Hup z křoví (…a honem zpátky)

Poslušně hlásím, že jsem naživu, ale zároveň taky docela mrtvá. Tento zdánlivý oxymorón vzápětí vysvětlím – žiju. To je bez pochyb. Ale včerejší den mi dal zabrat a tak se dnes věnuji spíše odpočinku, než čemukoli jinému. Vybírali-li jste někdy s punkáčem (který ještě ke všemu měří skoro dva metry) oblek, jistě víte, jak je tato činnost náročná. Pokud má tento punkáč ještě naprostou alergii na nákupy a obleky, je to ještě horší. Je-li to k těm všem „špatným“ vlastnostem ještě barbar, začíná jít do tuhého. A přidáme-li prázdou kapsu a velkou vzdálenost mezi brněnskými sekáči, je jasné, že jinak než unavená jsem z této eskapády vylézt nemohla.
Je ale fakt, že to byla docela sranda a hopsat v dešti po náměstí nebo se trhle chichotat nad mluvícím krtkem v hračkářství bylo fakt nezapomenutelné. (A toho krtka chci! Kdo mi ho dá k jakékoli příležitosti?)
Ovšem nákupy s barbarem nebyly až tak strašné, jak by se mohlo zdát. Vyčerpání stvrdilo více než 600 slidů prezentací z neurovědy, které jsem do sebe od včerejška tlačila, abych dnes napsala zkoušku (a jak doufám, tak ji i úspěšně složila). Teď v pauzách mezi učením do Psychologie ve zdraví a nemoci spisuju články na Posla, dodělávám seminárku do Imaginace a interpretace a taky klohním tady ten blábol.
Jojo, je to tak. Barbaří víla vyskočila z křoví, aby do něj zase hupsla zpátky, přetáhla si kapradinu přes hlavu a nechala si zdát o attachementu, psychosomatice a poruchách osobnosti.
Muhehe. Ale já se vrátím….:)

2 komentáře “Hup z křoví (…a honem zpátky)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.