
Taky jsou v plném proudu přípravy na bitvu, kterou pořádám příští měsíc (to mi připomíná, že musím udělat i blogovou anotaci;)) a tak prostě vůbec se všecko daří. Ani nevím, jak je to možné a upřímně pořád čekám nějaký ten poděl, kdy se něco šeredně pokazí a štěstí zhasne jak sfouknutá svíčka. Brr, honem to třikrát zaklepat!
Jinak jsem dnes smutné. A to hned trojnásob. Nejde o nic velkého, jen jsou to takové maličkosti, co člověka naprdnou a má z nich hned špatnou náladu.
Dneska jsme v hokeji zvládli uhrát akorát výhru na nájezdy, což je o bodík míň. To není dobrá bilance, zvlášť když šlo o zápas s Norskem, což rozhodně nejsou nějací mega favoriti. Do toho ten průšvih se Švédy, no nelíbí se mi to.
Pak se mi taky nevyvedla soutěž v Pevnosti. Ježkovy oči, to mě ale nakrklo! Přišel mi mail, vážená Lúmennko, dostavte se jestli chcete na vyhlášení cen AI2052, protože jste vyhrála čtenářskou soutěž. Jupí! Ale v zápětí došel mail – tak oprava, spletli jsme se, jste druhá, sorry vole error. Grrr!
No a do třetice nemám svoji hvězdu. A jak já se těšila, že bude hvězda jménem Lúmennka! Dostala jsem k narozeninám od brášky plyšáčka, krásného méďu (on teda tvrdí, že je to kočička, ale já dobře vím, že je to medvídek, koneckonců všichni moji plyšáci jsou medvídci…no kromě ježečka a krtků, ale jinak samej méďa, fakt). No a k tomu medvídkovi-kočičce byl takový papírek, na kterém bylo napsáno heslo a s tím heslem jsem se na webu mohla přihlásit a v registru hvěz si pojmenovat svoji vlastní hvězdišku. Ale prdlajs:( Ten web nefunguje, protože prý plyšáci byli vyrobeni v roce 2008 a mezitím se to nějak zamáslilo. Ale prý připravují nový web pro rok 2012, tak se modlím ke všem bohům, aby dárek nevyšel nadarmo a já měla svoji hvězdu. A chci a chci a chci!
Toliko špatné zprávy. Ty dobré jsou, že mám horu krabic, kterou jsem ukořistila od zelinářů na Zelňáku (cha a jestli chcete vědět, na co ty škatule mám, tak musíte přijet na Moravského Pána Prstenů, muhehe). Taky jsem si dala první letošní zmrzku, ne nanuka, ale zmrzku. O víkendu jsem byla v lese, včera jsme si s kamarády hráli na schovávanou v parku (jo, všem nám je přes dvacet a co? Schovka je super!) a pak jsme pařili do půlnoci Prší (ono se to teda jmenuje Uno, ale je to klasický Prší, tak když to uvidíte v obchodě jako megahrubou kartičkovku, tak se na to vyprdněte a kupte si mariášky). V pátek máme Star Trek party a o víkendu podniknu něco úplně mega hustého, akorát ještě nevím co, asi zase vyrazím někam ven, už mě zase svrbí paty, chcou se vytáhnout z domu:)
Užívejte jara! Užívejte sluníčka! A užívejte i deště! Prostě úplně všeho. Život je skvělej!!!:))
Z tvého výše uvedeného článku je jisté, že magii neubere vážně…jak už jsem řekl i v minulosti, není v silách žádného člověka poctivě (s vážnosti) dělat magii a současně se věnovat mnohým dalším aktivitám jaké uvádíš třeba ty.
Takže pokud to člověk s magií myslí vážně a poctivě cvičí, je schopen stíhat tak maximálně běžnou práci či školu ale nic víc.
Takový mraky rozhovorů? S kým? Pochlub se! (taky bych si jednou za uherák ten Spark mohla pořídit, abych se koukla na nějakej tvůj článek:))
Jojo, slunko svítí, jen když se mu to hodí. Takže z mého víkendového plánu bylo více méně klouzání se po poli v bahně za obrovského přísunu vody z nebes.
Jinak koukám, že máš pořád co dělat.
Nechceš se tu zmínit i o dalších článcích do Sparku? Třeba s kým rozhovory byly?
Jinak, úděl všech plyšáků je ten, že to jsou prostě medvídci 🙂
A i ke druhému místu v soutěži gratuluju …
[2]: tak nejzajímavější byl pro mě asi rozhovor s Emilií Autumn a pak s Michaelem Kiskem, zbytek byli většinou ne příliš známí umělci