Už je to dlouho, co jsem nechala blog stát déle než týden. Už je to dlouho, co jsem se zabořila do bláta až po pás a měla jsem strach, že z něho už nikdy nevybřednu. Hlavní však je, že už je to za mnou!
Ráda bych teď znásilnila klávesnici a donutila ji, aby vám vypověděla vše, co se minulé dva týdny dělo, aby vám mohla povyprávět, co se odehrávalo a co mě dusilo. Bohužel, některé věci nelze jen tak pustit do vod internetu a myslet si, že to nebude mít žádné následky. Takže klávesnici jen tak pohladím milými slovy, že už je všechno v pohodě a že už se o mě nemusíte bát. A že se nemusíte bát ani toho, že tenhle blog pomalu ale jistě uschne a příval nových článků ustane.
Lúmennka prožila své malé osobní peklo, ale jako každý správný hrdina z bájí peklem prošla a vylezla na druhé straně do slunečního svitu – zkrvavená, potrhaná, ale silnější než předtím. Možná to zní divně, ale asi jsem za to, co se stalo svým způsobem ráda. Jen ty nejdrsnější zážitky vám ukáží, kdo je opravdu váš přítel a kdo si na něj jen hraje. Nebudu jmenovat, ti, jichž se to týká, vědí.
Moc děkuju všem, kteří jste mi psali e-maily nebo komentáře a přáli mi všechno dobré. Moc si toho vážím, ani nedokážu popsat, jaký je to pocit, když vás drží neviditelné ruce tolika lidí, kterým na vás záleží, i když vás znají jen jako změť jedniček a nul, které jim obrazovka předžvýká na pěkné obrázky a písmenka. Děkuju vám, že jste a že jste to ty dny, kdy tu bylo ticho, vydrželi a nezanevřeli na mě ani na moje stránky.
Ráda bych napsala, že už jsem v pohodě a že teď už to bude jen dobré. Ale tak jednoduché to nebude a některé rány se hojí pomalu a hnisají ještě dlouho – a tyhle jsou bohužel jedny z nich. Přesto je zotavování z boje mnohem příjemnější, než boj samotný. A tak se zotavuju a plnými doušky lokám život, kterého jsem se před pár dny ještě pořádně neměla sílu nadechnout.
Hlavní je, že boj skončil. Tedy aspoň ten hlavní. Zbraně jsou složeny a teď zbývá jen dorazit poslední přeživší z vojska nepřátel a na poli zase zavládne klid a mír. Díky bohům za něj…
Blog i já se tedy vrací do běžného provozu a bubny války se pomalu stávají vzpomínkou. V srdci roste láska, silnější než kdykoli předtím a Mamutova ruka tu moji svírá ještě pevněji, než nás oba kdy napadlo. Vybojovali jsme to spolu, bok po boku. A toho si vážím nejvíce.
Milujte, žijte a věřte, věřte, že bude líp, protože ono vždycky nakonec bude, i když se to v první chvíli nezdá.
S láskou a úsměvem, který už snad nic nezkalí, vaše Lúmennka
Jsem opravdu moc ráda, že už je to za tebou :))
to je fajne 🙂
🙂
Někdy prostě člověk nemá náladu psát..ty jsi ho nechala ladem týden, ja skoro rok 🙂 a stejně se vždy vrátíme, abychom se vypověděli ze svých radostí a strastí..
Jsem moc ráda,že už je Ti líp.Měla jsi to drsné,ale jak píšeš aspoň se vše pročistilo.
Vždyť víš,svítání přichází po temné noci.Tak hodně štěstí.
Hlavní je, že krize je zažehnána. Jakým způsobem, už není tak moc důležité…
Prostě jen žij a buď šťastná. Lepšího nic není :o)
Je dobré, že už je to za tebou 🙂
Jsem ráda, že už je to za tebou 🙂
Juj , tak to je fajn.Tak ať je čím dál líp 🙂
ó jak mě se stýskalo po tvých článcích 🙂 Jsem ráda, že jsi zase v pořádku 🙂 snad už bude všechno jen a jen výborné :))
Vítej zpátky mezi námi Lúmennko:). Jinak, nechystáś se na tohtoročního moravského pána prstenů?
Tak to je parádní. Bez tvých článků už mi začínalo být docela smutno. Jsem ráda, že jsi všechny překážky úspěšně překonala a boj, který jsi vedla jsi vyhrála. Snad sis všechny trable už na nějaký čas vybrala a teď už to bude jen lepší a lepší.:)
to je fajn, že už je to všechno lepší .. moc Ti to přeju 😉
Fakt jsem rád že jsi zpátky
Přeji Ti všechno nejlepší!
Mir
Chceš vyhrát Minibike, R/C model Ferrari,
originální hru COD:Black Ops nebo MP4 přehrávač ? Koukni se na
http://raketka.cz/soutez-c.-1 a zůčastni se letní soutěže raketka.cz
[11]: jako spoluorganizátor bych tam asi neměla chybět:)
Tak to jsem ráda, že už je to pryč a vidím, že ostatní také. 🙂
Nebylas včera na vystoupení v posledním díle Superstar s Barbarem Mamutem? 🙂
[18]: néééé:D:D:D
Vítej zpátky Lúmennko!!!!!!! I když tě vítám opožděně, nemohla jsem si nevšimnout nových článků na tvém blogu. Nikdo z nás by tě nenechal spadnout až na úplné dno, to mi věř. A to mi nebudeš věřit, Lúmennko, včera za mnou přišel Aruki. Zbavovala jsem své tělo všeho negativního (s bohyní Hestií) a to pak zabalila do světla a ani nevím, jak a proč, přišel Aruki. Přesně jak ho popisuješ ve článcích. Zkoušela jsem se ho ptát, jestli to není někdo jiný, ale na mé otázky odpověděl, že je to skutečně on, což mně udivilo, že není u tebe, ale pak už dál neodpovídal. Myslím si, že to není přesně jedna a ta samá bytost, která je u tebe,ale nedokážu o tom moc přemýšlet, na to je můj mozek příliš primitivní 😀