Celé léto jsem v podstatě strávila zavalená prací a neustálým stresem a ještě k tomu jako způlky slaměná vdova – můj nejdražší měl totiž poslední čtyři měsíce práci v jiném městě, takže mizel v pondělí ráno a domů se mi vracel až ve čtvrtek večer. Do toho jsem se snažila stihnout co nejvíc stánkařských akcí, takže se staly pracovními i víkendy a tak mám na léto úplně jiné vzpomínky, než každý rok. Žádné fesťáky, výletů, co by spočítal na prstech jedné ruky a dokonce jsem se nestihla jít ani jedinkrát vykoupat někam ven. Vlastně když se na to tak koukám, přemýšlím, jak jsem to letos vůbec přežila a nezbláznila se:) Možná proto, že jsem si celé léto slibovala podzimní dovolenou, která už je díky bohům za dveřmi a já stříhám metr jako uhranutá:)Ne, vážně – příští rok si naprosto ZAKAZUJU, takhle v létě pracovně vyvádět, protože takhle nádherné počasí prostě už nikdy nebudu trávit doma u počítače, ani u plackostroje, ani v kanclu, ani v rozpařeném autě se stánkem na střeše (no dobře, tomu poslednímu se nevyhnu:)). Už jen proto, že nějak nevím, kam jsem všechen ten stres vlastně nalila. Jasně – minimálně dvacítku večerů jsem strávila sjížděním dalších a dalších seriálů za monotónního cvakání plackovače, z něhož padala jedna zakázka za druhou nebo zboží na stánek (jo, vyrábím placky a magnety a jsou božíí!:)). Taky jsem občas něco napsala, řešila stohy mailů a v práci bušila jako divá, ale nějak mám pocit, že loni jsem toho udělala dost podobně a nějak jsem si mezi tím stihla to léto i užít.
Každopádně prázdniny skončily, babí léto je na svém vrcholu a vytoužené datum 13. září je konečně blízko. A třináctka tentokrát bude šťastná – velice šťastná. Už dneska, a to je teprve osmého, bych nejradši začala házet do kufru letní šaty a plavky a knihy a sluneční brejle a hnala se na letiště, jenom aby to už bylo tady. Doma nemám stání, v práci mám dojem, že hodiny tikají pomaleji, než normálně a vlastně se tenhle týden modlím, aby si nikdo nic neobjednával, protože už mám v hlavě jenom dovolenou.
O to víc, že to bude moje první skutečná dospělácká dovolená – žádní rodiče za zadkem, žádné spaní pod stanem. Poprvé jsem si v životě našetřila na skutečnou opravděnskou dovolenou u moře se vším všady a tak v úterý s drahým konečně zmizíme na týden na Rhodos. A vzhledem k tomu, že je to teprve má třetí dovolená u moře za celý život, těším se jak malé děcko na rozbalování vánočních dárků, mezi kterými tuší povědomý tvar velké krabice Lega.
Lúmennka. U moře. Na Rhodosu. Týden. Se svým milovaným.
Ani nevím, kdy naposledy jsem se na něco takhle těšila!
Ještě pětkrát se vyspinkám a konečně dovolená (kterou teda letos potřebuju jako sůl).
Lúmennko, držím palce, aby ti to všechno vyšlo, jak to chceš.
Přeji ať je to 🙂
Snad se i pěkně opálíš na jindy zakrývaných partiích!
[3]: Na to pozor: Pokud tam není otužená alespoň částečným opalováním, může se dovolená změnit v noční můru s bradavkami (a dalšími partiemi) citlivými jako po polití vřelou vodou. Pak vyvolává silnou bolest i sluníčko, hřející skrz plavky. Znám slečny a mladé paní, co si takto zkazily dovolenou.
Když, tak krém s hodně vysokým faktorem a jen na krátkou dobu a ne kolem poledne (a zohlednit, že pořád máme letní čas, takže astronomické poledne je ve 13 hodin).
Opalování ve velkém škodí, to je pravda***Ale jinak, na Rhodosu musí být nádherně, právě teď****
Hrozně ráda cestuji ^^