M.Moudrý: Konec křížů

Nakladatelství: Leonardo

Počet stran: 557

Rok vydání: 2008

O tomhle autorovi jsem četla při náhodném pátrání po informacích o mém velkém oblíbenci Jiřím Kulhánkovi a tak když jsem jeho knihu spatřila při brouzdání v městské knihovně, řekla jsem si, že by mohla stát za to. A nelitovala jsem.

Není mnoho knih, které přečtu na jeden zátah (dobře, je jich docela dost, ale stejně…:)) a tahle mezi ně patřila. V podvečer jsem si řekla, že si chvíli budu číst a ve dvě ráno jsem knihu po přečtení poslední stránky zaklapla. Je vidět, že autor se velmi inspiruje Kulhánkem, ale to knize rozhodně není na škodu – spíš naopak.

Hlavní hrdina je úplně obyčejný ostravský mladík Ondřej Ševčák, zaměstnanec kanceláře, jehož největší vášní jsou knihy. A ty se mu nakonec stanou osudnými, když v zapadlém antikvariátu objeví knihu, psanou samotným ďáblem. Do cesty se mu začnou plést kněží a když nakonec skončí zaživa pohřbený, rozhodne se vyhlásit válku celé křesťanské církvi, boha nevyjímaje.

Že tím nakonec způsobí konec světa takového, jaký ho známe, si ve chvíli, kdy proklíná Pána, vůbec neuvědomí. Nastává šílený děj plný akce, přestřelek, krve, utrhaných končetin, surové magie a pekelných stvůr. Kdyby celý děj protkávalo více humorných hlášek, řekla bych si, že čtu Kulhánka nebo Kopřivu.

Přesto, že se dá knize několik věcí vytknout – pár nevysvětlených detailů nebo občasné zbytečné natahování, je velice svižná, akční a napínavá až do samého konce. A jestli jste četli Kulhánka a zazlívali mu, že ze svých postav dělá přinejmenším polobohy, tak Konec křížů ani neotvírejte, protože jak se zvrhne konec zápletky, to by ani mistr žánru nevyplodil.

Nicméně za mě rozhodně všechny palce nahoru, knihu jsem ještě nějakou chvíli rozdýchávala a vyloženě stála za to. Mimochodem, jestli vás nenalákala tahle recenze, snad nepohrdnete ukázkou zde.

– místy nelogické, občas poklesává tempo