Dost bylo sluníčka

Muhehe. A jsem zase tady – po týdnu nečinnosti, po týdnu de facto bez přístupu na internet. Venku máme skoro jarně a já bych nejradši napsala, že mě to těší a že jsem si užila Silvestra a že jsem happy šajny, bo za pár dní odjíždím do Itálie na hory…ale krutibrko, nějak to napsat nemůžu.
Nejradši bych svoji blbou náladu svedla na dlouhou a vleklou zimu, ale jediný pohled z okna vám stačí, abyste tuhle výmluvu sfoukli jak domeček z karet. Poslední týdny jsem pořád nemocná, nachlazená, uchrmlaná a pčíkající a do toho všeho se z hlubin minulosti vynořila jedna fuj fuj věc, která se mi omotala kolem krku a začala mě dusit. K tomu si přičtěte probudivší se problémy se zády a máme tady krásnou lednovou depresi jaksepatří.

Už jsem si skoro odvykla psát depresivní články a tak mi to připadá jako hloupé skuhrání někoho, kdo se vlastně nemá až tak zle, akorát dokáže fňukat. Už aby to přešlo, nebaví to ani mě, ani mé okolí. Nemám náladu na nic a i kdybych měla, bolavé svaly a šílená bolest v krku mi to nedovolují. A tak jednom ležím, koukám do stropu a dnes jsem se konečně dokopala napsat nějaký článek.
Osmadvacátého jsem byla na Vánočním riotu, punkové akci, kterou pořádal již potřetí Mamutek. Devětadvacátého u nás spali kamarádi, koukali jsme na vynikající film Hanební pancharti, který z celého srdce doporučuju, protože to byl fakt nářez. Třicátého jsme odjeli na Silvestra, kde jsem se samozřejmě zlila jak zákon káže a totéž jsem si zopakovala jedenatřicátého – bouchaly se petardy, kamarádka se ztratila, vypil se asi hektolitr vína, zpívalo se, hrály se opilecké hry a prostě vše bylo takové, jak má na oslavě nového roku být, ale ve mě stejně zůstal po tom všem jakýsi smutek, pachuť něčeho nepovedeného, divný pocit u srdce, jako by se mi ten starý rok nepodařilo opustit správným směrem, jako bych se teď motala v bludném kruhu, místo abych šla kupředu.
Prvního a druhého jsem pobyla doma s mamkou, po asi sto letech se dívala na televizi na Policejní akademii – lidi věřili byste tomu, že tam dávají reklamy každých dvacet minut??? Málem mě z toho kleplo. Ještě že doma v Brně telku nemám a všechno si stahuju z netu, z těch reklam aby jednomu hráblo.
No a třetího juch do práce, abych zase dneska skončila v posteli, bo se mi kašel plíživý ošklivý, který se tvářil, že už je pryč, zase vrátil. Hrom aby do toho bacil. A v neděli máme odjet s Mamutexem a s kamarády na hory. To je radosti, že by se jeden zbláznil.
Tak a dost. Sluníčko v duši si sice jen tak nevykouzlím, ale mohla bych to aspoň zkusit. Tak se jdu zavrtat do peřin s jednou z mnoha úžasných knížek, které mi nadělil Ježura, uvařím si další porci čaje s citrónem a zkusím vykurýrovat, co se dá, aby ten nový rok konečně nabral trochu pozitivnější směr. Užívejte si:) L.

10 komentáře “Dost bylo sluníčka

  1. 😀 Co to je za smích Lúmenn tady toto "Muhehe" 😀

    ale k věci…

    Je mi líto té tvé deprese, ale na straně druhé když budu vycházet z tvého nadpisu…tak nemohu souhlasit s tím že "Dost bylo sluníčka"…opravdu si myslím, že sluníčko ať svítí ale ať příliš nehřeje…to zas nemám rád já 😀

