Jsem piča. Tak a je to venku bez obalu, nepřikrášlené a bez hvězdiček. Všem útlocitným lidem se omlouvám, ale potřebovala jsem to napsat tak, jak jsem to napsala. Protože to tak cítím a protože to tak je.Je načase vypovědět příběh posledních týdnů, což odkládám a myslím, že dál to již odkládat nejde. A nebude to pěkné počtení. Asi o mě ztratíte iluze. A dobře tomu tak. Radím lidem, co mají dělat, a přitom si sama ve svém životě natropím hromadu blbostí. Začínám chápat, proč se lidé, kteří mají problematické životy a píší o nich blogy, raději skrývají pod rouškou anonymity a nechtějí se nechat poznat svým okolím. Když čtete o cizích zlých činech, o drogách a nevěře a dalších neřestech, pak jste schopní ho třeba i chápat a odpustit mu, ale co když toho člověka znáte a pak čtete řádky o tom, jak ubližuje lidem kolem sebe, dokážete na něj i pak být milí a přátelští? Chjo, dost emaření a spravdou ven.
Udělala jsem to znovu. Znovu jsem jela na mástry bez svého přítele (= Mamuta) a znovu jsem ho tam podvedla. A dovedla jsem to až tak daleko, že jsem tam s dotyčným (proč mám pořád problém ho tu jmenovat…Beleg, jmenuje se Beleg) chodila, vodíce se za ruku, spala jsem s ním a Mamut nic netušil. A pak jsem ten hnus završila tím, že jsem Mamutovi zavolala a rozešla se s ním po telefonu. Je fakt, že na mě Beleg dost tlačil, abych to udělala, protože asi tušil, že až bych Mamuta viděla, nikdy bych ho do háje poslat nedokázala, protože ho miluju, ale to mě neospravedlňuje.
Tak jsme se rozešli. A hned jak jsem přijela domů a potkala se s ním, jak si bere svoje věci ze skříně a odchází, tak jsem toho litovala. Brečela jsem. Mrzelo mě to. Ale někde v sobě jsem měla pocit že to tak má být.
Beleg se tvářil jako skvělý člověk. Hodně chytrý, se zajímavými názory a hlavně je starší než já, chtěl mít rodinu a chodí do práce (tedy před MoR ještě chodil, ale dva týdny před tím skončil a v tu dobu byl čerstvě nezaměstnaný) a tvrdil mi, že se o mě postará, že vydělává a že je zodpovědný. Naivně jsem věřila, že tomu tak je.
A pak nastaly první hádky, kvůli jeho vztahovačnosti a našim velmi podobným povahám. A mě začal chybět Mamut a chyběl mi den ode dne víc. A co chcete říct člověku, který s vámi tráví čas, na otázku, proč jsi smutná? A tak jsem řekla pravdu. Že Belega nemiluju, že ho mám moc ráda, ale že miluju Mamuta a moc mi chybí. A že nechci nikomu ublížit, ale že se trápím.
Tak se to táhlo týdny. Nahoru a dolů. Pořád. Já v depresi. Beleg taky. Mamut nejspíš také, co od něj vím. Všechno kvůli mě a mému rozhodnutí. A kvůli tomu, že jsem se s ním nebyla schopná smířit. Několikrát jsem se s Belegem rozešla, resp. tedy jednou, ale tak, že jsme dál spolu trávili čas a nezměnilo se nic, jen status na FB. Bydlel pořád u mě. Pořád chtěl být se mnou. A já ho nikdy nedokázala vyhodit a když už jsem opravdu chtěla, řekl mi, že ho rodiče vyhodili z bytu a nemá kam jít. A já ho u sebe nechala, byť už mi z něj hrabalo.
Půjčila jsem mu hodně peněz a on si stále nebyl schopný hledat práci. Poprali jsme se. A horší věci, které nechci vytahovat, nechci nikoho pomlouvat, jen chci, abyste věděli, jak to bylo. Snažila jsem se ho mít ráda i přes to, jak se byl schopný chovat, ale nešlo mi to. Hrozně mi chyběl Mamut a pořád jsem se s ním chtěla vídat, i když Beleg zuřil.
A pak jsem potkala Belegovu bývalou slečnu a zjistila, že to, jak se chová není mnou. Není to proto, že já jsem ta špatná, která teskní po bývalém a neví, co má dělat. K ní se choval stejně. A mě došlo, že plýtvám láskou na někoho, kdo mi ji nejšpí nikdy neoplatí.
Včera v noci jsem šla s kamarády ven. Opila jsem se a sesypala. Brečela jsem a chtěla jsem se ho zbavit. Pomohli mi ho odvést z mého bytu. Byli se mnou, když jsem byla na dně. DĚKUJU! Jsem jim za to moc vděčná.
V sms od Belega jsem se dozvěděla, že mě stejně jenom chtěl využívat a je rád, že se mě konečně zbavil. Toto tvrzení vzápětí popřel v debatách na fejsbůku, kde mě má v ignoru a já nemohu reagovat na nic, co o mě píše, ani to číst – vím to díky tomu, že se na mém počítači neodhlásil z profilu a díky tomu jsem mohla poslat zprávu jeho přátelům prostřednictvím jeho zdi, aby věděli, co se stalo a proč.
A teď tu sedím doma a píšu tohle. Je mi líp. Jediné, co mám v sobě, je smutek. Ze sebe samotné. Z toho, jak jsem hloupá a naivní, jak jsem naletěla a zničila si kvůli tomu nádherný vztah. Z toho, že jsem schopná přemýšlet ne hlavou, ale pohlavními orgány. Z toho, že jsem nerozhodná a že jsem nebyla schopná si to zařídit tak, aby mi ten člověk nedlužil peníze a že jsem to, co včera v noci s pomocí kamarádů, neudělala mnohem dříve a sama.
Jsem špatný člověk? Já nevím. Nemyslím si to. Každý děláme chyby a hloupá rozhodnutí. Každý jsme v životě klopýtli. Já teď teda pořádně a rozbila jsem si u toho hubu do krve. Dobře mi tak. Jestli se dostanu ještě někdy do podobné situace, vím, jak jednat nikdy nebudu. Jsem zraněná. Ne zlomená. A jsem sice p***, ale vím, že mám dobré srdce a že ačkoli jsem hodně lidem v životě ublížila, nebylo to se zlým úmyslem a vše jsem se pokusila napravit a snad mi to i vyšlo.
Tak doufám, že se vše v dobré obrátí i tentokrát. A že ti, co mne mají rádi, mi odpustí. A že bude líp. Bude, já věřím, jenom je to teď trošku náročnější, než normálně.
Děkuju všem, co jste mi dávali dobré rady – drž se od toho člověka dál. Nedala jsem na vás a takhle jsem dopadla. Budiž mi to lekcí, na niž nikdy nezapomenu. Držte mi pěsti…:)
Lumenn, nebud smutna, vdycky vse dobre dopadne, drzim palecky.
Na mysli mi vytanula znama veta: zadna cesta neni spatna, jen si z kazde odnasime jine zkusenosti.
🙁 to je mi líto. Je mi líto vás obou, Tebe i Mamuta. Sice ani jednoho z vás neznám osobně, ale zdáte se jako fajn lidi. Nevěra není pěkná věc, ale když to člověk udělá, tak by se možná měl zamyslet, proč to udělal, co ho k tomu hnalo. Člověk, co miluje, přece nepodvede. Jak říkám, neznám ani jednoho vás, ale třeba to mělo nějaký důvod.
Ale podle všeho, co popisuješ, tak Mamut vypadá jako hodnej kluk, kterejch je málo. Trochu to celý na mě působí tak, že si to asi nezasloužil.
Držím palce, ať to dopadne tak, jak má a ať se s odstupem času veškerá rozhodnutí v budoucnu učiněná ukážou jako správná.
Člověk dělá chyby jenom proto, aby se z nich do budoucna poučil. Určitě už podobnou chybu neuděláš a já věřím, že jsi silná osoba a že to zvládneš 😉
Ahoj, na tvůj blog chodím velmi často a moc se mi líbí tvé články.nechtěla bys spřátelit? Píšu povídky a ted i knihu, která mi doufám jednou vyjde, a proto by se mi hodila jakákoliv podpora 🙂
[2]: Kdo by si tohle taky zasloužil? Já neznám Mamuta, ale tohle si nezaslouží nikdo, snad jen ta největší svině, ale kdo tohle může určit? Lum se zachovala příšerně a moc dobře to ví. Holt se může z téhle lekce jen poučit, napravit co se dá, a jet dál. Držím pěsti. 😉
[5]: někteří chlapi svině jsou, a že jich není málo. To je ale jiná pohádka. Neřekla jsem a neříkám, že tohle si někdo zaslouží, ale někteří si to zkrátka zaslouží víc než jiní. Tím chci říct, že k tomu dají důvod. Ale to k tomuhle konkrétnímu případu nepatří, protože prostě nechci soudit lidi, co neznám.
Lúm, v tobě se pere naivní snílek, co lítá s hlavou v oblacích někde mimo problémy všedního dne a chytrá holka, která si spoustu věcí uvědomuje. Celkem chápu, že o pár let starší, jakože dospělý a zodpovědný chlap, holce imponuje. Mamut je hodný kluk, bezpochyby si nezasloužil nevěru, ale připadá mi hrozně naivní. Ty asi potřebuješ vedle sebe někoho, kdo místo tebe zachová občas chladnou hlavu a nelítá někde v oblacích. Kdo ti pomůže trochu zakotvit, protože ty jsi holka prostě tak trochu svéráz. Tedy to je můj dojem a můj osobní předpoklad, proč vy dva spolu fungovat nezvládáte, ačkoli byste chtěli.
