Ne, nedělám ze sebe nějakého chytráka, co všechno ví a umí psát. Naopak – i po šesti letech intenzivního psaní poezie se stále považuji za začátečníka a stále se mi nedaří vyhýbat se základním chybám. A proto jsem se rozhodla sepsat tenhle manuál s radami pro začínající básníky, jehož první díl právě čtete (časem snad přibudou ještě další).
V první části se zaměříme na nejčastější chyby, kterých se začínající poetové doupouštějí.
1) Rýmy plné klišé
Všichni to známe: láska-páska, rád-kamarád, sen-den atd. Tyhle rýmy jsou už tak profláklé, že mnoho čtenářů přestane číst báseň jakmile na některý z nich narazí. Ale jak se tomu vyhnout, když prostě chceme zrýmovat to zatracené slovo láska?
I když známé rýmy jsou klišé, je nutné si uvědomit, že český jazyk má omezený počet slov a tím pádem i konečný počet slov, která se spolu rýmují. Dřív nebo později tedy musí dospět do fáze, kdy už všechny rýmy byly použity tolikrát, že se s z nich stalo klišé. Nevěšte proto hlavu, ale když už chcete použít nějaký odporně klišovitý rým, použijte ho v originálním, neotřelém spojení. Vyskloňujte ono protivné stále se opakující slovo a hned se objeví nové rýmy, které můžete použít. A nebo jednoduše změňte větnou skladbu a zrýmujte přídavné jméno nebo sloveso, kde na vás nástrahy klišé naštěstí tolik nečíhají.
Tak takhle ne:
Moje věčná láska
byla pevná páska.
Tys mě ale neměl rád
chtěl jsi být jen kamarád.
2) Básně plné klišé
Jakožto dlouholetý přispěvatel na server písmák.cz už díky „skvělým“ kritikům vím, že jakmile v básni použijete: růže, krev, bolest, smutek, noc, sen, měsíc, slzy apod. je to strašné pubertální klišé a vaše básně automaticky stojí za prd. Není to až tak úplně pravda, ale je jasné, že pokud celá báseň bude říkanka o smrti, krvi a růžích na hrobě, málokoho zaujme originalitou. Pokud používáme právě tato „zlá“ slova, opět je nutné zasadit je do nového kontextu.
A opět, nevěšte hlavu, když vám někdo řekne, že báseň je nudná a takových už četl mraky. Jistě, že četl – každý básník píše o tom, co cítí a jelikož zejména ty nejsilnější pocity vyvolávají touhu veršovat, máme tuny básní o lásce, zradě, utrpení, smutku a nenávisti. Nestyďte se za to, že píšete o zhrzené lásce stejně jako Puškin, o osamění stejně jako Poe a lechtáte dekadenci na chodidlech jako Baudelaire! Všichni básníci jsou jedna pakáž a jejich témata si mohou být blízká, aniž by se stávali plagiátory.
Tak takhle ne:
Růže mi padaly do vlasů
a krev stékala po mé tváři
jako slza v bolestném utrpení
kdy si pro mě kráčela smrt
aby v hrob mě uložila navěky.
Sbohem!
3) Rýmování
Zrýmovat dvě slova umí malé dítě ve školce. Ale zrýmovat souvislý text není tak lehké jak by se mohlo zdát. Nejčastější chybou je špatný RYTMUS – nemusíte počítat slabiky, aby každý řádek by stejně dlouhý, o tom rytmus vůbec není. Naopak – báseň může mít skvělý rytmus i když jeden verš má osm slov a následující jen dvě. A co je tedy ten rytmus? V každém textu, tedy i v běžné řeči, se střídají přízvučné a nepřízvučné slabiky. V češtině je přízvuk na první slabice každého slova, následuje-li před ním ale jednoslabičná předložka, přízvuk se může měnit. V básni je důležité, aby se přízvučné a nepřízvučné slabiky střídaly pravidelně – nejlépe to poznáte, když si své dílo přečtete nahlas. Kde se vám při četbě zadrhne hlas a něco tam nebude sedět, tam je chyba v rytmu a chtělo by to vysprávku.
