Ráno otevřu oči a do balkónu buší déšť, celá obloha je potažená mraky a vzduch voní a voní. Zhluboka se nadechnu té nádhery a pak už jen slyším spolubydlící na pokoji: „Jéžišmarja, tam je ale hnusně.“ Přejdu tuto poznámku mlčením, ale na snídani zase slyším: „Tam je ale hnusně, co?“
Stále nereaguju, nechci se hádat. Jdu si ven zapálit do malého podloubíčka, sedím na lavičce a společenská konverzace mezi dalšími kuřáky se odehrává v duchu: „No to je děs, jak tam prší, to je hnusné počasí.“ To už nevydržím a snažím se nenápadně poukázat na to, jak je déšť úžasný. Setkám se s nechápajícími pohledy a konverzace o hnusné přírodě, co nahnala v pátek na oblohu mraky a zalévá krajinu vodou, pokračovala dál. Beze mně.
Já to totiž nechápu. Prší – no a co? Všechno je mokré, chladné a když vylezu z domu, jsem za chvíli promáčená – no a co? Miluju déšť, deštník nepoužívám už nějakých deset let a kdykoli prší, prostě jdu a moknu. Vždyť to zase uschne:) Ráda se dívám, jak se déšť vpíjí do hlíny, jak kytičky nastavují své listy kapkám a v poslední době taky občas vnímám víly, které vesele poskakují po listech a trávě a radují se z životodárného deště. Uvědomuju si, že déšť je stejně potřebný jako slunečné počasí, že mráz je stejně nutný jako horko. Pro přírodu totiž neexistuje krásné a ošklivé počasí, je jen morké a suché, horké a chladné a z každého si rostliny a zvířata berou to, co potřebují. To jen my zhýčkaní lidičkové mrčíme nad vším, co nám nejde do noty.
Takže já se raduji z krásného deště, ačkoli dnes nemůžu sedět na trávě a číst si knížku. Vítám déšť a mám z něho stejnou radost jako ze sluníčka. A je to prostě nádherný pocit:)
Trochu míň příjemné pocity mi ale přináší blog.cz. Včera odpoledne přestaly fungovat žebříčky – taková ta funkce, kde vidíte nejnovější komentáře. Prý že to brzy spraví a už se na tom pracuje. Večer stále nic a dneska ráno je tam pořád stejná hláška. Už mě to začíná štvát, ale říkám si Lúmennko buď trpělivá a bude to ok:) Tak jen tak hážu dotaz mezi vás, další blogaře – fungují vám žebříčky nebo taky nevrle čekáte, až to kluci z blog.cz konečně opraví?
Kromě deště a žebříčků mě zaujalo ještě asi milion dalších věcí:). Každou chvíli chodím do lesa a vnímám jeho život. Taky se mi zlepšuje chuť na jídlo, včera jsem spořádala obří porci smaženého sýra s hranolkama a zajedla to pohárem, takže Finnýsek, který mě přijel navtšívit, nevěřícně koukal. Ale samozřejmě měl radost a já taky:)
Moje fyzioterapeutka, která mě tu v lázních má na starosti mě taky nepřestává překvapovat. Kromě toho, že dělá reflexní terapii (alternativní medicínská technika, kdy se masírují plosky nohou, kde jsou energetická centra, která má zlepšit průtok energie celým tělem a napravit problémy v orgánech i svalech), má taky nad stolem mapu páteře s vysvětlivkami, co znamená který obratel v psychice a když se nám „porouchá“, jakou to má tedy primární příčinu v naší mysli. Tohle všechno mě strašně zaujalo a jsem ráda, že mi andílci poslali do cesty někoho takového. Vůbec všichni lidé na které tu narážím jsou vesměs příjemní, usměvaví a je s nimi radost se bavit. Jako by celé tohle místo bylo zaplavené pozitivní energií a já se cítím strašně fajn.
