Kdože? Nepřátelé? Emzáci? Oživlé mrtvoly? Ale ne, neohlížejte se. Protože Vánoce jsou stejně neviditelné a právě ty mám na mysli. Jako každý rok to bylo milion příprav, nářků a bědování nad spáleným cukrovím, zmatků s úklidem, vydaných peněz na stromečky, dárečky, papáníčko a tak všelijak podobně a teď je po tom. Ani jsme si to nestihli pořádně užít.
Je fakt, že Vánoce u nás byly jako každý rok super, spousta dobrých věcí k jídlu a rodinná pohoda, radost z dárků, prostě skvěle strávený večer:) Ale byla to taková chvilka, najednou je to za námi a zase se vrátila všední realita, zase jsme oslavili další Vánoce a za rok touhle dobou budeme říkat, že to zas rychle uteklo, vždyť poslední Vánoce byli před chvílí.
Je to zvláštní, že Vánoce takhle na lidi působí. Před nimi jsou plní těšení a po nich plní melancholie a vzpomínek na časy dávno minulé.
Taky mě to chytlo. Na Štědrý den večer jsem s bráškou vyžahla půl litr Cinzana, on pět panáků rumu a k tomu jsme pokuřovali a povídali. O tom, co bylo a nikdy už nebude. O mrtvých, co odešli z našich životů. O živých, co se změnili. O časech, z nichž zbyly jenom vzpomínky.
Byl to pěkný večer. Štědrý na smutek, ale i na souznění. Štědrý na melancholii i těšení na dny příští. Finna čeká maturita, mě spousta práce na nasměrování mého života tam, kam chci aby se ubíral.
Vánoce jsou zajímavý předěl v životě člověka a blížící se Silvestr jakbysmet. Mám svá novoroční předsevzetí, která bych chtěla opravdu zvládnout splnit. Nikdy jsem žádná nedělala, ale letos, jak se tak dívám po ose svého života dopředu i zpět, mi nic jiného nezbývá.
V příštím roce určitě chci zlepšit tyhle stránky a dát jim jejich vlastní doménu, abych mohla za svou práci na blogu sklízet aspoň malou odměnu v podobě příjmu z reklam. Potom se chci ze všech sil vrhnout na budování nové Čajráže, vydat sbírku povídek, naučit se pořádně znát bylinky, sušit je a dělat z nich samé užitečné věci. Rozhodně chci míň kouřit (chci to dotáhnout na krabičku, dvě měsíčně:)) a nepřehánět to tolik s alkoholem. K těmhle ultra klasickým přáním přidám ještě zlepšení fyzické kondice a změnu tělesné váhy, narozdíl od tradičních předsevzetí však nechci hubnout, nýbrž přibírat. Aspoň pět kilo. Chci víc jezdit na kole a chodit po lesích, pořádně šermovat a o prázdninách jet s Mamutkem stopem do Francie. Do toho chci hodně číst, zlepšit šikovnost svých paciček a jezdit na bitvy. Nesmím zapomenout na zařízení Mamutího a Lúmennčiného místečka, tedy společného bydlení s mým barbarem.
Uf. Jak si to tak čtu, tak jsem to napoprvé nějak přepískla. Tolik předsevzetí je možná moc i na Chucka Norrise:). Ale tak uvidíme, Vánoce mi nějak daly novou naději ve všem, co dělám. Prožila jsem krásné dny s Mamutkem, se kterým se po delší době lehkého skřípání a smutnění zase vše uhladilo a je nám spolu oběma zase moc krásně. Pobyla jsem s rodinou, kterou svým bydlením v Brně docela zanedbávám, a taky jsem si trochu odpočala od nemoci i od povinností.
Cítím se líp, než před Vánoci. Trochu mě bolí poslední dny záda, ale v duši se cítím hodně juch:) I když je zima, v sobě už mám svoje milované jaro a jeho sluníčko mi dává sílu se dívat kupředu. Levá dva, už tam jdu! Držte mi palce, ať po cestě nezakopnu a ať příští rok, až zase pronesu větu „jsou za náma“, můžu říct, že jsem všemi body na cestě prošla s hlavou vztyčenou:)
Dáváte si předsevzetí? Milujete Vánoce? Kolikrát jste u předsevzetí poněkud snížili laťku? Jezdíte stopem do zahraničí?
Jediné předsevzetí co mám, je přežít do dalšího Silvestra. Když chci něco změnit, něco nového začít, nemusím čekat na konec roku 🙂 tak ať se podaří splnit to co plánuješ.
Osobně si předsevzetí nedávám, ale jednou se mi jedno podařilo dodržet a to, že jsem zhubla. Od té doby se tenhle úspěch neopakoval, i když si svoji získanou váhu pořád držím 🙂
Tobě budu držet palce, ať všechno co chceš, ti vyjde. Neni toho málo a bude to chtít hodně velkou vůli a pevné nervy.
Hustý vlasy…
fakt krásný blog 🙂
Vánoce neslavím, přecevzetí si nedávám a tobě přeju, ať ti alespoň velká část toho, co plánuješ, výjde 🙂
predsavzatia? u mňa to zväčša skončí úplne opačne 😀 teda, aspoň u tých novoročných 😀
Předsevzetí?:-O Dávat, jen aby se porušovala :))) Ty hranice si stanovujeme sami sobě, tak si je taky sobě můžeme zbořit, pokud nám to vyloženě otravuje život 🙂 Tím myslím věci jako přestat kouřit, zhubnout, míň pít..když se to reguluje a člověk je spokojenej, tak je to fajn ale když se kvůli tomu musíš fakt "škrtit" a pak mít pro to blbou náladu, to je lepší se na nějaký předsevzetí vykašlat 🙂
A ve Francii se možná potkáme Lúmennko, v létě plánujeme s drahým Bretaň 🙂 Stopem to musí být úžasné, bohužel jsem takový ten rozmazlený gaučový typ, který si nedovede představit cestu stopem či spaní někde na ubytovnách či pod širákem :):D A to je moje předsevzetí – s tímto skoncovat :D:))
Jet stopem do zahraničí bych si netroufla ani v dospělosti 😀 . Jinak Vánoce mám ráda, nejen kvůli dárkům, ale právě kvůli té pohodě, odpočinku (ovšem to nesmíte mít máti, co vás v 8:30 vyhazuje z postele a už týden před Vánocemi je skoro na prášky…). Jinak já si předsevzetí nedávám, i když přibrat bych taky potřebovala. 🙂
stopem do zahraničí bych sama nejela… a předsevzetí si nedávám, nemám na to pozitivní názor…
to jsou krásná předsevzetí! a ano, je jich dost, ale zas myslím, že bychom neměli nikdy mířit příliš nízko… držím palce 🙂
a technická poznámka – kdybys chtěla pomoct / poradit s přechodem na vlastní doménu, ozvi se mi na mail, mám v tomhle směru dost zkušeností a rád pomůžu, poradím (např. abys nemusela ručně překopírovávat každý článek jednotlivě)…
[10]: jé, super, děkuju moc, určitě se ozvu, rady se mi určitě budou hodit!:)