Já si myslím, že to tak je. Pokud jsem přesvědčená, že doma mám toho nej, tak si zatraceně vážím důvěry a všeho, co jsme spolu prožili a nejdu s prvním, kterého potkám, když budu hnusná. Ty asi stále prostě nevíš. Nevíš, koho to vlastně doma máš, jestli je to ten nejlepší a jaký by vlastně měl být. Hledáš sebe, hledáš toho druhého…
[7]: Jo a ještě něco… ačkoli to asi sama víš, tak přátelská rada. Zkus být chvíli sama, najít sebe a až pak hledej toho pravého k sobě. Vrháním se ze vztahu do vztahu zlomíš pár srdcí, co si to nezaslouží a natrefíš na mouly, kteří si nezaslouží tebe.
Mockrát jsem se tu virtuálně do krve pohádala, mockrát jsem měla odlišný názor, mockrát jsem tu vedla svatou válku za svou pravdu, ale zrovna v tomhle tě chápu a nesoudím.
[7]: máš pravdu, vím, že to tak je, asi v některých částech svého já potřebuju ještě dospět. A přesně to te´d nejen potřebuju, ale taky chci – být chvíli sama a najít svoje já, abych k němu pak mohla připojit jiné já, se kterým budu kompatibilní:)
…A k tomu bych ještě dodal.. Zkus popřemýšlet o psychoterapii. Individuál nebo skupinovou. Nejsi špatný člověk, jsi zkrátka dost rozházená osobnost. A není příliš pravděpodobný, že se z toho dostaneš svépomocí. Esoterika ti v tomhle nepomůže. Akorát tě dál bude vláčet těmi tvými "meta" světy a budeš jenom dál zabředávat do svých nezměrných myšlenkových sítí. Ty potřebuješ stáhnout dolů na pevnou zem. Tak nějak jsem pochopil, že profesionálními psychology pohrdáš, jenže máš-li s touto formou pomoci opakovaně špatnou zkušenost, je fajn přemýšlet o tom, že problém nemusí být nutně jen na druhé straně. Konfrontace s vlastními "démony" přirozeně není moc příjemná.
Jungiáni říkají, že v druhých milujeme to, co sami nemáme nebo máme jen v inhibované formě. Je pak docela snadné se zaslepeně připoutat a případně si i nabít hubu (když to s tím panem úžasným zrovna nevyjde). Proto je mnohem bezpečnější a zralejší hledat TO v nás samých a ne vně.
Většina lidí už tu napsala, co si v podstatě myslím taky, takže dodám jediné (co už možná taky zaznělo): Drž se. Bude líp a držim ti palce, aby tak bylo co nejdřív =)
Lúmmenko, držím ti palce a doufám, že se všechno zase brzy napraví a budeš opět šťastná. Chybami se člověk učí, teď jsi dostala pořádnou lekci, ale o to moudřejší příště budeš. 😉 Snad bude všechno zase co nejdřív v pořádku. ;-))
[10]: je fakt, že jsem na tím taky uvažovala – protože by mě zajímal pohled nezaujaté osoby, která má určité vzdělání a myslím, že někdo takový by mi mohl poradit a pomoci mi. Nicméně přesně jak píšeš – nemám v tyto lidi důvěru a ne proto, že by jejich terapie pro mě kdykoli byla moc drsná, ale proto, že hledali problémy všude možně, ale ne tam, kde jsem já cítila jejich pravé jádro. Možná proto mi pomohla esoterika, protože až po regresní terapii jsem začala klidně spát a znalost minulých životů etc. mě uklidnila, otevřela mi oči a celá moje víra dala mému životu smysl a vyhrabala mě z depresí. Teď ale potřebuju spíš konvenčního psychologa, člověka, který najde v mém jednání věci, které potřebuju pochopit a překonat je. Díky svému studiu mám poměrně jasnou představu, co mi je a proč se chovám, jak se chovám, ale sama sebe léčit nemůžu. A taky si nemůžu díky mému novému dlužníkovi platit terapii a ani neznám nikoho v Brně, na koho by byl vážně spoleh…máte někdo kontakty? Poradíte?
Ále, znáš to, každý má v životě nějaké lekce k naučení a ty sis holt vybrala takhle tvrdou. Ale už to máš za sebou :))
[13]: Do tohohle ti mluvit nemůžu, pokud máš pocit, že potřebuješ pomoc a potřebuješ ji od někoho, kdo je na to "školený". Já si jenom myslím, že když se teď trochu nadechneš a zůstaneš chvíli sama, tak ono to přirozeně přijde samo. Vztah je o kompromisech, jestli má přežít přes prvních pár počátečních měsíců zamilovanosti a dál. Naučit se je dělat je super. Ale je potřeba vědět, z čeho je chci a můžu dělat. Nikdo učený z nebe nespadl. Možná to zní krutě, protože ono to bude bolet a nebude se ti chtít být sama, ale zkus to, nadechni se a ber to jako prostor pro rozvoj sebe sama. Bez vztahu, bez omezení, bez kompromisů. Zkus přijít na to, kde ty kompromisy chceš ještě dělat a kde už v žádném případě ne. Pokud se vždycky člověk s partnerem sejde "někde uprostřed" zákonitě nelze být spokojený. Máš právo si prosadit taky svoji vůli.
Asi je divné když Ti takový článek čtou a komentují cizí lidé, ale chtěla bych se taky vyjádřit.
Vím, že jsi psala, že jsi to udělala znovu, ale neříkej, že se z některých těch věcí neponaučíš.
Není špatné dělat chyby, ale je důležité si je uvědomovat.
Vím, že není jednoduché se přes takové věci dostat, ale snad to bude už lepší. Hlavně že jsi ze sebe teď vypsala vše, co Tě trápilo. A hlavně že máš tak dobré přátele, kteří Ti pomohou, pokud vidí, že jsi na dně. Ne každý je v této době má. Nezbývá mi nic jiného, než Ti popřát hodně štěstí do budoucího vztahu … třeba i znovu s Mamutem.
monogamia je kresťansky prežitok, človek by sa nemal zbytočne obmedzovať.
Úplnou náhodou jsem sem zabrousil a z nudy přečet tvoje dílo…co na to říct…každý svého štěstí strůjcem..nevěra se dá v "určitejch" případech i pochopit, ale v tomhle nezbývá nic než souhlasit s tím, že jsi pí*a, jak se právem označuješ. Pochybuju, že by jsi mávla nad nevěrou svýho protějška, tak nechápu proč si to udělala když si psala že ho miluješ..nepochopim…jen si vem kolik bolesti si mnoha lidem způsobila a hlavně sobě….nesouhlasim, ale dneska už chápu Islám a jeho tresty za podobný skutky (ukamenování,zohavení)
občas lidé potřebují udělat chybu aby pochopili, minulost se sice nevrátí, ale když se z toho poučíš a v budoucnu to nikdy neuděláš, je to jen dobře
nebudu tvrdit, že jsi neudělala špatnou věc, ale nebudu tě ani spílat jako "náhodný návštěvník"o koment výš, prostě samá moc dobře víc co jsi udělala a jaké to mělo následky a pokud se z toho poučíš je to správná cesta
nedalo mi to a musel jsem kouknout na tvůj profil na FB a přečet jsem zpávu od Belega co ti psal…napsal to drsně až "ohavně" ale u tebe to zřejmě jinak nešlo…a nejspíš ti ho vesmír přihrál do života jako test ve kterym jsi neobstála…Lidi tady píšou jak se máš poučit ze svých chyb…takže každej kdo tohle napsal ať se vrátí ke druhýmu odstavci kde se hned na začátku píše "UDĚLALA JSEM TO ZNOVU" takže jak psal beleg…z takovouhle se jednoho krásnýho dne probudíš a zjištíš, že seš jen rozšukanej kus masa
[13]: Nikoho konkrétního nedoporučím (neb v Brně a okolí nikoho neznám), ale prostě a jednoduše si otevři znamylekar.cz, do vyhledávače dej "psycholog brno" a vyleze ti toho požehnaně, i se zkušenostmi klientů. Peněz bych se moc nebál – nějaké to "eFko" už ti dneska přilepí aincvaj a pak to půjde na pojišťovnu. Tím nechci říct, že jsi "magor". Z praxe zkrátka vím, že diagnózami se nešetří a hlavně pod diagnózou se nemusí hned skrývat adept na kazajku (což ale po svých zkušenostech, předpokládám, víš).
http://www.hofyland.cz/?club&klub=24588
wtf?
[22]:Tak jsme si aspoň o tom člověku udělali dostatečnou představu …
[20]: Ona je nepoučitelná a naivní a ty jsi vulgární blbec – spokojený? (Normálně v diskusích nikoho neurážím…)
[18]: jen aby bylo zcela jasno – s Mamutem jsme měli dohodu na toto téma a totiž, že sex s jinými partnery máme povolený. On toho využil mnohokrát, já též. Nad zbytkem tvého komentáře nemá cenu polemizovat, neznáme se osobně a jsi jen náhodný návštěvník webu a nemyslím si, že z jednoho článku pochopíš komplexnost mých činů. Nicméně tvůj pohled je pochopitelný.
[21]: přes tenhle web jsem si v Brně našla dva doktory, oba dost mizerné, takže tomuto moc nevěřím…
Tak zkus ještě třetího a čtvrtýho.
A když tak koumu ten odkaz, co jsem tu před chvíli zveřejnil.. Nevím, jak ten příspěvek smazat, teď me trochu mrzí, že jsem to sem dal, tak s tím kdyžtak něco udělej, jestli ti to vadí.
[25]:Nedá mi to, abych tento článek neokomentovala. Tvůj blog navštěvuji už zhruba čtyři roky, četla jsem tu i o tvém vztahu s Finnem a podobně. Netroufám si tě nějak soudit,protože nevím všechna fakta. Ovšem je mi naprosto jasné, že Mamut není ten rodinný typ, na který se můžeš spolehnout, že se o tebe postará a myslím, že ty zrovna po někom opačném toužíš. Proto jsi taky chtěla Belega. Který ale nebyl úplně takový, jaký sis asi myslela, že je. Nechci se v tom šťourat, ovšem moc by mě zajímalo, proč jste si s Mamutem dovolili nevěru? Není to vhodná otázka, vím, ale opravdu mě to zajímá. Kdyby se ti nechtělo odpovídat, samozřejmě nemusíš. Hlavně si přestaň nadávat a přeju ti, ať konečně najdeš sama sebe.
