Š.Kopřiva: Zabíjení

Štěpán Kopřiva – Zabíjení
Nakladatelství: Crew
Počet stran: 350
Rok vydání: 2009 (česky)

Románová prvotina Štěpána Kopřivy byla třetí knihou, co jsem od tohoto autora četla. Po naprosto brilantním Asfaltu a vynikajícím Holomrázu byla moje očekávání velmi vysoká. A musím říct, že je zabíjení bohužel nenaplnilo. Ne, že by kniha byla špatná, naopak, je to klasická „kopřivovina“ – pro neznalé jeho stylu bych jej (ač to je klišé) přirovnala ke Kulhánkovi. Hodně mrtvol, krve a akce na kostře psychadelického příběhu s překvapivým vyústěním. Potud dobré.

Ale Kopřiva si tentokrát za svůj prototyp antihrdiny, jehož najdeme v každé jeho knize, vybral až příliš velkého záporáka, což knize ubírá na přitažlivosti – pokud tedy nejste psychopatický schizofrenní sériový vrah.

Tím je právě John Keller. Na začátku knihy jej najdeme ve vězeňské cele na Saturnu, kam byl na doživotí zavřený za vraždu čtyřista dvanácti lidí. Za svůj život jich zabil přes sedmnáct tisíc, ale to vše ve výkonu služby – byl profesionálním vyhlazovačem. Jenomže se jeho zvrácená povaha vymkla kontrole a teď sedí v lochu na vegetariánské stravě a jeho jediným společníkem v osmaělých dnech je prasklina na zdi ve tvaru Alfreda Hitchkoka.

To vše se změní s příchodem poručíka Harrowella, který jej na speciální příkaz vyvede ven z vězení, aby se pokusil splnit nesplnitelný úkol a tím, že zabrání šíření zprávy o hysterické vánočce zachrání život jedné a půl miliardě lidí. Eh…hysterická vánočka, ptáte se? To je krycí název pro něco, co Kellerovi nedá spát, ale má centra v mozku přeprogramována tak, aby zprávě prostě za žádnou cenu nemohl porozumět a nemohl ji tak šířit dál.

Honička začíná – Keller má pár hodin na to, aby pozabíjel jedenatřicet lidí, kteří se o „hysterické vánočce“ dozvěděli a s nimi i každého dalšího, komu o ní řekli. Jenomže to by to nebyl Kopřiva, aby se něco pořádnéhgo nezvrhlo a Keller pak už nebojuje jen o životy miliard lidí, ale hlavně o svůj vlastní.

Kniha má spád, je svižná, rychlá, ani na chvíli se člověk nenudí. A to je občas chyba – prostě si nemůžete oddechnout, pořád nějaká akce. Na druhou stranuje kniha neskutečně vtipná a to až tak, že jsem se při čtení ve vlaku chlámala na celé kupé. Některé hlášky jsou super, nemám teď knihu u sebe, abych citovala, ale věřte, že to stojí za to. To je asi nejsilnější aspekt knihy – poutavý styl autora, trefné hlášky a skvělý popis vraždících scén. Cynický, hyperrealistický, kopřivovský až na půdu.

Mínusem je rozporuplnost hlavního hrdiny, jemuž na jednu stranu nejde nefandit, ale když si uvědomíte, že je to brutální vrah, který se neštítí ničeho a občas vraždí jen tak pro zábavu, přeběhne vám mráz po zádech. Přesto se i taková zrůda může zamilovat a nakonec se ukáže, že i on má v sobě špetku když ne lidskosti, pak aspoň dobra.