Jak na mě přestala reagovat elektronika a jiné radosti života

Člověk po příjezdu z několikadenní dřevárny občas zažije zajímavé věci – z batohu vycházejí živí pavouci, vypadávají kusy hlíny a nebo trpíte stihomamem, že vás kuchne ta divná paní v šalině (to pokud jste byli víkend na politickém larpu, kde jste se snažili ovládnout město). Ale nebyla bych to já, abych nezažila něco ještě divnějšího.
Fakt jsem potřebovala po včerejším návratu z Helmáče nutně telefonovat – mobil se mi vybil už v pátek a mě čekalo na vyřízení několik záležitostí. Inu zapojila jsem telefon do nabíječky a jala se ho zapnout. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem chtěla vyťukat PIN – dotykový displej odmítal spolupracovat a místo mých číslic mačkal náhodně jakákoli čísla z displeje. Co to? Po několika marných pokusech (ještě že existuje tlačítko backspace) a hromadě nadávek jsem naťukala správný kód a nastal problém číslo dvě, který se mi stal osudným…

Na nových mobilech máte takových devět teček, které pro zapnutí displeje musíte spojit určitým způsobem. Pokud elektronika ovšem nabude dojmu, že jste zombie a tudíž na vaše prsty reaguje zmatečně a naprosto neadekvátně, je tento úkol zhola nemožným. Což vede k takové prekérní situaci, že se vám mobil zablokuje a dovolí vám se do něj přihlásit jen tehdy, když znáte své jméno a heslo do účtu google.
Což o to, jméno znám a heslo? Hm, zapnu počítač a podívám se. Ano, toto byste si řekli, nebýt mnou. Tedy, já si to taky řekla, ale uvést to bylo do praxe bylo horší. Abyste rozuměli, dokud mi takhle blbnul telefon, říkala jsem si, že je chyba v něm a ve snu mě nenapadlo, že je něco špatně se mnou. Takže jsem zcela bezelstně zapnula počítač a jala se přihlašovat do googlu – a nastal šok. Touchpad si dělal bláznivě co chtěl, místy neregaoval vůbec. Horko těžko jsem počítač přesvědčila, aby mě nechal naťukat heslo a dalších dvacet minut nejméně jsem strávila tím, že jsem se pokoušela totéž napsat na obrazovku svého telefonu.
V tu chvíli už jsem byla vážně bezradná a po tvářích se mi koulely slzy bezmoci. To přece není možné, snad jsem neumřela nebo něco, proč na mě ta elektronika nereaguje? Normálně bych to vygooglila, ale když po dotyku mého prstu na touchpad začaly ikony bláznivě poskakovat po obrazovce a místo Mozilly se zapnul Skype recorder, vzdala jsem veškeré snahy pokusit se s počítačem dorozumět a skočila jsem dolů do čajovny požádat souseda, aby mi vytočil číslo mojí maminky, ať za a zjistím, jestli mě lidi vidí a nejsem duch a za b ať maminka neumře strachy.
Můj drahý soused Arling mě viděl, mobil půjčil a vytočil mi číslo (protože na mě samozřejmě reagoval stejně bláznivě) a místo googlu mi vysvětlil, že jak jsem strávila víkend v přírodě, nedostatečně stravována a stále se potící, moje tělo vyplavilo ze sebe soli a proto chemická reakce neprobíhá na elektronice tak, jak má.
Kapacitní displeje
Jak už název napovídá, hlavní princip této technologie bude kapacita. Pro ty z Vás, kterým pojem kapacita z elektrického hlediska nic neříká, pokusím se laicky vysvětlit. Je to rozdíl intenzity(polarity) nábojů dvou protilehlých pólu. V přírodě se nejčastěji s tímto jevem můžeme setkat například při bouřce, kdy různě nabité částice z mraku přeskočí na zem a způsobí blesk, čím větší je tento náboj (kapacita) tím větší blesky se vytvářejí.
U telefonu s tuto technologii, je displej pokryt tenkou vodivou vrstvou (mrak) a jelikož lidské tělo je elektricky vodivé, tak při dotyku prstem (zem) vznikne pomocí kapacity, mezi telefonem a prstem uzavřený elektrický obvod. Podle této informace může telefon přesně určit dotyk vašeho prstu.
Zase jsem o něco chytřejší:)
Nicméně příběh pokračuje. Bylo mi řečeno, že si mám dát něco slaného, abych napravila svůj tělesný elektrický obvod, tak jsem lupla lžičku soli a za půl hodiny se vše vrátilo k normálu. Vtip byl pouze v tom, že se mi nedařilo dostat do telefonu skrze účet google, jelikož a protože jsem při zapínání telefonu žádný účet google neměla a tedy jsem do něj žádný nezadala. Později jsem si pro nákup aplikací jeden zřídila (bojkotuji google a tak mám krásnou mailovou adresu zkurvena.pica@gmail.com), ale už jsem ho nepropojila s telefonem.
Řešení? Restart mého miláčka do továrního nastavení. Takže jsem bez většiny kontaktů (simka nepojme všechny), nemám žádné aplikace, ztratily se veškeré sms zprávy a musím znova všechno nastavovat a tak vůbec. Nepotěší. To je daň za moji dočasnou zombifikaci:)
A jak se jinak daří? Vidíte, že na blogu téměř nejsem, což je způsobeno mým častým výskytem v lesích, u vody, v Šutru a vůbec všude, kde se něco děje. Život vytíženého podnikatele se blíží mílovými kroky a já se snažím užít si léta plnými doušky, protože možná už nikdy takové léto nezažiju.
Dělím svůj čas mezi práci a hromadu aktivit, snažím se nevynechat žádnou bitvu, na které jsou známí, jsem každou chvíli v Lužánkách, pořádáme koktejl párty, potkávám staré známé a dělám si nové. Pálí mě ale pár událostí z posledních dní, takže se nejspíš nějaké porce článků dočkáte:)
Carpe the fuckin‘ diem 🙂 Vaše již ne zombie Lúmennka