[20]:Trochu přeháňka ne? Zvednul se mi z tebe normálně kufr, ty anonymní debile.
Spíš nechápu tohle – píšeš, že jsi ho podvedla, ale v komentářích pak, že jste vlastně měli dohodu o sexu s někým jiným. Takže jsi ho vlastně nepodvedla, jen jsi podlehla nátlaku někoho jinýho, který se zdál být lepší. V tom bych spíš viděla onu chybu.
[29]: Sex se dá oddělit na úrovni uspokojení pudu. Některé páry to takhle berou a zvládají to. Řekla bych, že tady šlo o podlehnutí v citové rovině. O uvěření těm řečem o zodpovědnosti, dospělosti, vyzrálosti, na které my holky tak rády slyšíme, protože nám děsně imponuje úspěšný a ctižádostivý alfa samec. (Celkem se nestydím za to, že mně taky, potřebuju vedle sebe někoho, kdo něco dokázal.) Ať už byl prvotním impulzem sex, asi Lúm muselo být jasný, že je v tom citově "až po uši" a hodlá se rozejít a taky to udělala. Proto to zpětně hodnotí jak to hodnotí. Nešlo JEN o sex, pokusila se hledat něco, co jí chybí. Že to dělá zbrkle, zmatečně a neví, co to vlastně je, to ano a to je problém.
Udělal jsem chybu, že jsem tě soudil, to mi opravdu nepřísluší a omlouvám se zato i za svy hrubý výrazy, ale za svym názorem na nevěru si stojim…teď sem si to přečet ještě jednou a znova i s komentářema…už tě nelituju, nesoudim a dokonce už necítím ani opovržení…všichni si volíme svou cestu, se záměrem poučit se a vnitřně růst..to že někdo zvolí takovou a někdo jinou cestu je jeho věc a každej si tím přitáhne do života jiný lidi/okolnosti/situace…svojí lekci sem dostal a můžu jít dál…děkuju za ní…teď zavřu prohlížeč, smažu hystorii a už sem nikdy nepáchnu…takže ještě jednou sry všem co sem iritoval a mějte otevřenou mysl..změny se blíží a nejednejte bezhlavě a zkratkovitě (jak sem tady ukázal taky :))
Ty jsi desiva pica :-)))) doufam ze jsi neplodna 🙂
No vida názor druhé strany, to jsme do telenovely potřebovali. Víc piš víííc.
[26]: já nic nemažu…když se na ten odkaz podíváš, co vidíš? bandu hovad skrytých za anonymitou, která se baví cizím neštěstím, protože jejich vlastní životy jsou nudné. Ať si to užijí, brzo je to omrzí:)
[27]: protože jsme oba takoví – máme (resp. měli, tedy já mám nevím jak on) se rádi a milujeme společný sex, na druhou stranu často jezdíme na akce každý sám a člověk našeho ražení potřebuje občas nějaký ten úlet. Na chvíli si zablbnout, ulovit nějakou "kořist", užít si a nic víc. Nejde o to, že by nás to nebavilo spolu, ale sebe známe a tohle je příjemné zpestření sexuálního života. Podobný názor mají i někteří vědci, že nevěra utužuje vztah:) Pokud jde jen čistě o tělesný prožitek, je to v pohodě. Ale jak píše Aaylin, to, že se do toho dostaly city, byl problém, na který teď doplácím. Ale jak zase podotkl neznámý návštěvník, cennější lekci jsem dostat nemohla.
Lum, promiň, ale musela jsem se smát :o) opravdu promiň, nic proti tobě :o) připomnělo mi to totiž jednu epizodu z mého života, na kterou bych ráda zapomněla, ale jsem ráda, že jsem nezapomněla :o) Věz, že jsem si taky říkala, že jsem piča :o) nebo, že budu chodit kanálama :o) Také jsem uvažovala tou spodní části těla místo té vrchní :o) jojo jak babě střelí hormony do hlavy, tak je to pérdeli pane hrábě… to co ti napíšu vem jako vzkaz Vesmíru nebo andělů (či jiných bytostí) nebo jen co mě při čtení článku a FB vzkazů napadlo a nebo to ber jak chceš :o)…zrovna si tady procházím časopisy (stále ještě mám balíky po stěhování) a narazila jsem na jeden citát nebo přísloví nebo jak chceš … něco podobného mi vždycky říká i moje maminka a ta by mohla vyprávět jak pořádně padla na hubu…takže speciálně pro tebe….
"Lépe je po pádu směle vstát,
než vleže do pláče se dát"
Takže marné, zatni zuby a jeď dál :o) Neutápěj se v tom, stejně zřejmě nic nevymyslíš …on je chuj, ty jsi piča a je to … vem to třeba tak, že to tak mělo být… a pokud jde o peníze … nechci malovat čerty nebo jiná stvoření na zeď … raději se s nimi rozluč … bude to lepší ;o)
Takže přeji hodně štěstí :o))) a pozitivum celého tohodletoho? Aspoň jsi zjistila, kdo je a kdo není tvůj přítel … to taky není k zahození :o) a jak mám ráda ta přísloví, tak další … "V nouzi poznáš přítele" a to je také k nezaplacení :o)
Draha Lum, myslim, ze ve tvem pripade potrebujes dospet. Jsi nevyzrala, hloupa, mala holka. Sexualni zivot se nezpestruje nahodnym sukanim na akcich, neni to o lovu a koristi.. ale o tom, ze znas sebe a svyho partnera a potom si vy dva zpestrujete svuj zivot. Ale na to prijdes casem, mozna driv nez si budes pripadat jako spinavy prosukany maso…
Divis se, ze chlap veku 20-25 nechce deti a rodinu? No bodejt, ukaz mi chlapa v tomhle veku, napul punkera a magora co lita po akcich a spol, kterej si dobrovolne rekne, ze chce decka.. Zadnej, reknu ti to na rovinu.
Ze naletis prvnimu chlapovi, kterej ti rekne, ze chce rodinu, vaznej vztah, Fabiu a dovolenou v chorvatsku? Hahaha, nenech se vysmat. Na prvnim randeti ti reknu cokoli abych te dostal do postele a osukal. Mozna ti to budu tvrdit dalsich par tydnu/mesicu nez se te nabazim a pujdu sukat jinam.
Takze misto hledani doktora a esoterickych kravin se zamysli nad sebou, nad tim jak se chovas, nad nazory co tu davas.
Ze je Beleg pica je neoddiskutovatelny fakt, o tom nema cenu se bavit.
O tom, ze ty jsi hystericka, nevyzrala a blba mlada holka by ses bavit mela. Sama se sebou a vyresit si, jak se chovat dal.
Hodne stesti…
[36]: Když už se tu rozjela ta diskuse, tak on je problém ten, jestli, pokud s partnerem vůbec potřebuju nějaké oživení a rozptýlení mimo, je ten správný… Problémy se mají řešit zaprvé v klidu a míru (nevěra bolí, ať už to máte nastavené tak, že nevěra je jen to, co je citové nebo i to tělesné) a zadruhé samozřejmě s partnerem a ne někde mimo. A každý vztah má problémy. Asi by to chtělo trošku dospět a uvědomit si, že nic nejde samo od sebe a všechno chce nějaké to úsilí. Pokud by šlo fakt jen o užívání si, fajn, ale ono se to právě často vymkne do citové roviny a to už není fér. To ubližuje.
[36]: většinu argumentů zcela beru. Jen u belega nejsem první "prošukaný maso", který oblbnul, jde o to, že jsem ho prokoukla včas a proto jsme spolu byli tak krátce. S hodně slečnami vydržel měsíce, než ho poslali do háje – ony se v naprosté většině rozcházely s ním, ne on s nimi. Takže ty sice na prvním rande naslibuješ cokoli, abys dotyčnou ojel, good for you, ale on to (bohužel pro jeho budoucí partnerky) opravdu chce, jen na to naprosto není zralý, je to patologická osobnost, neschopná mít vztah. A já, ačkoli jsem možná nevyzrálá a naivní mladá holka, jsem všechny vztahy ukončila ze své vůle a sama, takže asi nebudu úplně nejhorší partnerka;)
[37]: myslím si, že vždycky to jednou spadne do citové roviny… pokud to trvá dlouho (jak s jedním, tak s různýma)…pokud ne, tak ten dotyčný je podle mě bez citů … ano, sex je fajn, ale v určité části života "jen šukání" (když už jsme u těch sprostých slov) prostě nestačí … no a až si to Lum uvědomí, tak bude na dobré cestě…pak si myslím, že ani to dovolené odbíhání k jiným už ji nebude tolik bavit
[38]: a Lum, i kdybys byla první nebo stopadesátáprvní, tak jsi prostě naletěla jako skoro každá. Každá v něčem nalítneme a pokud ne, tak té dotyčné upřímně ze srdce gratuluji a obdivuji ji. Každý chceme být milován a pokud ne, tak je v něčem problém. No a jestli jsi ta nejhorší? To jsem si taky říkávala…neboj, časem se to zlepší…jak se tady praví, ty dospěješ a bude to. Prostě najdeš sebe sama a k sobě nějakého toho rovného tobě :o) a to ti přeju, páč je to fajn :o)
A pokud jde o to moralizování, jestli být nevěrný nebo ne, to je každého věc. To ať si každý probere v sobě. Moje kamarádka takhle také moralizovala…byly sáhodlouhé přednášky…pak se na nějaký čas vytratila a když jsme se po letech potkaly, tak jsem se nestačila divit…já slušná s dítětem a rodinou a ona se tahala s ženatým a čekala až odejde od rodiny … no vidíš a kdo je teď horší nebo lepší? :o) zkrátka nikdo nevím, jak by se vdanou chvíli zachoval a jak se v budoucnu zachová. Jen za sebe mohu říct, že pokud někoho opravdu miluju, tak mi to s druhým nejde…jasně, kouknu se, ale víc nic…je tam zeď a takhle mi to vyhovuje :o)
Takže: rozídeš sa s priateľom a potom sa kvôli tomu cítiš zle.
