BAF

Lek? Tak to jste se lekli správně! Říkáte si, ohó, to bude nějakej podvod, Lúmennka říkala, že jede kamsi do háje do lázní a to na docela dlouhou dobu, tak co se tu kruciš zjevují nové články? Že by zase nějaká přednastavená šmela? A proč na nás teda bafá?

Inu proto, že Lúmennce bleskl hlavou přímo ženiální nápad a když za ní sestřička s maminkou včera přijeli do lázní, zavelela přivést flashku a zaúkolovala chudáka ségru tím, aby všechny články, které v lázních stvořila, zveřejnila na blogu. Juch, to jsem to vymyslela!:) *chval, chval* 🙂

Tak co je nového? Sáhodlouze se rozepisovati netřeba, od středy tvrdnu v lázních ve Slatinicích, kde o mě pečují stejně starostlivě jako o ten pluk důchodců, co tady tak nějak přežívá se mnou. A když myslím pluk, tak pluk, mám pocit, že jsem nejmladší osoba nejen vůči všem dalším lázeňským pacientům, ale i vůči jejich dětem. A u některých i vůči vnoučatům…

Pořád se mě všichni ptají, co tu dělám, když jsem tak mladá a mě už unavuje to pořád vysvětlovat. A taky že potíže se zádama má dneska každej, to máte z těch vašich počítačů…

No jo, ale jak vysvětlit, že počítač mě živí (sedávám u něj dvakrát až třikrát týdně na brigádě) a taky baví (protože bez psaní blogů bych asi nepřežila:)) a sedět u něj prostě potřebuju, takže si musím dát záda do pořádku. A jak vysvětlit, že sice se usmívám a neploužím se, ale v hlavě mi tepe neustálá, čtyřiadvacetihodinová bolest, a oproti všem mým vrstevníkům mě záda rozbolí ne po hodinách, ale minutách námahy. Jestli tohle není na lázně, tak mi asi vyoperujte obratel a dejte do pracek francouzské hole, abych tady zapadla.

Ale ať si pořád jen nestěžuju. Je tady krásné okolí, vesnička, kde lázně jsou, je hned po hanáckou „nejvyšší horou“ Kosířem, na kterou brzo plánuju výpravu (včera jsem došla asi do třetiny cesty, ale už bylo pozdě, stmívalo se a musela jsem na večeři, takže jsem zdolání vrcholu odložila na neděli, kdy přijede Mamutek). Chtěla jsem ty krásné lesy nafotit, ale můj mobil se rozhodl, že už fotit neumí a při každém pokusu o fotku zkolabuje. Tak jsem aspoň posílená přírodou napsala básničku, brzo se tu objeví.

Kromě toulání po lesích hodně čtu, občas udělám strašlivou věc a totiž dívám se na televizi (nuda je svině:)) nebo si pustím nějaký film, pletu náramky, píšu články. A taky chodím cvičit, plavat, do koupelí, na masáže a pošlou mě prý i do rašeliny, tak uvidíme:)

Snažím se nenudit, i když občas vyplňovat ty chvíle mezi cvičením a obědem nebo procházkou a večeří je poměrně náročné. Aspoň že je venku zatím pořád tak pěkně a relativně teplo, že se dá vyrazit ven a nemusím pořád jenom dřepět na pokoji a čučet do zdi /do knihy /do obrazovky / *nehodící se škrtněte.

Na příští týden sestřička (snad:)) podle mého návodu přednastavila nějaké články, takže z pozice čtenáře se na blogu nic nezmění, z mojí pozice se změní všechno, protože absolutně netuším, kde a jaké mám komentáře, co je za téma týdne nebo jestli se pod nějakým článkem nevyrojila zajímavá diskuze. Už se těším, až to všechno omrknu, za dobu, co jsem pryč to bude zábava na celé odpoledne:)

Nějaké články přibudou i na Poslu světla, takže o svou „pravidelnou dávku“ nepřijdete ani tam. Tak uvažuju, kolik zapálených blogerů píše i z pozice offline, možná jsem v tomhle bláznivý unikát:) Ale už dost uvažování nad blbostmi, čeká mě dneska ještě nějaké to cvičeníčko a procházeníčko, aby se utužilo moje zdravíčko (šmarja ty zdrobněliny jsou fakt otřesné…) a tak zavírám noťas i tento článek. Mějte se krásně, užívejte života, pěstujte svoje záda a posilujte je, dokud je máte zdravá a silná a važte si každého okamžiku, kdy jste plní života a energie. Když vidím všechny ty důchodce tady, co často promarnili svůj život a kromě práce a stěžování nic nezažili, mrazí mě v bolavých zádech. Chci toho ještě hodně zažít a hodně dokázat a rozhodně se nemíním smířit s doživotním údělem lazara. Howg!

Vaše léčící se a (snad) uzdravující se Lúmennka