    Dobrý no…

  2. Jou, pořádně se vožrat na silvestra. Tou se říká výkon… Sorry, ale „takové, jaké by to mělo být“?
    Můj silvestr byl klidnějšího a společenštějšího charakteru, bez chlastu, a za nic bych to nevyměnil. Narozídl od ostatních, do nového roka nevstupuju ve stavu, kdy o sobě nevím, 1. den v roce jsem v pohodě, není mi blbě. Jasně, sice to jsou pověry, všechny ty přísloví, ale i tak…
    Jenže o tom jsme mluvili bilionkrát. Však jo, klidně se napij. Ale proč se ožírat, k čemu to je? Užívat si jde i tak.
    Ale s těma reklamama souhlasím. 20 minut, to je už doopravdy maso. Jak dlohý je takový typický blok? 10 minut? To se člověk nemůže divit normálním lidem, že jsou tak zblblí, ty reklamy rozhodně dělají svou práci kvalitně.
    Takže stejně jako Ty, jsem neskutečně rád za net, za to, že nemám TV, a i kdybych jí měl, tak to připojim ke kompu a bude z toho monitor.
    Televize se tímhle sama pohřbí. Naše generace je rozmazlená netem, filmy bez reklam, takže si nemyslím, že by se někdo vracel k překonenému modelu. A reklamy na netu každý blokuje, takže…pohoda. 🙂

  3. Já myslím, že přesně takový Silvestr má být, ne? 🙂 Já jsem měla předchozí roky Silvestry hodně bouřlivé, tak jsem letos zvolila malinko klidnější variantu oslav nového roku a myslím, že mi to jen a jen prospělo 🙂
    Užij si hory, ani nevíš, jak ti závidím!! Kdo ví, kdy se dostanu na hory já a jestli vůbec… 🙂 A dík za tip na pancharty, už dávno jsem se na ně chtěla podívat, ale nějak jsem je vytěsnila z paměti, tak to musím napravit 🙂

  4. Jó taky jsem teď trochu nachcípaná, ale už jsem se z toho napůl vyhrabala. Chjo, to vždycky musím bý nastydlá JEN A POUZE v zimě. Hm… ale je fakt, že v létě nebo nedejbože na jaře bych si to taky nepřála. Nejlepší by to bylo bez nemocí. Tak to dopadá, když je někdo moc zvědavý. To jste nemohli tu skříňku omotat řetězem a zavřít na deset zámků, než jste jí dali Pandoře? 😀 Každopádně se brzo uzdrav 🙂

  5. [2]: No jo, jenze co pak takovy product placement, kteryho je ve filmech cim dal vic??? Mozna jako dusledek toho,ze lidi prechazeji z TV na internet a snazi se reklamam vyhybat – jenze ony si vas najdou…hehe…neni jim uniku 😛

  6. Ještě že já jsem zvyklá všechny viry letící kolem ignorovat. V posledních letech jsem byla nemocná jednou, ale to zase bylo pořádně. Plíce se tvářily, že to hodlají zabalit a krk se k nim pokusil přidat. Přeju, Ti, ať se dáš brzy dokupy a můžeš si ty hory pořádně užít 🙂

    [2]: No vidíš, a já jsem jediný cvok, co si dal na druhého dvě zkoušky a Silvestra strávil více méně v učení. Ne že by mi to nějak moc vadilo.

    A připojuji se k těm, co jsou rádi, že nemají k dispozici televizi. Jen třeba teď mě štve, že jsem se dnes chtěla na něco kouknou a nějak nemám nápady. Takže si asi něco přečtu.

  7. [5]: No, já Ti nevím, ničeho jsem si nevšiml (ale to je asi tím, že nejsem všímavá osoba). Jasně, bylo by naivní si myslet, že si nás reklama alespoň nepokusí najít, ale bez TV jí na chvíli budeme mít o hodně míň. Jen se děsím rádia na nějakém pracovišti, to je taky docela dost…
    Na mě to působí jako mozkové viry. Proto se tomu vyhýbám.

  8. Na televizi nekoukám, jenom občas prostuduji program, zda mě něco nezaujme, a pokud je to hodně dobrý film, tak si jeje seženu na dvd v trafice anebo pokud není ani tam, tak stáhnu.
    K tomu skuhrání, kdyby to nikoho nezajímalo, tak tvoje články nemají žádnou čtenost a komentářů máš minimum, ale jak se zdá, tak úspěch mají, ale je fakt, že psát pořád o svých špatných náladách, tak tě čtenáři asi proplesknou. 😀 Ideální je takový zlatý střed.
    Mohu jen přát, ať je líp a ať se ti všechny nemoci vyléčí a ať tě depka míjí obloukem.

  9. [6]: Nejsi sama, taky mě hned po Novém roce čekal zápich. Učím se na dvě odporné zkoušky, řeším bakuli a těším se až si v únoru udělám takové malé soukromé prázdniny, až budu mít všechno snad z krku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.