Buď si sa s ním nemala rozchádzať, alebo sa s tým zmier.
Tvrdíš o sebe, že si piča a trápi Ťa to.
Buď sa zmieriš s tým, že si piča, alebo taká proste nebudeš.
Alebo sa možno len rada trápiš. Potom však o tom nepíš nezmyselné články, ale radšej niečo umelecky hodnotné.
[39]: No jako spát pokaždé s jiným mi nepřipadá tak zcela zavrženíhodné, pokud samozřejmě ty partnery nedostáváš do postele za pomoci balamucení řečmi o nehynoucí lásce a ráno nemizíš jak pára nad hrncem. Tam, kde jde z obou stran jen o sex, proč ne. Jsem ochotná akceptovat i to, že dva partneři to prostě tak mají a zvládají to, povolit si sex jinde. Striktně dovedou oddělit fyzično a city. Jenže na to je třeba být hodně vyzrálá osobnost s jasně ukotvenýma prioritama. Jinak se ti to smekne, protože: "Ještě sice nevím, v čem lepší konkrétně, ale co kdyby náhodou tamten lepší byl, tak hurá." Patrně to souvisí s tím ukotveným žebříčkem nějakých hodnot, jak jsi podotkla. Že jako možná měla narazit a zjistit, jestli jde o ten sex nebo které důležité hodnoty ve vztahu jsou. Stejně tak někomu to prostě s jinýma v posteli, jak říkáš, nejde, to je naprosto oprávněný postoj. To, že naletěla, to neodsuzuju ani v nejmenším, takovéhle řečičky jsou sice prvoplánové, ale fungují, zatraceně fungují. Která z nás by nechtěla mít po boku úspěšného chlapa, který ví, co chce.
proč nemám popcorn… pak bych se bavila, jak je tady každej chytrej a každej má svůj "správnej" názor, každej tu něco odsuzuje nebo moralizuje, ale nikdo neví jak by se doopravdy zachoval kdyby se něco podobného stalo jemu/ nebo to on udělal…
Ještě bych chtěla podotknout, že to, že se cítíš blbě, je, bohužel, normální. Nevím, jestli ti to takhle napsaný nějak pomůže, mám jen jednu jedinou radu. Snaž se to vydržet a nepokoušej se to zalátat navázáním porušeného vztahu. Je to prostě fakt, od minuty jsi šla za prvním, který věděl, jak na to (neodsuzuju, podlehla by mu kdekterá) a to prostě nesignalizuje o dlouhodobým vztahu nic jako velkou důvěru, blízkost, pouto. Možná zním staromilsky a možná má pravdu Rovena, když říká, že život holt není jen o tom sexu, takže to, že to s někým klape v posteli, ještě nesignalizuje kdovíjak pevný vztah a člověk holt hledá jinde.
Ahoj, pokud mas pocit, ze netusis proc si takhle ublizujes a chtela bys s tim neco delat, muzu doporucit vynikajici terapeutku. Pokud chces kontakt, napis mi na mail.
Pokud mohu, chtěla bych se k tomu také vyjádřit.
Nebudu říkat "Já jsem to říkala", ačkoli bych vážně chtěla, ale zavánělo by to čímsi nepřejícným. Ber to spíše jako radu od trošku starší ženské.
Prvně – monogamie není žádný křesťanský přežitek. Existuje už dlouho. Je to výsledek v podstatě jakéhosi ega nás lidí – ženy chtěly, aby se muž věnoval jen jim a jejich společným dětem, muž zase chtěl mít jistotu že nebude živit a vychovávat cizí děti. To jen taková faktická poznámka. Faktem ale také je, že kdyby nevěra byla něco úplně normálního, tak by se v takové míře neřešila. Jistě, mít sex bez závazku a bez citů je skvělé, ALE, tohle si může vážně dopřát jen člověk, který je volný a jak psala výše Aailyyn, dokonale vyspělý. Většina z nás totiž svoje city dokonalé neovládá a pokaždé, co se někým vyspíme, ať chceme nebo ne, část nás tomu člověku dáváme. A nebylo to u Tebe Lúmenn spíše tak, že na tenhle nápad povolené nevěry ve vztahu přišel Mamut, protože se mu nechtělo usazovat a vázat pouze na jednoho člověka, a ty jsi na to přistoupila prostě proto, že jsi byla schopna obětovat kdeco, jen abyste byli spolu?
No tak jsi naletěla chlapovi. Nejsi první ani poslední, to se halt stává. Teď je ale otázka co s tím. Projela jsem si Tvůj i Belegův FB, diskuzi na Hofylandu a udělala si celkem zajímavý obrázek. Nenapadlo Tě, že se stýkaš z hodně špatnýma lidma? Když na FB děkuješ za přátele, kteří ti pomohli Belega vysekat z bytu, a jeden z těch lidí přitom úplně otevřeně na tom Hofylandu píše, že jsi prostě socka a hysterka?
Pokud všechny Tvé vztahy konči oblepené divadelní tragikou, není třeba se opravdu zamyslet nad tím, jaké typy chlapů si vybíráš?
Dám Ti jednu radu – změň to, v čem žiješ. Začni u maličkostí. Kup si oblečení, které by sis normálně nekoupila. Zajdi si na místa, kam bys normálně nechodila, podívej se na film, na který bys normálně nekoukala. Zajdi si na kafe s nějakým známým, se kterým se normálně moc nestýkáš. Udělej si velký úklid, vymaluj byt, zkus nové jídlo. Všechno postupně. Přestaň si hrát na punkerku, barbarku nebo cože to vlastně jsi, začni být prostě normální holkou, která chce nějak normálně žít, mít práci, peníze na jídlo i koníčky a mít normální vztah a rodinu. Možná máš pocit, že kvůli tomu, že jsi v něčem jiná než ostatní a že sis zažila něco, co ostatní ne, musím také žít nějaký zvláštní a výjimečný život. Nemusíš. Krása života je v úplně maličkých, obyčejných věcech.
Vzhledem k tomu, že jsi naletěla prvnímu blbečkovi, který ti nakecal kdovíco, je jasné, že od života chceš něco úplně jiného, než zrovna máš. Ale nečekej na to, až Ti to dá nějaký chlap. Začni u sebe a u lidí, kteří na Tebe mají největší vliv. Skvělá rada tay už zazněla – buď nějaký čas sama. Ale úplně, i bez úletů. Bez to jako jakousi očistu od chlapů. Až projdeš touhle fází, věř mi, že se budeš cítit mnohem víc volná a budeš zase o něco chytřejší ohledně toho, co od života chceš.
[42]:
[46]:
Jak může mít "dokonale vyspělý" člověk sex bez citů? To je podle mě naprosto protistojné. To spíš dokonale "zvířecí člověk" nebo jak to nazvat.
[47]: To je trochu naivní názor, city se dá odsunout v podstatě od všeho, vidíme to přece dnes a denně. Neříkám že je to správné, ale nazvat člověka, co si dokáže užívat sex bez citů, zvířetem, je už trochu mimo ;))
Nemluvě o tom, že tímto urážíš i samotná zvířata, je dokázáno, že některá zvířata jsou čistě monogamní a city si projevují 🙂
Nebo ještě jinak… dokonale vyspělý člověk dokáže mít sex bez citů, ale dokonale vyspělý člověk takový sex chtít nebude ;))
Souhlasím s příspěvkem 46. To bylo to první, co mě napadlo, když jsem to tady někdy předevčírem pročítal. Změnit lokál. Nehledat manžela mezi ožralýma metlošema, stejně jsou to jen takové pózy. To oblečení, styl, hraní si na barbary atd. Jako nezávazé povyražení 1* do roka proč ne, ale žít v tom jako ve svým světě, to se pak stane určitým omezením. Z toho prostředí se ti pak rekrutují nápadníci. A to asi nebude to pravý pro život… To jsem si ale hnusně zamoralizoval, co? Tak mě neberte zas smrtelně vážně a nechytejte mě za slovíčko. Je to jen takovej tip k zamyšlení.
Nerad tě chytám za slovíčko Jindro, ale mně spíš připadá barbarství o hodně svobodnější styl a tento uměle nastavenej kapitalistickej systém "určitým omezením" jak říkáš. Ale to asi záleží na každým jak si to poskládá.
[46]: děkuju, mnoho rad je přínosných, neříkám, že je vyzkouším, ale děkuji za nový pohled. Jediné k čemu se vyjádřím je to, jak to bylo s "nevěrou" a Mamutem. Vůbec to nebylo jak píšeš, naopak jsme se na tom shodli vzájemně, on to měl v předchozím vztahu s bývalou přítelkyní, já jsem po tom toužila s bývalým přítelem, ale jemu to vadilo. Takže v tomto panovala naprostá shoda nás obou. Že to nevyšlo u nás ještě neznamená, že tento model nelze aplikovat. Jen se obávám, že my ženské na něj nejsme stavěné, muž se od citů u sexu oprostí snáze, ale my hledáme city i tam, kde možná žádné nejsou a pak na to doplácíme. A k tomu kamarádovi – internetová hra na trolly, nehledě na to, že má pravdu a tu se mi nebojí říkat ani do očí:) Komplikovaný člověk, komplikovaný vztah, ale přesto můj dobrý kamarád.
