
Emilie Autumn – Misery loves company
Mám dojem, že v tomto letos sic o den delším, leč stále nejkratším měsíci v roce na blogu stále jen deníčkuji. Mozková kapacita jest zcela vyčerpána odepisováním na maily lidem, co doufají, že jim autorka Posla světla nějaké to světlo do života přinese. A pak taky prací a nedávno i různými vztahovými neshodami s mým nejdražším punkovým zlobarbarem. Nikdy jsem neměla ráda únor. A jsem kurevsky ráda, že zítra končí. Věřte nebo ne, přinesl mnohé…
– ze Skotska se po dlouhé době vrátil můj kamarád Muzzug, který místo aby se ohlásil na mě úplně nečekaně vybafl v práci, jako překvapení, což byl docela dobrý šok:) O zapíjení jeho návratu ani nemluvě, kór když se to všechno spojilo s narozeninami mojí maminky. Toliko k těm příjemným věcem.
– poslední týdny jsme se pořádně hádali s Mamutexem a vyústilo to v dost nepříjemný víkend, kdy jsme si oba tak nějak ujasňovali, jak to vidíme dál. Bohům budiž nastotisíckrát děkováno, že to nakonec dopadlo dobře (i když, to se vlastně teprve ukáže:)) a ani jeden z nás neudělal žádná šílená rozhodnutí jako třeba ujet do Anglie či tak všelijak podobně a rozhodli jsme se spolu válčit dál. Na té stejné straně, pochopitelně:)
– asi mě ten víkend nějak vyčerpal natolik, že mi odešel imunitní systém. A zrovna si nevybral tu nejvhodnější dobu, protože náš kocúrik milovaný začal vylučovat parazity toxoplazmózy a nakazil mě. Což by se u normálního člověka odbylo latentní formou, ale já si mužím užívat tu akutní se zduřelými uzlinami jak vlašskými ořechy, horečkami a antibiotiky. Hopsa hejsa do brandejsa…
Únor je blbej měsíc. Už aby byl březen!!! Hory, první bitvy, konečně jarní nálada… a co teprve můj milovaný duben. Krucinál, já bych tyhle články mohla kopírovat z minulých let:)) Nějak mi docházejí baterky, inspirační i všechny ostatní. Už aby bylo líp:)) A tepleji. A zdravěji. A tak…:)
Taky už chci březen. Únor se fakt nepovedl.
Co jiného čekat od takového měsíce, jako je únor. To březen… 🙂
Achich ou duben bych také potřebovala, duben, duben =D
[1]: …a bude v rámci počasí hůř a hůř…protože jsou lidé paličatí a paličatí. To s tím souvisí ale to pochopí jen chytrý a ten kdo chce chápat.. 🙂
Já osobně mám nejraději spíše chladnější měsíce.
[3]: no ale to bude pořád ještě relativně chladné jaro (čili nebude takové to typické teplo na co mnozí z vás čekáte)
no jak je vidět tak autorce příliš štěstí nepřeje bohužel…
Indiánsky je únor měsíc hladu.
Slovo únor je odvozeno od noření ledů.
Tož, hezké vynoření v březnu.
To mně by se zavděčil možná tak červen, nic dřív 🙂
O dubnu mi radši nemluv, začíná mi praktická maturita 😀