Další rýmovací chybou je automatické použití aabb schématu – tzn. první a druhý řádek se rýmují, třetí a čtvrtý se rýmují atd. Pokud nejste skvělý básník, většinou bude takové schéma znít spíš jako dětská říkanka, než jako poetické veledílo. Abab schéma už je o něco lepší, problém je, že je až příliš klasické a nikoho nepřekvapí. Mě poslední dobou oslovilo nepravidelné střídání rýmů, což vyzní zase úplně jinak. Ale každý ať rýmuje tak, jak se mu zlíbí, ovšem před použitím aabb důrazně varuju, ať se budete snažit sebevíc, u tohoto schématu je prostě skoro jisté, že to bude znít hrozně.
Tak takhle ne:
Tvoje láska mě trápila
kvůli tvé lásce jsem se změnila.
Ale pak jsi odešel
slzy jsi neviděl
co pro tebe jsem vyplakala
když sama jsem umírala.
4) A co když nerýmuju?
Na první pohled se může zdát, že nerýmované básně jsou jednodušší. Není to úplně pravda. Rýmy vás sice drží na uzdě a nedovolí vám použít nic, co nezapadá do schématu básně, ale na druhou stranu, ta uzda se mnohdy hodí. Pokud rýmy vynecháte, vaše fantazie má zcela volnou ruku a většinou se rozletí do daleka a z krátké básně je náhle třístránkový nesmysl plný úžasných obrazů, které však leží naházené na sobě bez ladu a skladu. To bych nazvala první nerýmovací chybou – krásné a zajímavé slovní obraty, fantastické scenérie a obrazy, ale to vše na jedné hromadě, která nedává smysl a čtenář se za chvíli v té hoře slov, kterými ho autor zahrnul, docela ztratí.
Druhou častou chybou je přesný opak – tedy to, že se z nerýmované básně stane prachobyčejná próza rozdělená do řádků. Je to báseň, tedy musí jako báseň znít a nějakým „šel jsem dolů po schodech až do tmy hluboko pode mnou, když jsem spatřil dvě rudé oči“ báseň nestvoříte. Tedy – ani poetické kudrlinky, ani prozaická rovina. Nejlepší je příjemné plynoucí vlna kvalitní poezie, ale té docílit je sakra těžké.
Zde bez příkladu, bylo by to asi příliš dlouhé a nechce se mi nic vymýšlet;)
5) Žádná pointa
Je to možná divné že od básně někdo očekává pointu, ale je to prostě tak. Kdybyste psali povídku, které by chyběl konec, taky byste asi nikoho nenadchli. U básně platí totéž – ani ty nejkrásnější obraty nezachrání báseň o ničem. Sama jsem se o tomto mnohokrát poučila a naučila jsem se nejdřív si promítnou báseň jako celek a pak ji teprve začít skládat po kouscích dohromady. Jinak se mi často stávalo, že v půlce došly nápady a pointa se ztratila v sice krásných, ale děsivě nudných slovních kudrlinkách.
Mnohdy je to těžké, zvlášť, když píšete něco ryze lyrického, ale i lyrická báseň může mít něco jako „ukončovací stopu“ – verš po kterém i nejblbější čtenář pozná, že je konec a už nic následovat nebude. Mnohé básně totiž skončí a vy si řeknete: „To je všechno?“ A to je právě projev této chyby. Zkuste si přečíst svoje dílko a když se vám na konci bude zdát, že by to šlo ještě dál, piště dál a nebo konec změňte tak, aby tečka na konci řádku byla i tečkou ukončující báseň.