[50]: upřímně, nevím jak ty, ale já mezi těmito "hovady a barbary" poznala ty nejlepší lidi. Zatímco ti "normální", kteří se mnou chodili do školy, do různých kroužků apod., byli povětšinou povrchní a mnoho z nich mi ublížilo. Nosit punkové oblečení, poslouchat tvrdou muziku a jezdit na dřevárny znamená, že je člověk méněcenný? Znám mnoho úžasných dřevárnických vztahů, lidí, co jsou spolu dlouho a šťastně, mají děti, rodinu. Totéž mezi metloši. Jsou to lidé jako každý jiný, jen mají jiné koníčky, což neznamená, že nejsou schopní žít v běžné společnosti. Odlišují se a jsou trochu divní, ale mnohdy to na nich v běžném životě ani nepoznáš. Třeba někdo z nich s tebou chodí do práce/školy a ani o tom nevíš. To je ale jen taky takovej tip k zamyšlení:))
Všema deseti se podepisuju pod Jen. Problém je ale v tom, že Lúmenn má hrozný strach/nedůvěru/opovržení vůči normalitě. "Hlavně nejít s davem." Hlavně nebýt normální.(Přičemž to jsou dvě poměrně odlišné věci.) Řada mladých lidí v sobě má pevně ukotvený tento axiom a vyplývá jim z toho hrozně problémů. A těžko se to "odnaučuje" a vysvětluje. Na to si asi fakt musí přijít každý sám.
Ta diskuze na hofylandu je fakt hnus. Lidé, kteří o tobě hovoří tímto způsobem, rozhodně nejsou kamarádi. A ano, na to se dá usoudit z pouhých pár příspěvků v intenretové diskuzi, netřeba vás znát osobně.
Lúmenn, když nosíš punkové oblečení a posloucháš tvrdou muziku atd. tak rozhodně nejsi méněcenná. Problém je ale v tom, že tvrdá muzika, punková kultura atd. přitahuje problémové osobnosti. Nenormální osobnosti, "psychiatrické" osobnosti. To je téměř nepopiratelný fakt a jsem přesvědčen o tom, že i statistický průzkum by prokázal významně vyšší zastoupení patologie v podobných subkulturách. Sám jsem někdejší zarytý metloš a goth, takže hovořím z vlastní zkušenosti. A ve své praxi se pohybuji mezi psychopatologickými lidmi, takže k tomu i tato osobní zkušenost.
Asi zbytečně složitě se tady snažím říct (a to je taky takovej tip k zamyšlení pro tebe), že být divný a nenormální není moc cool. Není to dobrý a bude ti v životě o moc líp, až tohle jednou přijmeš.
[2]: K tomu žene vždycky jediná věc. Co když ještě nemám to nejlepší, co mít můžu? Nechápala jsem to, ale teď už to chápu a proto jen málokdy koukám na ty co podvádějí skrz prsty.
[46]: Víš problém, je že ačkoli nepunkeři (a negothici, neemaři a další) tomu nevěří a nerozumí, existují lidé, kteří si na to nehrají. Jistě na většině takových případů špetka pozérství je, ale jsou i lidé, kteří prostě nejsou "normální holka ve svetru a džínách, která chce stejně starého kluka s maturitou, prací a bez velké fantazie." Někdo takového chlapa mít nemůže. A i když si taková holka toho svého "slušného-hodného" najde velmi brzy zjistí, že ačkoli se jí možná ulevilo a je to mnohem pohodlnější a jednodušší vztah není to ono. Mnoho se jich s tím smíří, ale že by byly upřímně zamilované a šťastné to nejsou. Některé holky prostě potřebují určitý typ kluka, protože ačkoli s tím dost vytrpí dojdou nakonec k tomu, že tenhle chlap za to stojí.
[18]: Vím, že ses už níže omluvil a tak, takže nechám zbytek komentáře být, stejně už si odpověď nepřečteš, ale musím se jen pozastavit nad tím, jak někdo, kdo považuje tresty v islámských zemích za přiměřené, může vůbec někoho kritizovat. Takový člověk, přece nemůže mít naprosto žádné sociální cítění ani smysl pro určité proporce mezi akcí a reakcí v lidských vztazích.
A když jsem konečně doreagovala na všechny komentáře, které se mi nezdály… Zdá se mi, že možná trošku jako já, nedokážeš mít povrchní vztah, potřebuješ mít někoho moc ráda, někoho, komu bys dala všechno, někoho vyjímečného na kom ti skutečně záleží jenže po určité době je tu ten pocit, že v takovém mladém věku člověk vážným vztahem určitě o něco přichází, když přece téměř nikdo v okolí vážný vztah nemá, tak na tom asi něco bude. Není to o tom, jestli člověk na okolí dá nebo ne, je to o určitém tlaku a nutkání, protože člověk nikdy neví jestli je rozhodnutí dobré nebo špatné dokud ho definitivně nezrealizuje a pak se často nestačí divit. V tuhle chvíli ani nevím jestli mluvím o sobě nebo o tobě a k sobě nebo k tobě ale to je nakonec asi jedno. Chtěla jsem jenom říct, že život se prostě děje, ne náhodou, tvoříme si ho z větší části sami, ale na tlustý čáry nevěřím. Všechny blbosti, co si natropíme s náma už zůstanou a na konci života budeme buď na tý hromadě průserů a úspěchů sedět jako králové na trůně a umřem na pocit, že je to krásnej závěr, nebo se pod nima udusíme. Myslím si, že by byla hrozná škoda, kdyby holka jako ty nevyhrála a neseděla nakonec nahoře na tom trůně. Tvoje články mi mockrát hodně pomohly a proto pro mě nejsi cizí blbá holka, která zahodila hezkej vztah (ačkoli jsi to asi udělala), jsi Lúmennka, kterou sice možná dobře neznám, ale trošku snad jo. Děláš chyby dost podobný mým asi i chybám stovek dalších holek a možná je ještě dělat budeš, možná je budeš dělat vždycky, ale směle do toho, koneckonců každý rozhodnutí je nějaký, musí se udělat a třeb příští chlap co tě ukecá bude výborný rozhodnutí i když má Aailyyn asi pravdu s tou chvilkovou samotou, abys měla čas na tu svojí hromadu blbostí vyšplhat a trochu se rozhlídnout. Neradím, nemám na to nárok, jen jsem chtěla vyjádřit určitý soucítění, že v tom nejsi a nejsme sami.
Eh, ještě dodatek.. Tim, že některý subkultury přitahujou problémový lidi, jsem nechtěl primárně vyjádřit to, že ty jsi problémová, ale to, že je pravděpodobný, že lidé kolem ano. Tak.:)
[55]: Co o to, Lúmenn pravděpodobně v určitým smyslu problémová je, stejně jako kdokoli "divný" ale co má dělat člověk, který takový je. lhát si? A lhát ostatním? Připouštím, že je to snadný kompromis a hodně lidí na něj přistoupí a je spokojených ačkoli ne šťastných, ale to neznamená, že snažit se být normální je jediné správné řešení. S něčím takovým nesouhlasím.
Problémová určitě je, jenom tento článek to celkem jasně indikuje..
Hele, být nenormální zpravidla prakticky znamená procházet si v životě řadou průserů, dostávat se do blbých vztahů, přemýšlet o blbých věcech a pak z toho všeho bejt věčně nešťastnej, nasranej a tak vůbec to stojí za prd. A co s tím dělat? Lhaní je na nic, sobě nic nenalžeme a ostatní si stejně budou myslet svý, bez ohledu na to, co se člověk snaží předstírat. Protože ono moc nelze nic předstírat. Takže co s tím dělat? Usilovat o změnu. A že je to těžký? Ano, je. A jsou samozřejmě i tací, kteří to zkrátka nedokážou nikdy a vždy budou nějakým způsobem nešťastný a nasraný a tu změnu neudělají. Nemají na to. Tak to prostě je. Ale jsem celkem přesvědčen, že to není případ Lúmenn.
[57]: Jen abychom si rozuměli, to že mluvím ve třetí osobě neznamená, že nemyslím i sebe. Ano, chovat se nestandartně a myslet tak působí člověku spoustu často bolestivých problémů, ale stejně si myslím, že nemá smysl snažit se změnit pokud to není z přesvědčení. A nemyslím přesvědčení typu "bylo by pro mě lepší být takový a makový." Je to jako s kouřením, spoustu lidí napadne, že by bylo fajn s tím přestat, ale jen ti kterým to vadí se o to upřímně pokusí. Většina přestat nechce, protože i když jim každej říká, že je to špatně, oni kouří rádi. Já jsem ve výsledku taky ráda, že jsem jaká jsem i když by to bylo jednoduší, kdybych taková nebyla. I pro Lúmenn by určitě bylo snažší, kdyby taková nebyla, ale někdy jde člověk radši tou horší cestou i když nemusí a nic mu to nepřináší, prostě proto, že se mu ta ceta líbí víc.
[52]: Víš, a to je možná ten problém. Že nejsi schopná připustit, že typ lidí, jaké kolem sebe máš, je vážně problémový a stahují Tě sebou dolů. Já tady nejsem od toho abych Tě o tom přesvědčovala, pokud máš dost rozumu, jednoho dne se prostě vzpamatuješ a příjdeš na to sama. Jenže kdyby ses vzpamatovala už teď, nejspíš by ses vyhla podobným aférkám a problémům, jaké zrovna řešíš. A ušetřila by sis nejspíše mnoho slz. Mi teda nejpříjde nic kamarádského na tom psát někde na nějakém foru cizím lidem něco takhle osobního. Trollování-netrollování, ten hofyland je krásný příklad toho, jak lehce lze překočit hranici internetové anonimity. Tohle je věc, kterou by sis měla vyříkat s tim Belegem, s pár kamarády u cigára a to je vše. Takové věci se na internet prostě netahají a kdo to nechápe, tak to v hlavě nejen že nemá v pořádku, ale hlavně to není žádný kamarád. Ale jak říkám, na tohle musís prostě přijít sama, možná že to chce vážně ještě chvíli čekat, dospět, ujasnit si věci. Často si při těle držíme některé lidi a zvyky proto, že se bojímě změn. Bojíme se vykročit úplně opačným směrem, protože to co teď máma nám dává iluzi pevné půdy pod nohama. Ale sama musíš přece uznat, že věci, které se Ti dějí, prostě v pořádku nejsou a důvod není prostě jen v tom, že jsi náhodou potkala nějakého kreténa.
Jinak s tím vztahem s něvěrou to beru, ale odpověděla sis vlastně sama, my ženy prostě neumíme jen tak někoho ošukat a čau.
