Dále od hradu dále

Pod posledním článkem, kde oznamuju svůj odjezd na hrad do Dolních Kounic, mě žádáte ať vezmu foťák a ať se bez fotek neopovažuju přijet. Mno, foťák jsem měla, ale fotky nejsou. Možná by stačila prostá výmluva, že to byl tak náročný víkend, že nebyl ani čas fotit. To by ovšem byla pouhá výmluva, protože pravda je ve skutečnosti trochu jinde.
Já totiž nemohla fotit ba ani psát smsky či poslouchat mp3jku, protože jsem zapomněla jak se to dělá:) Normálně na akcích nosím telefon všude s sebou, furt koukám na hodiny, odepisuju na smsky a když se nudím, hraju sudoku. Ale o víkendu mě nějak vzala ta středověká atmosféra a mobil i s foťákem ležel celou dobu v místnosti, kde jsme spali a já si na něj celou dobu ani nevzpomněla.

Ono taky nebylo proč. Nakonec nás tam bylo jen sedm, ale o to víc jsme se bavili – večer se chlastalo, hráli jsme na kytaru a povídali. Od rána do oběda jsme makali jak šroubci na hradě, kdy se nám povedlo vyklidit jednu celou místnost (cca 5×10 metrů) od sutin, starých krámů a jiného bordelu. Odměnou nám bylo praštěné odpoledne, kdy jsme nejprve s Liz chodili po louce a hledali „šneček“ (původně jsme hledali šnečky, ale nakonec jsme to slovo používali tak často, že jsme si ho zakázali skloňovat). Toho se záhy chytli všichni a tak se šnečkovalo až do neděle.
Proč? Bo šneček.
Mno…kromě pobíhání po louce, ukazování na ulity a řvaní „šneček, šneček…“ jsem hráli různé vtipné hry, které nakonec skončili mým nabitým a dodřeným čelem a čelistí (jen lehce, nebojte:)). Ono totiž lézt po čtyřech po trávníku plném kusů cihel a kamení není úplně dobrý nápad – zvlášť pokud máte zavázané oči a čtyři protivníky s gumovými „dýkami“:) Ještě jsme zvládli hrát na schovávanou (ano, nejmladšímu účastníkovi téhle akce opravdu bylo 18…a co jako?:D) a nakonec už za stmívání na „Chyťte zloděje“, v čemž se to Finnovi povedlo pořádně natřít panu kastélánovi Arvielovi a se ziskem osmi bodů hru vyhrál.
Večer se konala taková malá bojovka pro jednoho účastníka (nevím, jak jinak to vám, nedřevárníkům, vysvětlit), ale tu už jsem zaspala, bo jsem po celodenním lítání byla hrozně ospalá.
Dneska jsme se tak nějak šolíchali, většina šla spát až k ránu, takže se nikomu moc nechtělo vstávat a my s Liz a s Finnem jsme tu skupinku cvoků opustili až někdy kolem jedné, kdy už jsme fakt museli jet, abychom nějak rozumně dojeli do Brna a Finn s Liz stihli vlak ve tři domů.
Lúmennka zůstala už v Brně a krásné počasí za oknem ji tak strašně láká, že má sto chutí vzít knížku a jít se vyvalit do Lužánek a číst si. Jenomže Lúmennka je taky unavená jak cyp (zkuste tři hodiny házet lopatou, uf) a tak asi oželí zelený trávníček a stromy obsypané pupeny a spokojí se se svojí postýlkou.
PS: Za ty fotky se vážně omlouvám, s nimi by totiž tenhle článek byl o dost zajímavější

6 komentáře “Dále od hradu dále

  1. jé, tak tento výlet Ti upřímně závidím. Také plánuji někdy vypadnout z města … a nejspíš se mi to povede na příští úplněk, no bude sranda 😀 Jinak.. schovávaná je supr věc i po věkové hranici deseti let, dodnes hrajeme i s rodičema (ok, uznávám je mi 14 :D) …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.