Stanislav Lem – SolarisNakladatelství: Academia
Počet stran: 243
Rok vydání: 2009 (česky), 1961 (polský originál)
Jak jsem již psala u Amerických bohů, na některé knihy se píší recenze samy, u jiných je to přetěžký oříšek. A takovou knihou je i Solaris. O čem recenzovat, když děj je vlastně hromadou smyšlených pouček o smyšlené vědě, která se zabývá smyšlenou planetou? Do toho si přičtěte rozbor a popis psychických stavů hlavního hrdiny a dostanete knihu náročnou načtení, ale o to více fascinující a strhující. Solaris není kniha, ba ani příběh pro každého, ale pohltí-li vás, rozhodně vám něco dá.
Děj knihy začíná ve chvíli, kdy mladý vědec, psycholog, Cris Kelvin přilétá na základnu na planetě Solaris. Tato planeta se vymyká všemu, co lidstvo dosud poznalo – je celá obemknutá oceánem, který je tvořen jakoby z plazmy, vypadá jako hustý pudink a má neobyčejné vlastnosti. Lidstvo se od jeho objevení pře, jestli je oceán živou myslící bytostí a nebo jen fyzikálním jevem. Ovšem kontakt s touto obří hmotou se nedaří a Kelvin má být jedním ze čtyř vědců, kteří se mají zabývat na stanici experimenty.
Ovšem nic není jak má být. Rozjíždí se děj plný tajů, zvratů a čtenář si musí domýšlet každou druhou větu, kterou postavy vyřknou. Na stanici se dějí podivné věci a za vším je oceán – ovšem, co chce naznačit? A chce vůbec něco naznačit nebo jsou všechny jevy jen výsledkem zatím nepoznaného fyzikálního procesu? Je oceán vskutku živý a pakliže ano, co si myslí, když provádí podivné kejkle se členy výzkumného týmu? Příběh se točí kolem obřího „organismu“ a zároveň je jakýmsi filosofickým dílem o podstatě lidké duše.
Solaris se mi četlo poměrně špatně – některé pasáže jsou pouze popisem zvláštních útvarů, které oceán vytváří, jiné shrnují děj vědy zvané solaristika a hemží se jmény a teoriemi k nim příslušícími až se člověku točí hlava. Kupodivu jsem celou knížku přečetla při cestách MHD a o to to možná bylo nesnadnější.
Pokud se ale dějem prokousáte, zůstanete na konci pár minut zticha a příběh ve vás doznívá, nevyřčené otázky pálí na jazyku, ale odpověď na ně nikdo nezná – nejspíš ani sám autor ne. Možná i proto bych čtenář doporučila spíše tčnářům, kteří nečekají napínavý zážitek nebo poutavý příběh, do jehož postav se mohou vžít, ale spíš lidem, co se zhostí role pozorovatele krátkého časového úseku a nejsou jim cizí filosoficko-psychologické úvahy.
+ zajímavý námět, psychedeličnost
– příliš mnoho popisů teorií, složité dialogy
Hodnocení: 6/10
Solaris je klasika největšího rázu… a podle něj natočený ruský film je také dost slušný. a kupodivu oproti knize dokonce i nějak končí
[1]: Ten film je vskutku zdařilý.
ahoj,
spravila som na svojom blogu jeden objednaný design, a chcela by som vediet tvoj názor 🙂
http://x-design.blog.cz
p.s.- krásny blog :)..
No, tak děj s dovolením vynechám, ač fantasta moc nejsem, Solaris mě láká, tak kdybych si to náhodou ještě někdy měla zájem přečíst. Polských autorů mám v doporučené četbě na tenhle semestr dost, na Lema už bohužel nedošlo, trochu mě to i mrzí. Preferuju spíš tu náročnou literaturu a ve fantasy se tak zcela neorientuju, takže každý tip se cení.
[4]: děj je popsaný jen zevrubně, neboj se, nic neprozrazuju:)
Ani jsem nevěděl, že to je i knížka, viděl jsem film, a byl dost zvláštní.
Nevím nevím, já téměř všude četla na Solaris chvály, ale Lemův styl prostě není moje kafe. Ta kniha se čte špatně i když má nanejvýš zajímavou myšlenku.