[54]: Předpokládám, že první věta měla poukázat na to, že jsem nemetloš, neemař atd. No, tak jsi bohužel střelila vedle, s podobnými subkulturami mám opravdu hodně zkušeností. V mé době sice gotika nebyla zrovna in, ale bylo in zase něco jiného. A punk byl in vždycky 😀 jen je mi prostě už něco málo přes třicet, už je to několik let, co jsem se zklidnila, ujasnila si priority a uvědomila jsem si, jak mě lidé z podobným subkultur stahovali dolů. A bohužel musím také konstatovat, že mnoho z těch lidí skončilo opravdu špatně :/
Jak píše Serp, nikdo netvrdí, že tyhle subkultury jsou plné sebedestruktivních chudáků, co si na něco hrají, ale přitahují problémové povahy, prostě osoby, které se v našem světě nemohou najít, a tak hledají nějakou alternativu. Je to jak davové šílenství, jen v poněkuď mírumilovnější formě.
Ale teda hlavně si myslím, že debaty, které tady vedeme, jsou úplně k ničemu. Jestli je nevěra ok nebo není, jestli je punk ok nebo není, jestli jsou lidí v subkulturach ok nebo nejsou. To je úplně jedno, vzhledem k tomu, u jakého článku debatujeme. Není to forum.
Tady jde o to, že Lúmenn dostala od života další pořádnou facku a měla by se z ní poučit a hlavně by se měla pořádně zamyslet nad tim, proč takové facky pořád od toho života dostává. Ono přísloví "každý svého štěstí strůjcem" se prostě neříká jen tak.
[47]: A co je bezcitného na tom si v určité fázi života užívat single života se všemi úlety nebo výhod volného vztahu? Podotýkám, že důležitý je to slovní spojení "v určité fázi". Nemůžete být celý život stejní. Tomu se říká vývoj. Užívat si, když na to máte chuť a potom zase zakotvit ve vztahu. Ne celý život lpět na tom, že když jste free a cool nezávislí, tak budete i kdyby vás to mělo zlikvidovat.
Jestli ono by to, jak už tu zaznělo, nechtělo přestat urputně lpět na té jedné určité póze. Jakože já se tak hrozně liším, tak si musím zákonitě domů přitáhnout nějakého šílence a musím mít otevřený vztah, protože já přece nenávážu průměrný vztah s nějakým obyčejným týpkem, co má maturitu, pravidelný příjem (z legální činnosti, kdyžtak :-D) a pak se nebudeme nudně vodit za ručičku. Přestat se okatě vymezovat vůči normalitě, průměru. Připustit si, že tady na tom světě nejsou všichni zas tak marní. Ale ona je to svým způsobem obrana. Ti "normální" mi ublížili, u těch "divných" jsem našla pochopení. Takže je pak pro člověka jednodušší si lidi rozdělit a podle toho se k nim chovat. To by mohl být klíč k tomu si přestat vybírat stále stejné typy, když očividně toužím po něčem jiném, protože ty vztahy se prostě složí s obdobným scénářem.
[59]: Jestli je v subkulturách vyšší koncentrace podivných existencí než jinde, to si odhadovat netroufám. Spíš bych řekla, že tyhle subkultury jsou samy o sobě takovými mikrosvěty a tak je prostě pravděpodobné, že na někoho takového narazíte. A když jste zvyklí k nim a priori přistoupit jako: "Vy jste ti 'moji' vás mám ráda, okolní svět mi ubližuje," tak naletíte jedna dvě. Tenhle princip neučí ostražitosti, neučí si lidi vybírat podle jejich charakterů, neučí vybírat si rozmanité osobnosti, neučí tedy ani toleranci. Jen kastuje na ty divné, co mají rádi temnou estetiku a tudíž hodné a na ty normální, co mají rádi ty fuj povrchní komeční věci a tudíž ty zlé. No a pěkně se motáme v kroužku. Na tom začátku je to přesně jak říkáš o tom pocitu alespoň trochu pevné půdy pod nohama, kterou hledám, když je mi blbě.
Btw. já byla naprosto stejná. Zoufalá snaha se vymezit vůči okolí, dokázat si, že jsem jiná a tím pádem samozřejmě lepší, protože ve skutečnosti jsem se cítila pěkně dole. Pak jsem přestala lidi rozlišovat takhle černobíle a naučila se je dělit podle toho, jak se ke mě kdo chová teď, ne podle vzorců z minulosti.
[61]: Souhlasím (jako ostatně často :)) s tim, co jsi napsala. Dá se na to určitě dívat i takovým způsobem a možná bude jádro spiš tady. Ale to by se dalo rozebírat mnoha způsoby.
Ano, asi všichni jsme byli takoví, prostě nás v jistém věku chytla rebélie, normální svět nám ubližoval, a tak jsem spásu hledali někde jinde. Dokud jsme si neuvědomili, že svět nění černobílý, že diskanti nejsou ti špatní a metloši ti dobří a že záleží pouze na nás.
Tedy, já taková úplně nebyla, vyrůstala jsem v rodině umělců a moje vymezování nikoho neudivovalo a už vůbec ne mé rodiče a díky životu, jaký jsem vedla, jsem už od útlého věku potkávala nejrůznější typy lidí, kteří se do nějaké subkultury dali zařadit. Ale mou pubertu tady rozebírat samozřejmě nebudeme 😀
Ale jak jsem řekla, my tady můžeme polemizovat, debatovat, ale jde o to, co udělá Lúmenn. My na tom stejně nic nezměníme. To ona musí něco změnit sama.
Ale kolik Ti vlastně je Lúmenn, 22? Myslím si, že jsi ještě dost mladá na to, aby jsi měla právo dělat chyby, ostatně, na to není člověk nikdy dost starý. Máš ještě dost času se svým životem něco dělat, ačkoli osobně si myslím, že teď je ta správá doba (možná proto, že v prosinci je konec světa, kdoví :DD)
Takže doufám, že nad tím, co Ti tady všichni, kteří tě už máme celkem dobře přečtenou (a to doslova :)), píšeme pořádně, ale fakt pořádně zamyslíš, hlavně proto, že my nejsme vlastně nijak do toho zapleteni, proto se dokážeme na situaci podívat střízlivěji.
[62]: Já tohle zjistila na vysoké (což tak nějak donutí člověka vytáhnout tu hlavu z pr… ehm, víte odkud a podívat se na svět trochu reálně)… Že ta namalovaná holka na podpatcích není namyšlená káča, že se s ní dá skvěle povídat a nemá místo mozku pudřenku. Že ta holka, co zbožňuje muzikály, který já považuju za naprosto ujetý, se stane mojí úžasnou kamarádkou, protože je milá, usměvavá a vtipná. Že je jenom na mně, jaký lidi si vtáhnu do života. Protože jsem JÁ a ať jsem jaká jsem, nemusím to nikomu vysvětlovat nebo to obhajovat. Komu se nelíbím, může mi vlézt na záda, já se nepotřebuju onálepkovat, aby hned každý věděl, co jako jsem zač. A že je úplně fuk, jak se kdo oblíká, co čte nebo jakou má rád muziku. Že je důležitější, jaký má zásady, jestli je férový a jestli máme v tom nejzásadnějším podobný žebříček hodnot. Od tý doby nesoudím lidi podle žádných vzorců a učím se na lidech si vážit různých věcí, pokud je čeho a tím spíš, pokud to třeba sama neumím. Je potřeba to nějakým způsobem prolomit, to bezpečí prověřeného písečku, kde sice možná nejsem na zemi, ale pořád se mi tak nějak záhadně stávají stejný karamboly. Je načase prostě zase udělat jeden krok dopředu. Snadno se to říká, hůř provádí, ve třiadvaceti (L. je o rok starší než já) ovšem snad ještě netřeba tlačit na pilu. Nemusí hned zítra dojít k nějakému zásadnímu obratu. Třeba jsme těmihle slovy alespoň trošku k něčemu přispěli…
Jo. Myslím, že je škoda, že Lum nedokončila žádnou VŠ. Podle mě to opravdu je lekce, ať už člověk studuje cokoli. No a u psychologie to platí dvojnásob.
Vaše komentáře jsou příliš dlouhé a je pro mě vážně problematické reagovat na každého zvlášť, protože se v mnoha věcech opakujete.
Hlavní, co píšete, je moje potřeba se vymezovat. V určité etapě života jsem měla naprosto opačnou potřebu a to zařadit se. A to naprosto zoufale (cca mezi 14 a 16ti). Jenomže "normální" lidi mě nebrali, nerozumněla jsem si s nimi a pak jsem poznala dřevárny, gothiku a najednou jsem de facto poprvé v životě (vyjma skautů, ale ti jsou taky bráni jako divní:)) měla opravdové kamarády.
Většina mých přátel nejsou žádná podivná individua (třeba nemám žádné přátele punkáče, ba ani Mamut není punkáč v tom pravém slova smyslu, jak si je lidé představují a mezi punkáči je těch "špatně divných" lidí spousta). Protože se stýkám předvším s lidmi, které dnešní společnost označuje za subkulturu fantasáků. Jezdí na larpy, čtou fantasy knihy. Většina z nich má normální práci, popřípadě se jedná o studenty. V naprosté většině případů vypadají v běžném životě jako normální lidé – nosí trička a mikiny, je mezi nimi tedy větší koncentrace metlošů a dlouhovlasých týpků, ale tím jejich vizuální odlišnost končí. Jiní jsou jenom o víkendech, kdy si hrají na larpech a dřevárnách.
