
Musím přiznat, že tak blbě na těle i na duši mi nebylo dobrých dvanáct let a to už je sakra doba, skoro půl mého života. Na druhou stranu si říkám, že to vlastně stálo za to. ne vlastně, zcela určitě.
Kdyby některé věci nebyly strašně osobní, hrozně ráda bych se o nich rozepsala – protože někdy mám pocit, že můj život píšou úplně šílení scénáristé, které napadají věci, z kterých by se třeba v takové Ulici mohli mnohé naučit. No, ale popravdě si myslím, že zrovna v Ulici by s tím neuspěli – tam lidi počítají s tím, že možná je to vaše Ulice, možná jste to Vy, takže by zhnuseně vypnuli televizi a volali řediteli, že to přehnali a že to je brutální sci-fi.
Jojo, někdy si říkám, že legendární Dallas a jeho smrt Bobbyho, který je půl série mrtvý, aby se pak jeho žena probudila a našla ho ve sprše, je jen slabý čaj proti tomu, co píše týpek jménem Osud za scénáře pro mě.
Už jsem toho zažila fakt dost. Zvraty a pády s Finnem vyústili do toho, že mám nejlepšího bratra na světě (a on nejlepší ségru) a tvoříme nerozlučnou přátelskou dvojici. Obří láska mého života, Mamut, mi několikrát tak nepěkně zavařil, že to vypadalo brutálně na rozchod a některé situace bych vážně nečekala, také o nich z taktu před ním nebudu mluvit. A pak to celé krachlo ne na našich věčných hádkách, ale na tom, že jsem se stala obětí lstivého manipulátora, který si se mnou následně půl roku dělal, co se mu zlíbilo a já skončila se šrámy nejen na duši, ale i na těle.
Po roce a půl samoty, kdy už jsem tak nějak přestala doufat v jakýkoli vztah a chystala si letenku do Tibetu, jsem klikla na první profil na lidech, co mě zaujal, během tří hodin se bláznivě zamilovala do někoho, koho jsem ještě ani neviděla a za týden jsem už byla přesvědčená, že tohle je chlap, s kterým zůstanu do konce života.
A věřím tomu doteď. Jenomže jak říkám – čím větší láska, tím větší trápení a tak se vynořilo hluboké trauma z minulosti, které mezi nás málem postavilo neproniknutelnou zeď. Výčitky za smrt blízké osoby a potřeba se trestat začaly gradovat a nakonec spustily lavinu událostí, za něž jsem ze zpětného pohledu vděčná, ale znovu absolvovat bych je nechtěla.
Oba jsme si museli uvědomit mnoho věcí, najít v sobě víru, jak k sobě, tak k tomu druhému a hlavně ztratit ten věčný strach z ublížení, kterého jsme si už užili za naše relativně krátké životy až až.
Protože se milujeme, dokázali jsme stát při sobě, ačkoli nás ta přílivová vlna humusu a bahna z otevřených starých ran málem smetla. Největší emoční vypětí mých posledních tak minimálně pětadvaceti let 🙂 pominulo, bahno se pomalu odplavuje a teď už jen je třeba nechat rány vyhnisat, zahojit a žít konečně jen s nepatrnou jizvou, ne mokvajícím strupem.
Bude to ještě nějaký čas trvat, ale důležité je, že se máme a že se za nic na světě nenecháme rozdělit. A protože vím, že drahý občas čte můj blog, ačkoli se tváří, že ne, tak tu pro něj nechám svůj vzkaz. Miluji Tě, ty můj blázne, a vážně si Tě jednou vezmu:)
Vytahuji kapesník a skoro smrkám dojetím. Jsem strašně ráda, že mám svoje úžasné přátele, kteří mě podrželi v těch nejhorších chvílích a přesto, že jsem jim způsobila nemalé trápení, zůstali při mě a při něm. A taky jsem ráda, že mám muže jakého mám a že se rozhodl konečně začít hojit věci, které si chtěl neustále rozdrásávat.
Lúmennka možná přeci jen začne věřit na šťastné konce:)
Proto ne nadarmo se říkává "neberte život až tak vážně, stejně z něj nevyvázněte živí" a obzvláště to platí o lásce (nenechte se jí ovládat) – i když jisté vyjimky bychom najít mohli 🙂
Dno je dobrý na to, aby si ho člověk prohlédl. (I Vypsaná fiXa to říká, tak to musí být pravda :D)
Souhlas. Snad ti to konečně vyjde 🙂
Tak kdyby životy některé z nás měly býti předlohou pro scénář do Ulice, tak se z toho stává psycho thriller anebo rovnou nějaká pěkná dystopie 😀 už vidím ty pohoršené pohledy všech diváků, muhahaha
Takové dno taky znám a dost často do něj pořádám své dobrodružné výpravy 😀 Takže hodně štěstí při jakémkoliv dalším noření se 😀
Já věřím v to, že kdo nezažil lásku, nezná bolest. 🙂 Ať už je to láska od parnera nebo někoho blízkého.
No, ale co k tomu víc dodat… Přeju vám oboum jen to nejlepší, aby váš vlak už nikde nezastavoval, i kdyby zpomalil na úplné minimum. 🙂
Everything will be okay in the end. If it's not okay, Then it's not the end.
– Ed Sheeran
Dodáva aspoň malú nádej. Pevne verím, že každého ten jeho happyend čaká.
Ať je minulost jakákoliv, nemá smysl se do ni vracet, protože už tu není, existuje jen jako projekce v mysli stejně jako budoucnost. Je jen nekonečná přítomnost. Někdo by namítl ''ale tenhle hrad, to je žijící minulost z roku 1250! Žádná projekce!''. Ten hrad ale stojí tady a teď, je přece v přítomnosti. Úmyslné vyvolávání minulosti ubližuje duši, a tím pádem i tělu. A přesto se to pořád děje, protože jsme byli světem civilizace vychováni, abychom se soudili. Buďte šťastni a nesuďte se.