R.Thurman: Měsíční svit

Rob Thurmanová – Měsíční svit
Nakladatelství: FANTOM Print
Počet stran: 288
Rok vydání: 2010 (česky)

Některé knihy si člověk vypůjčí v knihovně, jiné od kamaráda a další si koupí. A některé knihy naleznete v okamžiku, kdy byste je nečekali a samy vám vklouznou do ruky. Jako se mi to stalo tentokrát – to si tak sedím doma u našich na záchodě a co tam neleží? Kniha. A tak ji začnu číst. A ona je celkem dobrá. Inu a protože chybělo pár dní do Vánoc, ke kterým jsem měla dostat hromadu knih, nezbylo, než se zahloubat do tohoto „skvostu“. Je to průměr, ale na dlouhé zimní večery…proč ne:)

Měsíční svit je druhý díl série o bratrech Leandrosových – Niko, ten starší, je napůl cikán a napůl bůhví co. Ale bůh ví co lidského, narozdíl od Kala (= Kalibana) v jehož žilách koluje krev Ólfi. A nepředstavujte si milé tolkienovské elfy, ale krvežíznivé bestie se zuby jako jehličky, kteří netouží po ničem, než vraždit, smilnit a mučit. V prvém díle se Kal svému odkazu postavil a Ólfi vymazal z povrchu zemského. V tomto pokračování si společně s bratrem, vegeteriánem a bojovým mistrem s katanou, založili detektivní agenturu pro stvůry a proti stvůrám. Inu, co jiného jim zbývá.

Po první misi, kdy mají vyhnat (zabitím) šetky ze zábavního parku objevují zlatý důl – misi za padesát tisíc dolarů, která se jeví jako dokonalá – infiltrujte se do klanu vlkodlaků a zjistěte informace. Pohoda. Brnkačka. JENŽE…

Ano, od tohoto jenže kniha chytne spád a hned se nám tu potulují celé vlkodlačí smečky, nemrtví, upíři, vodyani a jiná havěť. Dojde i na pekelně odporného trolla, cikánský artefakt a trochu (dost) nějaké té krve. Do toho všeho hlavní hrdina Kal, vyprávějící v ich formě, háže jednu sarkastickou hlášku za druhou a když za jeho tým kope i sympatická upírka Dobromila, vědma Georgina a puk Robin (ten hlavně), je to teprve ta správná sranda.

Knize je nutné přičíst skvělé hlášky – jedna za všechny, která mě skutečně dostala: „Zírali na mě, jako kdybych spadl z nebe, abych znásilnil jejich ženy, z jejich dětí udělal rohožky a pak jim všem zkusil prodat životní pojištění.“ Nesmím zapomenout ani na spád a zajímavé charaktery a bujnou fantazii autorky.

Nu a teď odečítání. Tam toho bude povícero.Mančkinství hlavních hrdinů je až nesnesitelné. Že se upíři a vlkodlaci nevyskytují nákazou, ale rodí, je příjemná inovace, ale že se rodí i nemrtví, to už mě docela dostalo. Stejně, že upíři jsou vlastně něco jako porfyrici jiné rasy než lidé a když polykají tabletky železa, normálně jedí. WTF? Ano, bujná fantazie autorky hraje na skvělé struny, když tvoří trolla, požírajícího své oběti tak, že je k sobě navěky přimkne a nutí je trpět živé, zvrácení Ólfi (= elfové, sidhe), proč ne, ale někde už to fakt přehání. Supersílu a superschopnosti hlavních hrdinů jsem už zmiňovala…jo? Tak ještě jednou pro jistotu, protože to je taky přehnané až hanba. Ještě na hromádku mínus přihoďme místy nepochopitelné myšlenkové pochody a dialogy Kalibana a máme koktejl, dávajícíc dohromady podivnou směsku vyspělé městské fantasy s pubertální honičkou za upíry a vlkodlaky.

Jak jsem řekla – na dlouhé zimní večery je to skvělé čtení. Neurazí, nenadchne, ale rozhodně zaujme. A je-li vám 15 a méně, jako úvod do humorného městského fantasy je to více než dobré.