Zvláštní na těch lidech (i na mě:)) je, že většina z nás byla tak nějak divná celý život. Neměli jsme to napsané na čele, ale vždycky se od nás spolužáci a děcka stranili, hodně jsme četli a zažili dost životních kopanců, proto jsme tak skvěle zapadli do světa her na hrdiny. A patologie v této subkultuře je proto, že se často "páří mezi sebou" – a nejde o to, že bychom chtěli být za každou cenu divní a tak mít divného partnera. Ale je to tím, že se stýkáme většinou s podobnou sortou lidí a tak jsou mezi námi vztahy častěji, než abychom je navazovali s "lidmi zvenku", protože na ty nenarážíme logicky tak často. Kór v Brně je to dost výrazné, protože je tu jedna hospoda, kde se schází celá tahle sorta a pak tolik akcí, kde se potkáváme, že vztahy uzavírané mezi fantasáky jsou jen logické.
A teď babo raď – protože je mi s touhle komunitou skvěle a nikoho jiného téměř neznám, jak bych měla postupovat na cestě "k normálnímu životu"? Protože už jsem dávno vyrostla z pubertální pózy "musím být jiná za každou cenu", já nechci být jiná, nesnažím se o to, já se prostě jen smířila s faktem, že tomu tak je. Mám jiné názory, než většinová společnost (i když i ta se k nim stále více kloní:)), všímám si věcí, které jí unikají, jsem excentrická, spontánní. Jakékoli pokusy o sblížení s "normálními" spolužáky skončily katastrofou a v hospodě nebo na koncertě se my "magoři" přitahujeme jak magnety.
Takže ano, potkala jsem v naší komunitě magora. Ale taky spoustu přátel, kteří mi hodně pomohli (btw. ten človíček z hofy není dřevárník, ale bývalý spolužák z vš) a Finna, skvělého přítele a nového člena mé rodiny, Mamuta, férového a čestného chlapa, co mi hodně dal.
Nemyslím si, že je to komunitou. Myslím, že je to mnou. Důvody netřeba opakovat, sami jste je zmínili mnohokrát a vzhledem k tomu, že znáte můj blog, patrně jste schopní znát i mě a vidět chyby, které já nevidím. Mám na čem pracovat:) A budu, protože být jiná a divná, být nenormální (což jsem a při své nejlepší vůli to nezměním, leda že to časem přejde samo:)), ještě neznamená být nešťastná:)
[64]: Já myslím, že to, že se někdo stane třeba kunsthistorikem je samozřejmě fajn. Ale jinak absolventy humanitních věd potřebuje tahle společnost jak příslovečné prase drbání. (Psychologie je společenská věda, ale ok…) Je to kvalitní podloží pro rozvoj sebe sama. Pro získání nadhledu, pro to, aby se člověk nenechal opít rohlíkem a kdejakou kravinou, kterou vidí v televizi. Ideálně by to samozřejmě měla umět každá škola, každá vysoká, měla by stihnout vychovat ze studentů myslící bytosti a ne robůtky opakující naučené poznatky, ale dnešní společnost je tak zoufale orientovaná na měřitelné výkony, poznatky… To už je ovšem na jinou sáhodlouhou diskusi o kvalitě školského systému u nás.
[65]: Ono se samozřejmě nedá říct, že si hned zítra obuješ lodičky na podpatku, navlečeš kostýmek a půjdeš ležérně ucucávat do kavárny presso, když tobě je prostě víceménně dobře s partou fantazáků v čajovně. To jsme tu asi nikdo nečekal, že prozřeš: "Aha, z téhle komunity já musím pryč," a bude hotovo. Všichni tu asi chápeme, že tam máš kamarády a netřeba od těch utíkat. Jen s kamarády si na sebe prostě podle mě balíš taky podobné problémové typy, bereš si na sebe tohle riziko toho svého bezpečného mikrosvěta a kdyby ses víc otevřela světu zvenku, tak získáš kamarádů víc a ještě odfiltruješ podobné průšvihy jako teď. Jasně, strašně snadno se to řekne, hůř se to udělá. K tomu musí člověk přirozeně dojít. Násilím to udělat nejde. Nezařadíš se ani poslušně do žádného stáda (protože nic jako stádo neexistuje, když se člověk podívá pod povrch, každý jsme nějaký), ani nebudeš někde na okraji většiny spolu s nějakou subkulturou. Ale musí postupně přijít změna ve vnímání, kdy člověk vidí jen jednotlivé lidi a tam buď dobrý nebo ne a ne nějakou většinu a vedle toho nějaký minority. Prostě přirozeně splyneš s lidmi jakožto celkem a někdo jako jednotlivec ti vždycky bude bližší a jiný ne. Myslím si, že se k tomu dá dojít a myslím si, že ti potom bude líp, protože přestaneš s některýma věcma takhle moc bojovat.
To je zajímavá diskuze, jak se člověk od nevěry dostane k tomu jestli jsou lidé ze subkultutr divní nebo ne? Já třeba do žádné nepatřím a nikdy jsem nepatřila a stejně se o mě říká, že jsem divná. Každý je jaký je, někdo někam patří a někdo nepatří nikam, ale většinu lidí má někdo rád, mají kamarády a partnery a možná někomu jinému přijdou divní, ale někdo jiný by zase nestál o jejich kamarády. Co je to za radu pro někoho, kdo se spálil ve vztahu, říct mu že má divné kamarády a měl by je změnit? Je to jen úlet, kolem sebe vidím denně horší, holky, co maj průšvih každej víkend. Tohle přece není vůbec o vlivu kamarádů.
Docela tě Lum obdivuju, jestli to ještě zvládáš číst.
[65]: Jak píše Aailyyn, nikdo z nás tady přece nečeká, že se ze dne na den vybodneš na všechny svoje kamarády. To nejen, že je technický nemožné, ale taky by to lecos o Tobě vypovídalo.
Proto jsem Ti napsala, ať začneš postupně, ať zkoušíš nové věci, nové prostředí, zkusíš si najít známe i jinde. Ne že staré amarády pošleš do prd… a najdeš si nové. To, že jsi nezapadala mezi spolužáky není nic divného, takhle to má spousta lidí. Jenomže lidi se neděli pouze na normální a nenormální a zase se nejspíš projevuje Tvoje černobílé vidění světa, to že jsi na škole nezapadla mezi spolužáky neznamená, že teď se nemůžeš bavit s obyčejnýma lidma. Hlavně už Ti není 15, lidé vyrůstají, mění se. A hlavně, to, že někdo nedělá fantasy nebo neposlouchá metal ještě neznamená, že se Ti nemůže stát spřízněnou duší.
Jistě, nikdo Ti nebere, že jak Finn tak i Mamut jsou pro Tebe skvělí lidé, ale všichni vidíme, jak moc problémové vztahy jsi s nimi měla. Vzpomněla jsem si, jak jsi tu předčasem napsala něco o tom, že konečně po dvou letech máte s Mamutem klid, nehádáte se a jsi šťastná. Víš a to je právě ten problém – pohodový vztah bez hádek nemá přijít AŽ po nějaké době, takový má byt pořád. A jak je vidět, ono i po těch dvou letech to mělo k ideálu zjevně daleko, pokud jsi od vztahu chtěla něco úplně jiného a něco jiného jsi hledala u Belega.
Jde o celkové přehodnocení svého pohledu na svět a lidi kolem sebe, o to Tvé vidění všeho černobíle a dělení lidí v podstatě na dvě skupiny. Je vážně škoda, že jsi na té výšce nevydržela dýl, ale každý přece výšku studovat nemusí, takové věci člověk dokáže objevit třeba i na nějaké stáží, brigádě v zahraničí, nebo v práci. Nebo prostě časem, až se dostane do nějakého více promíchaného kolektivu :))
[68]: Ty si to holka bereš všechno nějak moc osobně, docela zajímavě :))
[69]: Naprostý souhlas. Příliš černobílé vnímání světa, které už ale nemusí odrážet realitu. V pubertě tahle stádnost funguje docela spolehlivě. Někdo je hoper, někdo je metalista… Každý se chce někam zařadit. Je snadný zkoušet si pak podle nějakého signifikantního znaku najít "ty svoje" lidi a mezi nima si vyzkoušet vybudovat to svoje prvotní místečko na slunci. Ale to jsou hrozně zjednodušený modely, na kterých si fungování světa zkouší lidi, kterým je náct a ještě nejsou úplně vyrovnaní, nemají setříděný priority. Netuší, kam patří, co by chtěli, kam směřovat, tak se snaží si najít svoje lidi podle nějakého jasně definovaného klíče. Ale jako napsali jsme to, Lúmenn si to může třeba přečíst za dlouhých zimních večerů, až se jí bude chtít, zapřemýšlet a prostě nechat čas plynout. My tu nic nevymudrujeme a nevymyslíme univerzální návod teď a hned aplikovatelný a zajišťující obrat o sto osmdesát stupňů. Buď se to zlomí přirozeně samo nebo v nějakým rozmanitým kolektivu, až bude jednou tak nějak "donucena" do něj vstoupit.
[68]: To jsem moc nepochopila… Tohle je Lúmmenčin článek a Lúmenčin život ne můj. Snažila jsem se jenom neobratně podotknout, že se mi to zdá jako špatná rada, kterou bych já svojí kamarádce nedala. Přistupujete oba k člověku jako k zajímavé úloze v luštitelském časopise, je rozdíl v tom brát si něco osobně a osobně k tomu přistupovat 🙂
Možná už to tady zaznělo (ty dlouhé komentáře mi trochu splývají), ale možná by stačilo jen zvolnit, nevrhat se do všeho po hlavě a trošku víc přemýšlet. Nechat víc přemýšlet vrchní polovinu těla a tu spodní trochu uzemnit. A pokud jde o ty hadérky (tedy změnit vizáž), tak lodičky mají taky v černé barvě :o) i to "normální" oblečení se dá dopasovat. Záleží na fantazii. No a pokud jde o podivné typy, které se shlukují nebo vyskytují v různých subkulturách, tak podivné typy jsou i v té "normální" společnosti a není jich málo. Jen jde o to, rychle je poznat a pak se podle toho zařídit.
