Už dlouho mám stažený film „Vyměřený čas“, ale ještě jsem neměla čas se na něj podívat. Popravdě teď nemám čas vůbec na nic a na blogu se to dost významně podepisuje. Mám v hlavě asi pět článků – recenze na knihy, něco ze světa záhad, jak jsme byly s Liz na výletě na Býčí skále, nějaké vtipné úlovky z mobilního foťáku, ale prostě není čas. Rozhodla jsem se život trávit aktivně a už mi pomalu dochází baterky. Pracovní týden mám nabitý schůzkami a vedlejší prací pro Spark a místo, abych o víkendu ležela a vychutnávala si klid, jezdím po akcích a doháním resty z loňska, kdy jsem celé léto kvůli jistému člověku trávila doma. Do toho pár problémů, jež si nutně žádaly moje řešení a máme tady nabitý program, na nějž by nestačilo ani kdyby den měl 40 hodin.Říká se, že čas jsou peníze. A teď jestli je to tak, že kdo má čas, má i peníze a nebo je právě čas za peníze směnitelný – čím méně času máme, tím více máme v kapsách peněz. Nejsem si úplně jistá, jak by to mělo fungovat a u mě je to spíš tak, že nemám čas ani ty peníze – vyhrá z Pekelné výzvy je z většiny utracená a nebo investovaná a já začínám zase na nule.
Největší investice byla do autoškoly, do níž jsem minulý týden začala chodit – ano, Lúmennka si dělá řidičák, nevycházejte v Brně do ulic. Zjistila jsem, že problém mi při řízení dělá úplně všechno. Řazení nestíhám a vůbec si neuvědomuji, že při řazení a brždění musím mačkat spojku. Problém je už udržet auto na silnici tak, aby jelo rovně! A co teprve přidávání plynu a zatáčky…ááá, je to těžké, ale musím to zvládnout, nejsem žádná máčka:)
Takže čas mi žere i autoškola a aby toho nebylo málo, o víkendu mě čeká Metalfest, kam jedu opět se Sparkem kvůli reportážím a rozhovorům, což bude teda masakr. Zvládnout chodit na koncerty, dělat rozhovory a ještě si zapařit, to byl těžký oříšek už na Mastrech, které mě taky neminou za měsíc a půl, takže vím, že to bude náročný víkend jako prase:) No a abych toho náááhodou neměla málo, za měsíc organizuju dřevárnu a už začínají hořet termíny. Už se vážně těším, až tohle všechno opadne a já se vyspím aspoň jeden den déle, než šest hodin.
Tímto dlouhým obkecáváním, jež tvořím o pauze v práci, chci říci, že musíte vydržet, protože článků nebude tolik, jak jste zvyklí, pokusím se to nějak dohnat, ale nic neslibuji, jen se vážně budu snažit. Létu, byť zatím chladnému, zdar, vaše časuchtivá Lúmennka
Tak naviděnou v Plzni, Lúmenn 🙂
Heh, já tě znám 😀 A to jsem na tebe narazil jen tak náhodou… Ale ty mě neznáš, nevadí… Nicméně, na vyměřený čas se koukni a pak pochopíš pravou podstatu peněz-času…
Ja som videl taký film v ktorom mali ľudia na zápestí digitálne hodiny a tie im ukazovali koľko ešte majú času, teda peňazí. V tom filme bol čas peniaze a to doslova, ľudia platili svojim časom a keď sa sa im minul, padli na zem mŕtvy.
Myslím si, že člověk by měl poslouchat "hlas" svého těla a ne takzvaně za každou cenu "dělat všechno".
Takže i blog by měl být především pro radost sebe sama a tedy nespěchat jenom kvůli ostatním kteří jsou zvyklí na určitou rychlost 🙂 Si odvyknou no… asi tak.
A k tomu řidičáku – nedělal bych si ho ani za nic na světě (řidič i ten dobrý je vždy jednou v kriminále – pozor na to). Takže proto ne z mé strany.
🙂 ) )
[4]: oprava: "jednou nohou v kriminále" 🙂 )
[3]: to je on, ten film Vyměřený čas o kterém píšu;)
Vyměřený čas se mi svou myšlenkou líbil, ale bylo tam pár věcí, které mi neseděly, nicméně ke zhlédnutí doporučuju 🙂
Jinak výrok, že čas jsou peníze, nepoužívám, daleko výstižnější mi přijde to, že čas je drahý a je ho málo.