Huííí

Huííí je úžasné citoslovce – jedno z mnoha speciálních, které doma používáme. Může znamenat mnohé – štěstí, smutek, únavu, překvapení… záleží na intonaci projevu. Bohužel na internetu intonaci moc nezapojím a tak vám huííí v nadpisu zůstává patrně záhadou. Možná by to vysvětlilo „uchtaskvík“ nebo něco jako „achupšíjeje“…

No dobrá, dosti bylo citoslovení, správná odpověď zní – je to unavené huííí. A to velmi unavené, protože včerejší akce byla fakt náročná. Do postele jsem se dostala až po sedmé a to jsem ještě předtím musela ujít skoro tři kilometry, vypít asi tři litry nejrůznějších druhů alkoholu (no dobře to jsem nemusela) a celou noc být vzhůru a skákat a pogovat a blbnout (tak to jsem taky vyloženě nemusela, ale spát prostě nebylo kde a hudba udělala svoje, takže ani tomu vyvádění se moc odolat nedalo).

Výsledkem jsou vyřvané hlasivky, bolavá záda a nohy, únava jak cyp, ale taky skvělý pocit po večeru (a noci) prožité s přáteli, kdy jsem se bavila jako už dlouho ne a stejně tak se po dlouhé době bavil i Finnýsek, který si to užil stejně jako já.

Verdikt? Další koncert Barbar Punku a další skvělá punková akce:) Tento týden jsem si ale nařídila povinnou rekonvalescenci a na nějaký čas si prostě musím od kaleb odpočinout, jinak mi to moje tělo dá pěkně vyžrat. Hlavně mi pozítří začíná škola a s tím i povinnosti, takže musím být stále svěží a připravená a tak všelijak podobně. Co to znamená? Snad víc článků na blogu, víc přečtených knih a zkouknutých filmů, víc klidných večerů a příjemného (nebo aspoň příjemnějšího) ranního vstávání.

Nezavěšujte prosím, jste v pořadí:) Vaše Lum