Jak už zde bylo psáno, tak my zde nic nevymyslíme…je to jen o chtění. Pokud nebude Lum chtít, tak s tím nic neudělá. Jde jen o to opravdu chtít. Za takových deset let se možná bude tomu všemu smát a nebo se chytat za hlavu jak se mohla takhle chovat nebo nechovat. Ale všechno je o zkušenostech. Někomu se stačí spálit jen jednou a jiný musí dostat pořádné kopance do prdele, aby mu to došlo. Teď záleží jen na Lum, jak si s tím poradí a jak si to probere a co si z toho veme.
[68]: a pokud jde o divnost…taky jsem divná, někdy až moc :o) každý je svým způsobem nějak divný :o)
už když jsem četla ten článek před tímhle a ten jeho komentář pod tím, začli mi v hlavě blikat všechny výstražné kontrolky a já ti chtěla okamžitě napsat ať se takovýho člověka radši rychle zbavíš (neboť s něčím podobným, byť ne až v tak hrubé formě, mám zkušenost), ale jak jsem se dočetla tady, už jsi tak učinila..dobře pro tebe…co se týče tvých milostných karambolů..všichni za sebou nějaké máme, všichni občas šlápnem vedle a ať už jsme sebevzdělanější,sebezkušenější a já nevím co všechno, láska (či hormony, jak kdo ráčí) nám dokáže poplést hlavu všem stejně. neříkám, že bych to udělala stejně jako ty, ale ty jsi holt jinej živel..špatně se omlouvá, když svýma chybama ublížímě někomu jinýmu, ale tys ublížila i sama sobě a čeká tě teď nepěkné období, kterým ses v podstatě sama vytrestala a který ti nezávidím.. ale přeju ti, aby ses z toho dokázala rychle vzpamatovat, dokázala najít sama sebe a pak snad i konečně někoho, kdo za to opravdu bude stát..
[73]: pardon, kontrolky začly:)
Hej, sorry, nemůžu si pomoct, ale jsi fakt úplně mimo. A ten Belleg, nebo jak se jmenuje, je možná patologickej sociopat, ale v té sms, co ti psal, to popsal tak, jak to vidím já. Nechápu, kam tímhle svých chováním míříš…a bdw.myslím si, že jde o nějaký vnitřní psychický problém – někdo tady zmiňoval Junga, já bych zabrousila i do Freuda, možná je tvé nepochopitelné chování způsobeno nějakým nevyřešeným traumatem nebo špatnným přechodem v jednotlivých eriksonových stádiích vývoje ega.
[75]: Ale jdi ty brepto! Moc žereš nějaké psychologické příručky. Jediná chyba, co Lum udělala, že si s takovým blbem vůbec začala. Vše ostatní, už prostě muselo dopadnout tak, jak dopadlo. S blbem a psychopatem ani jinak nemohlo. A obecně-pokud z vás někdo začne tahat prachy, tak musí naskočit kontrolka a rychle zdrhat pryč. Peníze musí být oddělené a o náklady se férově dělit. Jinak je to špatně už z principu.
Nejlepší je se nenarodit, zní to pesimisticky, ale optimismus je luxus, který si může dovolit jenom sebevrah, protože každý optimismus, má za následek existenční problémy, které se často musí řešit sebevraždou. Vše je pod vlivem situace, která určí, jestli budeme mít v budoucnosti štěstí, nebo nás postihne neštěstí, ten kdo si myslí, že může ovlivnit to, jestli bude mít štěstí, je idiot, který je pod vlivem nějaké ubohé drogy. Možnost volby je otázkou svobody, tam kde není svoboda, tam je nám mocným manipulátorem určeno, co je pro nás nejlepší konat, a na co je nejlepší myslet, a jak je nejlepší žít, manipulátoři z nás učiní loutky, co jenom konají dokonale to, co si přejí manipulátoři, manipuluje s námi to, co je nad námi, a my zase manipulujeme s tím co je pod námi, logicky je zde snaha se dostat co nejvýše, aby zde s námi už nic nemanipulovalo. Abychom se mohli dostat výše, musíme soutěžit a bojovat o moc a bohatství, bezcitně a bezcharakterně, jako bychom byli jenom stroje na výrobu moci a bohatství, a čím optimálněji budeme fungovat, tím více i získáme zde moci a bohatství. Když zjistíme že jsme na hranici svých možností, tak použijeme drogy, abychom se dostali krátkodobě za hranice svých možností, a vyhráli v boji o moc a bohatství, jenže konkurenti a nepřátelé, začnou taky používat drogy, protože nechtějí prohrát. Následkem je zde konzumní kultura, založená na konzumaci drog, které z lidí dělají ubohé idioty, bez citu a charakteru, kteří myslí jenom na to, jak na okolí parazitovat jako klíšťata. Nejlepší je si meditovat mojí meditaci, jenom díky ní, z vás nebudou idioti, co konzumují drogy, a myslí jenom na moc a bohatství. Díky bohu, se smát volům mohu, tak to je, že ten druhý vůl je.
[42]: Chodit s jedním a přitom spát s druhým (nebo i třetím a čtvrtým) není zrovna známka dospělosti nebo spíš vyzrálosti. Já vím, svět není ideální, ale omlouvat nevěru tím, že jde jen o sex a že jsme dospělí, to je kravina. Nevěra je hlavně podpásovka od partnera, na kterého spoléháme a kterému věříme.
K článku samotnému: Lúmen, každý si bohužel v životě nabije hubu, každý si jednou pořádně namele. Připadalo mi, že se k sobě s Mamutem hodíte, jenže asi ti to nestačilo, chtělas jít dál a Mamut k tomu nedozrál.
Beleg je podle všeho vypočítavý hajzlík, který využije situace, sbalí babu na pěkný řečičky, nastěhuje se k ní, nechá se od ní živit a nakonec, když ho vykopne, ji ještě pomlouvá.
Chlap, který se nechá živit od ženský, u mě není pořádný chlap. A může šukat jak ďábel, stejně to u mě není chlap.
Jenom o stupeň níž pak stojí chlap, kterej tu ženskou ještě mlátí.
Budeš muset jít dál a hledat nového partnera. Možná už to bude těžší, ale určitě to půjde.
[76]: Jasně, myslela jsem to s nadsázkou – nicméně podle mě se skutečně stala chyba ještě někde před tím, než autorka blogu udělala tu chybu, že narazila na blbce – že to má holt v sobě předem daný, takové narážení na blbce, že to holt nevědomky vyhledává…protože jak jsi správně řekla – "normálním" lidem naskočí kontrolka – ale jí ne…
Lum, tomu opravdu nerozumím. Já když vidím ty Mamutovy oči, já bych mu odpustila i vraždu a takhle bych se s ním určitě nerozešla, protože bych na to neměla nervy… Takový člověk si to od tebe prostě nezaslouží. Snad to chudák nesl hrdinsky. Měl by ti za to dát na zadek, ale už tě to potrestalo dost, otázka je, co dál.
Držím Ti pěsti…
[7]:
S tímhle tvrzením nemohu než souhlsit. Ostatně něco v tom smyslu sem ti nejdnou řekla. Každopádně nedepči. Cos udělala nebylo hezké, jak si to udělala bylo v pravdě odporné, ale stalo se a to už nezměníš. Jediné co můžeš je jít dál, své chyby napravit a nebo se jich alespoň pro příště vyvarovat. Nejsem si jistá do jaké míry je vhodné ti z mého postavení radit a jak moc jsi ochotna mne poslouchat, ale doufám, že jako skutečné kamarádky (a nechci urazit internetové známé) máme sobě navzájem právo tak trochu čmuchat v životech. Doufám, že už jsi v pohodě a že ti ten bastard nepoleze do života.
Toto není moje věta zkopírovala jsem jí z tv od jedné zajímavé osoby z pořadu neohloženy kde jí pronesla Míša ***Napřed jsem se chtěla zhroutit a pak jsem si řekla že mě to má něco naučit..***to si teď vždy říkám já když je ovej..
takže nevím jestli to tady už někdo nepsal ale nemám čas ani náladu ty sáhodlouhý komentáře číst já bych ale řekla že bys to mohla napravit udělala jsi chybu to víš ale skus se mamutovi omluvit jestli je vaše láska opravdová tak ti odpustí možná ne úpně ale jestli je vaše láska opravdu opravdová tak byste se k sobě měli vrátit měla bysis udělat zas pořádek a zapoměnout na tuhle smutnou část života věřím že se jednou tvůj život vrátí jak se říká "do starých kolejí"
Ahoj Lúmennko :). Je mi moc líto, co se ti přihodilo… K tomuto článku jsem se dostal tak, že jsem do místního vyhledávače zadal slovo "nevěra". Moc mě zajímal tvůj názor a pohled na ni. Tohle téma mi totiž dělá už dlouhou dobu starosti. Je mi teprve 16, mám za sebou 2 krát jsem měl vážnější známost (obě neúspěšné) a (nutno dodat) byl jsem vždy věrný. Ale jde o můj velice zvláštní pohled na nevěru jako takovou… Já se k tomu stavím tak, že kdyby mi to udělala moje potenciální holka, tak bych jí to odpustil. Neže jen odpustil- já bych jí to ani nezazlíval. (Za předpokladu, že mne miluje a chce se mnou zůstat.) Podle mě je přece krásné, když si lidé rozumějí… Ovšem: Která holka má takovýhle názor jako já??? Snad žádná… Ale to bych přežil, prostě bych jí byl věrný, vždyť pravá láska je to, co si člověk může nějvíc přát! Ale jde o to- Kde se kruci tenhle názor na nevěru ve mě vzal?? Myslím, že nejsem arogantní, pokud o sobě prohlásím, že se považuji za slušného a hodného člověka. Jenomže zatím jsem nepotkal nikoho s podobnou povahou, jako mám já, který(á) by měl(a) na nevěru takovýto pohled! Nevíš, co jsem to zač? Přeji si najít pravou lásku a přitom mám tak divný pohled na nevěru. Jaj… jak teď vidím, promiň, že ti to tu zaplňuji textem. Ale přeji ti jen to nejlepší do nějakého nového vztahu. Martin http://www.youtube.com/user/TheMartinrie1
http://horkedivky.top – horke divky z vaseho okoli