Inu, to by byly asi ty nejdůležitější novinky z mého života (a z pobytu v lázních) a i když jsem myslela, že se tu budu děsivě nudit, je to přesně naopak. Pořád je co dělat, někam chodit a s někým si povídat, takže na psaní a na blog nemám vůbec tolik času, kolik jsem si představovala. Ale snažím se až hicuju, takže se nebojte a o svůj denní příděl článků (což se tak nějak na mém blogu stalo pravidlem) rozhodně nepřijdete:)
A ještě jen tak mimochodem, na druhém blogu o poslech světla jsem vymyslela úžasnou novinku, takže kdo budete mít čas a chuť mrkněte se tadyhle. A to už je vážně všechno, já si udělám meditaci a utíkám za svojí fyzioterapeutkou:) Mějte se krásně, deštivě i slunečně, jak si jen budete přát. Vaše Lúmennka
No, co se týče počasí, tak zásadně upřednostňuji právě onen mokrý a studený "hnus" a když mi do oken z "plných plic" šajnuje slunce a teplota přesahuje 20°C, tak zase nespokojeně brblám já..:-)
Hezky napsané, hlavně o tom počasí 🙂 Déšť mám docela ráda, pokud teda zrovna nemusím celý den chodit venku v lijáku. A když jsem doma a prší, mám hrozně ráda zvuk kapek na okně.
Líbí se mi tvůj přístup k přírodě 🙂 Déšť mi příjde jako jedna z nejromantičtějších "věcí".
Pobyt s příjemnými lidmi a krásnou krajinou ti mohu jen závidět…Už se neskonale těším na konec školního rok ua odchodu z této hrozné třídy…
Jsem moc šťastná, že se ti vrací chuť k jídlu a jsi nabitá energií, která z článku přímo vyzařuje.
Já slunce ráda nemám, ale déšť miluju 🙂
I když…tak trošku slunka přežiju, ale opravdu jen takové to polojasno…na sezení na trávníku nebo v lese to stačí….ale déšť, je prostě to nejlepší 🙂
Ano, přesně to samé zažívám taky. Jakmile se jednoho dne pro změnu zatáhne nebe, hned mají všichni tendenci zahajovat konverzaci slovy ''To je dneska hnusně, co?''. Ale proč by mělo? Jen, proto, že prší? Vydržela bych pozorovat krajinou zalitou slzy nebe klidně hodiny. Natož když přijde bouřka. A vůbec mi nevadí, že když třeba stojím na zastávce jako jediná bez deštníku, tak na mě všichni koukají jako na blázna =)
Jo a s blog.cz mám stejný problém už od včerejší noci 🙁
Taky se často setkávám s hláškou
,,dneska je hnusně" a taky to nevydím tak hrozně, jak ostatní. Taky déšť miluju a taky chodím zásadně bez deštníku. Alespoň už vím, že nejsem sama.
Jééé jsem ráda, že ke mě na blog chodí samí podobní blázni jako jsem já:D
Počasí… je poslední dobou nádhera sama o sobě a taky slýchávám přesně ty poznámky ,,ty vole, tam venku je zase hnusně"… taky vznikají rozhovory typu – matka: ,,zítra bude hezky, takže tě doma nenechám" ,,hezky? To jako vedro? Nee já nikam nechci" 😀 Ale fakt… pozoruji na sobě, že čím více prší, tím víc mě ovládá euforická radost… nejlepší je asi nárazový déšť, kdy pak po venku chodí podivná tmavovlasá postavička, která se sice nemůže přes ty vlny tlaku skoro ani nadechnout, ale přesto si zachovává vizáž blázna sálajícího veselostí 😀 A deštník nosit odmítám… nejen proto, že je mi asi souzeno ho okamžitě ztratit 😀
Nemluvě o padajícím sněhu v tak vzácných a bezchybných chvílích, kdy je všude kolem šedobílo a jediným slyšitelným zvukem je něžné šeptání vloček… Nedávno se mi zastesklo po zimě přesně v této souvislosti =)
Mimochodem, žebříčky mi včera taky nešly…
To je super=) Svým způsobem ti pobyt v lázních závidím. Já jsem pořád v děsným stereotipu a maximálně tak doháním známky ve škole na poslednáí chvíli. Je to děs. Už aby byly prázdniny.=)
Mám taky déšt moc ráda, když mám dobrý období, najdu něco pozitivního snad na všem. Jen je škoda, že nevnímám ty víly.
Zrovna jsem ty žebříčky zkoušela a mě to (už) funguje, takže snad dobrý.
sice nemam rada kdyz leje v kuse moc dlouho ale stejne tak nemusim dlouhodoby verda, proste se mi libi slunecno i destivo, jen to musi byt vyvazene, ostatne jako vsechno, no ne?:)