Hrabe mi z té šílené, vleklé zimy, které se ještě aspoň měsíc nechystá skončit.
Hrabe mi z mých pocitů, které jsou občas příliš silné na to, abych je zvládala a občas je zas vůbec nemůžu najít ve chvílích, kdy je potřebuju.
Hrabe mi z bolesti v zádech a hlavy.
Hrabe mi z toho, že když jsme s Mamutem spolu, tak se pohádáme a když se udobříme, už se musíme rozloučit, protože nás život zase žene za dalšími povinnostmi.
Hrabe mi z toho, že jsem pořád zavřená doma mezi čtyřma stěnama a ačkoli už se těším na nějakou aktivitu, mám strach, že mě moje pitomá záda zase skolí.
Hrabe mi a už jsem z toho hrabání pořádně unavená.
Zahrabte mě někde, ať už mám klid!
Naprosto Tě chápu… Taky mi poslední dobou ze všeho hrabe. Ta zima se nedá zvládat. Už by mohly být zase prázdniny a teplo…
Každou zimu mám neodbytný pocit, že tu další už nepřežiju a ta letošní je obzvlášť výživná, tentokrát se mi zdá, že nepřežiju už ani tuhle. Někdy se na to skoro těším.
já mám tky poslední dobou takový nálady… děs!! 😀
pěknej blog 🙂
ňuňák Lúmennko, bude doré :).
Taky mám takový blbý stavy. Stres ze školy, pořád je zima, sníh, sluníčko nesvítí. Brzo bude určitě líp.
To chce klid a těšit se na jaro, kdy se zase vystřídáme a já budu neustále nadávat na to, jak je vedro k nesnesení a jak mi z něj taky hrabe. Asi tě chápu, i když tohle zažívám v naprosto opačných teplotách 😉
Lumí, držím ti palce, ať už můžeš ven a bolest jak fyzická, tak na duši přejde. 🙂
Vleklé zimy? Vždyť celý listopad bylo skoro-jaro a sníh je dohromady všehovšudy měsíc… ;))
P řesně vyjadřuješ problémy teplomilné poloviny populace… Ta zima, ten spěch… Prostě by to chtělo na chvíli zastavit čas, pořádně venku zatopit, sednout si a všechno si vyjasnit nejen v hlavě, ale i s přáteli, příbuznýmy atp…
[8]: měsíc je pro mě vleklý:) Ale ne, v prosinci byla zima a celý leden taky, takže už dva měsíce. A ta vleklost je možná o to horší že na dva tři dny vysvitne slunko, je krásně teplo a ty začneš cítit jaro a ono nepřijde, místo toho přijdou mrazy:(
[10]:
No, od prosince je to týden šílené mrazy, týden teplo, obleva, pak zase znova sníh. Takže pořádná zima, kdy bychom se měsíc vkuse táhli ve sněhu po pás to prostě není :DDD Ale být Tebou, počítám s tím, že to takhle klidně může být až do dubna.
Víš, z těch věcí, které jsi vypsala je zima jediné, co vlastně vůbec nemůžeš ovlivnit. Tak se s tím zkus smířit. Jo, já vím, že jsi nějak nemocná a je Ti tím pádem pořád zima, ale o tom to není. Vždyť ani na jaře a v létě nebývá vždycky teplo a slunce nesvítí pořád (alespoň ne v tomto klimatickém pásmu).
A jakmile se smíříš s tímhle, třeba to půjde i u toho zbytku ;)))
Zima je otravná, ale co s ní naděláme. Je fakt, že když stojím na mimopražské zastávce a čekám na autobus, který měl kvůli čerstvě napadanému sněhu už přes půl hodiny zpoždění, nadávám na ní.
Ale jakmile se člověk zadívá na ten třpitící sníh, zajde si na procházku, hned je líp. Ale tvoje pocity chápu a nebudu ti je vyvracovat, pouze přát, ať je líp.
[11]:Nevím odkud jsi, ale tady na Bílé hoře (Praha) máme sníh od, asi tak, osmnáctého listopadu a obleva přišla až po Novém roce, cca na čtrnáct dní, od té doby je zase zima i když neříkám, že třeskutá, nicméně na náladu pod psa bohatě stačí.
[13]:
Bydlím v horské oblasti a pamatuju si zimy, kdy jsme se každé ráno brodili v metru sněhu po cestě do školy, protože nemělo ani smysl, aby jezdily jakékoli pluhy. Pamatuju si zimy, kdy bylo několi měsícu vkuse kolem mínus 20 až 30°C. A zas tak dávno to není, tak pár let. Takže ačkoli je v posledních pár letech hodně sněhu i v pražské oblasti (kde věřím, že to musí být kolikrát šok), vleklá a opravdu silná zima vypada jinak.
Ale pokud je někomu i taková zima schopna vytvořit náladu pod psa, to už můj problém není :))