Nejsem velký fanda anime, mangy a všeho japonského, jako třeba moje sistr (což můžete vidět na jejím blogu Ore to Nippon), ale občas si nějaký ten japonský komiks přečtu, zvlášť pokud mě zaujme. To se povedlo dvěma u nás vydávaným mangám Upíří polibky a Dveře Chaosu, kresleným příběhům, jež oba svou inspiraci v gothice nezapřou.

Upíří polibky jsou příběhem teenagerky Raven, která si příliš nerozumí se svými spolužáky – je totiž gothička a ještě k tomu chodí s upírem. Pikniky, koupání na pláži, odpolední vycházky do parku – to vše se jí netýká, protože její přítel Alexandr prostě sluníčko moc nemusí. O zábavu a zpestření svého „temného“ života ovšem nemá nouzi. Do města totiž přijede Alexandrův poloupíří bratránek Claude s jediným cílem – získat fióly naplněné upíří krví a s jejich pomocí se stát plnohodnotným upírem. Raven nejprve bojuje na straně Alexandra a snaží se Claudovi v nalezení fiól zabránit, ale Claude jí prozradí jaká tajemství ještě fióly skrývají a sympatická gothička je rázem na pochybách. Upíří krev by z ní totiž mohla udělat poloupírku a ona by tak nemusela neustále myslet na to, že Alexandra čeká věčný život, zatímco ona je smrtelná…
Autorkou této mangy je Ellen Scheiberová a kromě komiksové podoby vycházejí příběhy svérázné Raven Madisonové i knižně. U nás zatím vyšly dva díly Upířích polibků, třetí se připravuje.
Moje hodnocení: Příběh je trošku pubertální klišé, nicméně vše vyrovnává dobrá kresba a Raveniny vtipné hlášky plné sarkasmu. Její roztomiloučká kamarádka je taky zdrojem neustálých vtipných situací a Alexandr, ten je prostě a jednoduše k sežrání. Oba díly se mi dost líbily a o pořízení dalších rozhodně uvažuji:)
Pár ukázek:



***

Dveře Chaosu nejsou na první pohled tolik ovlivněné moderní gothickou subkuturou, ale po začtení záhy pochopíte, proč je řadím do tohoto článku. Oblečení, líčení, účesy…to vše je ovlivněno viktoriánskou gothikou, že je mi až oči přecházely:). Kresba je trochu jiný styl mangy než hodně evropské Upíří polibky, ale o to je to zajímavější. Příběh se odehrává v alternativním světě, kde vše je podřízeno harmonii. Hlavními hrdinkami jsou dvě mladičké sestry Mizérie a Clarissa, které vyrůstají odděleny od světa v domě se zahradou a jediným společníkem je jim strážce Rikhter, jemuž bezmezně důvěřují. Když má proběhnout iniciační obřad a obě dívky se mají dozvědět, proč celý život tráví osamoceny, stane se něco, co žádná z nich nečekala. Rikter je zradí a uprchne s Clarissou neznámo kam. Vyděšená Mizérie nic nechápe, ale vše je jí brzy vysvětleno. Její sestra je otevírající klíč, který umí otevřít Dveře Chaosu a vpustit tak do harmonického světa démony chaosu a vše, co je po staletí pečlivě budováno, tak v okamžiku rozvrátit. Ona, Mizérie, je zase zavírající klíč, jediný člověk, který jednou otevřené Dveře Chaosu může zase uzavřít. Nastává honička za zrádným Rikhterem, který je i s Clarissou na cestě ke Dveřím Chaosu a chce je s její pomocí otevřít. Kromě této hlavní zápletky také sledujeme, jak Mizérie trochu nesměle poznává život mimo zdi zahrady se všemi jeho útrapami i radostmi a jak Clarissa vyrůstá ze své dětské naivity a snaží se vzepřít tomu, koho dosud respektovala a uznávala.
Autorkou této mangy je Ryoko Mitsuki, velice zajímavá slečna, která se obléká ve stylu visual-kei (takový japonský gothic), sbírá porcelánové panenky a utíká do světa svých snů a fantazií. U nás zatím vyšly dva díly Dveří Chaosu, o třetím zatím bohužel nic nevím.
Moje hodnocení: Zajímavý příběh, velice osobitý styl kresby (i na mangu:) ), viktoriánské reálie, no prostě nádhera. Jediné co mi dělalo potíže je čtení zprava doleva, tedy v japonském stylu, ale i s tím jsem se nakonec srovnala a netrpělivě čekám na další díl:)
Pár ukázek:



Ackoliv podobne veci normalne nectu a fanousek mangy nejsem v zadnem pripade,vazne uvazuji o porizeni knih 🙂 Pokud za ne nebudou chtit nejakou premrstenou castku,urcite si koupim 🙂
okolo 120 Kč stojí Upíří polibky a asi 150 stojí Dveře chaosu, takže to docela ujde:)
Prakticky za pakatel 🙂 Tak to určitě koupím 🙂
Mám doma zatím oba dva díly, třetí ještě nevyšel a docela se mi to líbí. Také bych to neznala, nebýt jednoho japanofila z mého okolí.:-)
Zajímavé..já manga a takový taky zrovna nemusím, ale oboje je zajímavé 😉
Jste divní, výrok "Já mangu nemusím" nedokážu pochopit. xD
Hmm… ja teda manga fakt nemám rada, ale toto je ok;)