Zima je moje vůbec nejméně oblíbené roční období. Moje rachitické osmačtyřicetikilové tělo to prostě nedává a mrznu, i když si na sebe navleču patnáct vrstev. Tohle fujky roční období má ale jednu výhodu a tou jsou Vánoce. Ty už jsou za dveřmi a já se na ně těším jako, no jako na Vánoce:)Krom toho těšení ale tak nějak prožívám dost zvláštní životní období a vůbec nejhorší je, že se o něm nemůžu rozepsat, protože ještě nepřišel ten správný čas a tyk popravdě jsou věci, o nichž moc psát nechci. Jsou to tak niterné pocity, že je mi zatěžko se o ně dělit de facto s kýmkoli…
Jo, jde o Mamuta. Teď jsem si četla tenhle článek z léta a zase mi u něj tečou slzy. Jako ostatně pokaždé, když si na Mamuťáka vzpomenu, když s ním mluvím, když mu brečím do telefonu, že mi chybí a je mi to houby platné, protože jsem to kardinálně pos*ala. A některé věci nejdou vrátit zpátky jen tak lehce. Některé vlastně možná nejdou vrátit vůbec.
Ale což, stalo se a odestát se nedá. A s tím vlastně souvisí celý můj nynější stav. Naplno jsem si uvědomila, že jsem se stala obětí manipulace, mistrovské a šíleně účinné manipulace, jejíž důsledky na mě budou působit ještě dlouho. Přišla jsem o svoji důstojnost, o zdravý rozum, kupu peněz a o chlapa, které miluju. A ačkoli věřím a nepochybuji o tom, že to vše byla lekce, která se asi musela stát, abych si některé věci uvědomila, pořád se s tím nemůžu srovnat. Je mi špatně . fyzicky i psychicky. Ze mě samotné, z toho, co se mi stalo, ze samoty…
Tedy – ne, že by mi teď nevyhovovalo, že nemám žádného chlapa. Naopak je to docela fajn, protože mám teď spoustu času na sebe a své přátele. Jsem často venku s lidmi, o víkendu jsme pekly s holkama cukroví, je úplně úžasné – pernikové kytary, ba i perníkoví psi, netopýři a jeden mamut, taky místo vanilkových rohlíčků vanilkové penisy, kočičky z lineckého a kokosové koule. Strašně jsme si to užily, daly jsme si i vánoční dárečky a vůbec, bylo to fajn odpoledne. A když zrovna nejsem s kamarády či kamarádkami, můžu alespoň dělat věci na blog a hlavně na Posla, kam teď přibývá jeden článek za druhým. Stíhala bych i práci, kdybych teď nebyla ve stavu, jakém jsem, zase bolesti zad a taky chřipka, která mě dostihla teplotami a únavou a bolestí kloubů. Ale to zase přijde, až mi bude líp. Jenomže po clém dni, kdy jsem v práci a napíšu články a ještě stihnu s kámošema na pivo, stejně pak lehnu do postele a šmátrám vedle sebe, kde leží můj skřítek, ke kterému bych se přitulila.
Ale on tam není. A možná už nikdy nebude. A já se nechci pouštět do nového vztahu, dokud nebudu vědět, že je definitivní konec, že už to nepůjde spravit. Nechtěla jsem o tom psát a stejně píšu. Bohové, zas brečím a uvědomuju si, jak jsem byla pitomá.
Už dost tohodle sebemrskačství. Všechno dobře dopadne. Zima jednou musí skončit. A mráz ze srdce zase odejde. Do té doby hlavu vzhůru a jak vždycky říkám – nenaříkej, bojuj:) A když už naříkáš, pak bojuj dvakrát tolik!:)
Bylo nebylo – Radůza
Dívám se zpět dírou v plotě
na klice zašla už měď
vzdálen jsi v čase i v hmotě
a já tě opouštím teprve teď
na klice zašla už měď
vzdálen jsi v čase i v hmotě
a já tě opouštím teprve teď
Pila jsem víc než jsem měla
nebylo to na zdraví
jako kdybych nevěděla
že se tím nic nespraví
Jako kdybych nevěděla
to že ve mně je ten mír
pro kterej jsem letět chtěla
až za obzor, za vesmír
Ať to bylo, jak to bylo
jinak už to nebude
ať mi je, či není milo
mám, co je mým osudem
jinak už to nebude
ať mi je, či není milo
mám, co je mým osudem
Než vystoupím ze všech svých těl
pochopím, že nepřítel
ať už chtěl, a nebo nechtěl
nejlepší byl učitel
Vím, že to není hlavní téma článku – takže ti přeji, aby tvá zima skončila – ale 48 kilo?! Nevím teda, jak jsi vysoká – a nic mi po tom není – ale stejně mi to přijde strašně málo… A ještě jednou přeji mnoho štěstí. Spraví se to, taková ta "na ho*no" období jsou sice strašná, ale odezní tak, jak přišla.
