcípne nikde,tak nemáš co dělat v provozu,protože to,že se neumíš rozjet, ti brzdí rozvoj dalších dovedností!!
Takže nevěš hlavu a doporučuju si nacvičit rozjezdy na parkovišti(klidně o to instruktorovi řekni,musí vyhovět,i když tě už nechává jezdíš po městě).
Zatřetí:parkování by tě měl učit opět na uzavřeném místě jen tak na sucho,bez aut.
Já jsem svoje žáky nikdy nepustil z parkoviště,dokud se nenaučili plynulý rozjezd beze zbytku…
Bohužel dneska se spousta instruktorů chová jak popisuješ.Řvou,nechápou a hlavně pustí nepříliš dobrého žáka do plného provozu.A pak když něco po..tak zase řvou..
Takže držím palce,zmákni to,žádnej stres a neboj se instruktorovi říct o nacvičování na "sucho" na nějakém parkovišti.Dobrý instruktor vyhoví,i když už jezdíš v provozu.
Ahoj Ivo
PS máš výborný a zábavný blog…
[24]: díky za dobré rady, příští týden jdeme s taťkou na parkoviště trénovat a trénovat, tak se příště snad zadaří:)
Jak jsem tak četl tvé story s tím Nováčkem tak mi mihlo mozkovými závity, jestli náhodou není nějak pokrevně spřízněn s mým instruktorem autoškoly z gymplu, protože to bylo úplně to stejné. Možná i horší, protože to byla i děsná drbna.
Dokonce i chápu tvé reakce, protože tak jsem taky reagoval (a nejen já, i spoustu dalších lidí u něj). Zkrátka, úplně přesně vím o čem mluvíš. A to neříkám jen tak, jako nějakou prázdnou frázi co se říká na souhlas. Fakt to znám a fakt vim o čem mluvíš 😀
Já taky dělal jízdy až na druhej pokus. Je to pak lepší, už víš do čeho jdeš, navíc víš že testy máš hotový…zkrátka je to mín nervů 🙂
A samozřejmě držím palce, vím jak sem to já sám potřeboval 😀
Tedy, kdybych měl v rámci zkoušky zaparkovat do podélné pozice, asi bych dělal autoškolu hodně dlouho, nezávidím. Opravdu bez zaváhání jsem se to naučil až tak po roce ježdění, a to žiji v Praze, kde je to potřeba poměrně často. Jinak autoškola sama o sobě z člověka řidiče neudělá, jen poskytne základy, aby se člověk hned na silnici nezabil. Rozhodně to pak chce jezdit, aby se člověk zdokonaloval a v naučených návycích utvrzoval, ne mít kartičku v peněžence s tím že se to může jednou za půl roku hodit. Dobré je ze začátku jezdit trasami, které člověk dobře zná, vzpomínám si, jak jsem kolikrát ve stresu špatně odbočil a bloudil, což fakt začínajícímu řidiči, který je rád, že vůbec jede, na náladě a seběvodomí nepřidá. Až se všechny potřebné návyky zautomatizují, teprve člověk může beze strasu vyrazit kam potřebuje aniž by to byla dobrodružná cesta, asi je to individuální, ale já jsem se do téhle fáze dostal až tak po 10000 najetých kilometrech.
Možná pana Nováčka skolí infarkt, možná taky někdo s Panzerfaustem – zbraní, která zničí auto i s nákladem a posádkou na jednu ránu. Ten chlap si umí nadělat nepřátele. Ptám se tě: Přála bys mu to? Já asi jo.
Že já to četla! Teď mám stres a strach ještě větší 😀 V dubnu bych měla zkusit svůj první pokus v autoškole. Doufám, že nebudu opakovat, protože si příjdu jako antitalent.
Súcitim s Tebou, tiež som mal imštruktora, kttorý nebol práve najpríjemnejší (veľmi jemne povedané), ale nejako som tie skúšky zvládol. Držím palce.
Naprosto jsem se v tom poznal. Levná autoškola to je zlo. Radši jsem si nakonec připlatil a byl jsem maximálně spokojený! Moc mi pomohl taky článek http://www.autoskola-crkva.cz/jak-vybrat-autoskolu. Šetřit na autoškole se fakt nevyplácí! Držím palce!
Já jsem to naštěstí udělala hned napoprvé, ale už bych to asi v životě nechtěl dělat 😀 Tolik nervů jsem v životě neměla 😀