Opět bez příkladu, těžko zde něco vymyslím;)
Tak to jsou všechny do očí bijící chyby, na které jsem si vzpomněla a které i mě dost potrápily. Tento článek vás nemá naučit se těm chybám vyhnout, ale uvědomit si, že je děláte a napravit je. Známé přísloví praví, že chybami se člověk učí a u psaní to platí ne dvoj, ale stonásob. Čím více chyb jako autor prózy nebo poezie naděláte, tím více poučení získáte a tím lepší budou vaše další díla. Hodně chuti do tvoření přeje Lúmenn
Snažila jsem to pochopit, ale mám dojem, že nejsem schopná se to naučit. Takže básník ze mě asi nebude 🙁
No tak že rýmem láska-páska nikoho nenadchnu,je mi jasné.Snažím se podobným obratům vyhýbat,nu ale nevždy se to podaří 🙂 Stejně tak to vím o rýmu aabb,ovšem s tím rozdílem,že tento rým jsem snad v životě nepoužila 🙂 Znám všechna tahle pravidla a ačkoliv neříkám,že se mi báseň pokaždé povede bez jejich třebas malinkého,avšak přeci porušení,snažím se o to a nejen dle mých slovse stále zlepšuji 🙂
Je to dobrý, jen mi u toho trochu chybí příklady toho, jak by to vypadat mělo, ne nemělo..x) Asi je to blbost, protože nikdy se nedá říct, jak to má být, ale aspoň tak nějak orientačně by to chtělo.. Básník jsem nikdy nebyla a asi ani nikdy nebudu, nějak mě to nebere, ani mi to moc nejde..xD
Užitečné rady…mně básně taky moc nejdou. Většinou, když začnu psát, vznikne z toho text písně a rovnou mě k tomu napadá hudba. Jsem spíš prozaik (sakra to zní, ehm, divně). Pracuju na muzikálu. Mám příběh, zčásti sepsaný scénář, hudbu, já vím, zní to moc ambiciózně….maximálně to skončí v šuplíku. Ale Dítě Úsvitu pomalu přichází 🙂
Ragnarok: náhodou muzikál a pokud se v tobě nemýlím tak i fantasy – to je díra do světa:D fantasy muzikálů je velký nedostatek a kvalitních jakbysmet.
Lúmenn: Nevím, jestli bych to zařadil jako fantasy…Začíná to příchodem duše přírody a času v lidské podobě na Zemi….Nádherná ženská postava, stojící na vyprahlé pláni, vzhlíží k vycházejícímu slunci. Pomalu zvedá ruce a zpívá svým krásným hlasem. Sakra jsem se rozepsal 🙂 nj já byl vždycky nenapravitelný snílek, ale jinak bych asi vůbec nemohl psát.
Ja básne rada čítam ale čo sa týka písania tak to nie. Sem tam nejakú štvorveršovú rýmovačku ale tým to zhruba tak hasne. Akurát keď som mala párkrát zlú náladu tak som zo seba vypotila niečo primitívne 😀 Ale..nič moc vážne 😀
Inač k tej poviedke bez konca…ja som už niekoľko akých čítala a náhodou ma celkom zaujali…bolo zaujímavé môcť si domyslieť vlastný koniec 😀
Tak snad mi to pomůže ty moje "básně" vylepšit . . . 🙂
ůžasné ale básník ze mně nebude. 🙂 můžu to zkusit.:) Jinak máš opravdu talent.
nevím jestli je k něčemu psát "návod jak neposrat báseň" xD Jelikož pochybuju, že uprostřed psaní někomu zazáří žárovka u hlavy a řekne si "áááha, rým Petr-svetr-kilometr nemůžou použít, protože Lúmenka řekla" x) Každej si musí blbýma rýmama, nesedícím rytmusem a patetickými obsahy projít sám 🙂
sorry, LúmenNka 🙂
Překrásný manuál který sem potřeboval. Jsem rád že ještě existují lidé se smyslem pro takovéhle umění.
Napsáno perfektně, jen mám jednu drobnou výhradu.
Jde o rýmování – odsuzovat rým "aabb" je dle mého přehnané. Ano, AABB je sice jednoduchá a tím, že ji používá mnoho začátečníků, se může zdát, že je to něco nedůstojného až odporného pro "dospělé" básníky, ale nelze tenhle druh rýmu hned odsuzovat.
Pakliže někdo používá rým AABB, báseň většinou (ano, musí mít rytmus) nádherně "odsýpá", v případě opravdu kvalitního díla připomíná plavbu po řece, ať už boj v peřejích či siestu v meandrech, a hlavně ZNÍ PŘIROZENĚ. Mnohé složité rýmy (nakonec i ty moje dřívější…a vlastně i některé dnešní :)) pak mohou vypadat jako výsledek básníkovy touhy vypadat intelektuálně či tajemně a nebo na druhou stranu vyvolávají pocit promyšleného kalkulu.
Ale dost o tom.
Nikdy však nesmí FORMA zvítězit nad OBSAHEM. Pak mohou všichni básníci svou "tanečnici, souložnici, vílu, děvku" – stručně řečeno poezii pohřbít.
Lze se zabývat všedními tématy. Ale hlavně všedně nepsat. 🙂
Tohle jest jeden z pohledů. Rým, rytmus, pointa – nic z toho být v básni nemusí. Záleží na každém… Abych neoponoval jen s prázdnýma rukama, zkuste třeba Petra Hrušku.