V citech ti radit nemůžu – nemám na to dostatečnou kvalifikaci, ale s tím mrznutím v zimě se dá něco dělat…
Sám vážím jen o 2 kila víc, než ty (ano, jsem nechutně hubenej) a s udržením teploty problém nemám. Chce to jen pár návyků ohledně oblékání – žádných 15 vrstev! Stačí pouze 3 z kvalitního oblečení! Mezi námi, korzet moc nehřeje a černá-goth-minisukně taky ne ;o)
Eskymáci to zvládaj jako nic, proč se nepoučit od nich? Na internetu najdeš spoustu příruček…
Uvědomuju si, že to pravděpodobně není komentář, jaký jsi chtěla nebo čekala, ale aspoň v něcem můžu poradit, tak toho využívám… :o)
[1]: jj je to tak, je to strašně málo, ale holt zvykneš si, když nemůžeš přibrat
[2]: tak v zimě nenosím minisukni, že jo:D Ale gatě a pod ně punčochy, dvě trika, dva svetry, kabát, čepici, šálu, rukavice a stejně mi mrzne aspoň obličej a ruce:)
[2]: Máš na mysli nějaké konkrétní rady? Už jsem začla nosit dvoje rukavice a stejně je to k ničemu …
[4]: Jen takové samozřejmé poznámky… Dnes se dá všechno najít na netu ;o)
Ideální je nosit 3 vrstvy oblečení, protože kromě samotného oblečení hřeje i ta slabá vrstva vzduchu, mezi nima… Čím víc vrstev, tím míň teplého vzduchu, tím větší zima.
Dobré "spodky" jsou základ. Pokud máš jistotu, že nebudeš dělat fyzicky náročnou činnost, doporučuju bavlněný tričko. Ovšem, když se zpotíš, tak to nasákne a bude ti zima 😉 Pak je fajn mít cosi, co zahřeje – vlněný svetr/tlustou mikinu. A venkovní vrstva by měla být z něčeho, co izoluje a neprofoukne. Odkrytá místa minimalizovat a případně zacpat šálou nebo podobně. Hodně tepla taky utíká přes hlavu – nosit čepici nebo hodně vlasů (rozpuštěných, drdol nebo cop nepomůže). Rukavice to samé, pokud dvoje, tak spodní ať jsou pletený (hřející) a vrchní izolující od zimy venku. Boty s tlustší podrážkou jsou samozřejmost. Conversky sice letěj, ale budeš mrznout… Případně trochu podpořit tvorbu tělesnýho tepla – parkrát do tý rukavice dýchnout.
Svýho času byla móda kupovat "funkční prádlo" (Goretex apod), ale to je poněkud drahá sranda a pro standartní nošení městem je to zbytečný.
[5]: Díky, asi si něco vezmu k srdci, ale když mám silonky, legíny a rifle, tak to přeci jen jsou tři vrstvy a moc to nepomáhá. Zase tam ale není ten vzduch. Na hlavě mám kapucu se šálou. Kolikrát když vlezu do obchodu, vypadám spíš jako bych je šla vykrádat …
[5]: tak to dělám všecko a nepomáhá to teda moc:)
zimu taky nemám ráda… mám ještě menší váhu než ty a zimička mi nedělá dobře a hned jak se stupně otočí kolem nudy mám poraskanou pusu…
no ale co, přežijem to a bude zase jaro, no a každý má v životě težké období, jen se v něm nemí zhroutit, ale poučit se z něj a vykročit s čistým štítem k lepším zítřkům