17 komentáře “Jak na mě přestala reagovat elektronika a jiné radosti života

  1. Ľudia sa v lete často sťažujú že im blbne dotykový displej, a potom tiež v zime 🙂 neviem čím to je ,domnievam sa že je to vlhkom, v zime sa v mobile ľahko skondenzuje vlhkosť a v lete ho zas zapotíte. Niekedy stačí ten mobil rozobrať a vyčistiť zubnou kefkou s liehom, saponátom s destilkou alebo najlepšie isopropylalkoholom základnú dosku, už sa tak pár mobilov (aj utopených v záchode) podarilo zachrániť.

  2. Vidíš to, já mám taky dotykáč a tohle se mi stát nemůže… cheche. Ale jinak je jasný, co se děje – Google se snaží odradit lidstvo od toho, aby jezdilo do přírody… parcharti.

  3. Zlatý starý dotykáče z dob, kdy jen menšina věděla, k čemu je to dobré a ostatní to fascinovalo, ty dnešní stojí za houby 🙂

  4. Proboha, ty sis dala celou lžičku soli? Lžička soli naráz (nebo polívková lžíce; teď nevím) může bejt smrtelná dávka! Doufám že budeš v tom pařáku pořádně pít, ať to ze sebe dostaneš. Mohla jsi se dostat do Středozemě a stejně tak tě moh někdo chytit a uzavřít do kamene duše.

  5. Lyžička soli smrteľná dávka? To by ľudia umierali aj po zjedení balíčka solených chipsov.

    Inak tie dotykové telefóny by som neodsudzoval, mám už rok a pol starý samsung galaxy sII , má už toho dosť za sebou, pády, vodu, rozobratie a čistenie oxidácie a reaguje stále perfektne. Ja by som sa k tlačidlovému telefónu nechcel vrátiť. Ale časom možno zistíme že dotykové obrazovky sú návykové a ich intenzívne používanie je škodlivé.

    http://zdravie.pravda.sk/zdravie-a-prevencia/clanok/19018-tablety-a-smartfony-pouzivajte-menej-mozu-sposobit-zranenia/

  6. Kruciš, takovej fail 😀 Ale přesto bych si nikdy nedal celou lžičku soli; ale pytlík chipsů, to jo.
    Mimochodem, nevíš, jak by reagoval dotykáč na železnou ruku? Ocel je docela dobrej vodič; rozhodně lepší než maso; i když obecně platí, že lepší vodiče jsou ryzí kovy nežli slitiny. Máš doma ňákou kovovou rukavici, larpařko? Zkoušelas ji na dotykáči?

  7. Podle toho, co se mi povedlo vygooglit, je tohle ale problém jen kapacitních displejů, ne odporových (to jsou ty, co na ně klidně můžete ťukat propiskou). Osobně by mě asi kapacitní display dovedl k šílenství, jsem zvyklá ťukat nehty a navíc si alespoň zprovozním telefon i v zimě v rukavících.

  8. S tou solou a vodivosťou sa mi to nezdá. Mám kapacitný displej a reaguje aj cez papier a papier určite neni vodivý. Tipol by som to skôr na počiatok nejakej poruchy mobilu, je možné že časom zblbne a bude neovládatelný.

  9. týjo já  doufala že se dozvím řešení svého problému a ono ne na mě totiž nereaguje nic dotykáče tablet notebooková myš posuvný dveře sušící stroje pohybový umyvadla…… asi jsem jediná na koho nic nereaguje :/

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.