Lúmennčí průvodce padesáti odstíny literární tragédie část II.

Jsou knihy vynikající, knihy dobré a knihy špatné. A pak je Padesát odstínů šedi. Nebo tak nějak jste si to včera mohli přečíst v úvodu k hnusné, podrývačné a satirické reportáži ze stránek tohoto literárního braku, kam jsem se pro vás s nasazením vlastního zdravého rozumu a literárního cítění odvážně vypravila. Přečíst si ji můžete (a pokud chcete pochopite následující řádky, pak nejspíš i musíte) tady: Lúmennčí průvodce literární tragédií, část I..
A jak pokračuje příběh „pana Božského, leč úchylného“ a „slečny úplně vypatlané“? Co na to „vnitřní bohyně“? Dojde i na důtky? Vaše otázky zodpoví tento článek:)

Pozn.: Protože jsem nebyla ochotná za tu věc vypláznout peníze, četla jsem elektronickou pdf verzi nalezenou na internetech, proto čísla stran neodpovídají verzi papírové.
Pozn.2: To, co je kurzívou, je doslovná citace.

Strana 278:
První dobrá erotická scéna se odehrává ve snu. Pecka.

Strana 282:
Konečně se hlavní blbka, pardon, hrdinka, chová jaksepatří – utřít spolužačky, které nadšeně pokukují po panu Greyovi tím, že slyšela, že je nejspíš gay, se jí povedlo. První palec nahoru.

Strana 285:
„Ubohý zničený zvrhlý chlebodárce Christian“ no to snad ne:D On je pán ještě sociálně a ekologicky cítící, proto lítá pro zábavu vrtulníkem, jistě.

Strana 287:
A už to tady máme zase. Pan Posedlý kontrolou se vymlouvá na strach a nebezpečné auto, aby mohl Anu seřvat do krychličky, že neodepisuje na maily. Mám husí kůži.

Strana 289:
Krom vnitřní bohyně má slečna Steelová taky personifikované podvědomí, zatím popsané jako skřet s brýlemi ve tvaru motýlků. Myslím, že by měla uvažovat o nějaké medikaci.

Strana 290:
Už ten ret nekoušeme, už ho drtíme, pááni.

Strana 300:
A už to tu máme zase. Buď budeš, holčičko, dělat, co chci nebo bude zle. Vzbuzování pocitu provinilosti. Tohle není ani romantika, ani BDSM, to je na pár let v lochu.

Strana 306:
Sedí v obýváku, pijí šampus a probírají, jakými všemi způsoby a za jakých podmínek spolu budou souložit. Nic nudnějšího jako předehru jsem ještě neviděla.

Strana 314:
Nemyslím, že by v BDSM vztahu (ani v jiném typu vztahu) měl mít jeden ze zúčastněných z toho druhého strach.

Strana 318:
Mistr „šu*al jsem jich patnáct a jsem hroozně zvrácený“ se skoro udělá po pár vteřinách orálního sexu od holky, co to dělá podruhé. A já doufala, že se sci-fi už to nebude mít nic společného.

Strana 325:
„Když mi budeš vzdorovat, tak tě unesu násilím a někam tě zavřu proti tvé vůli.“
A co na to naše už-ne-panna? „To je tak žhavý.“ Óóó bože…

Strana 338:
Spousta nudy, slziček a sexu. A další dokazování dominance (a opět emailem).

Strana 341:
„Mám rád dominanci, rád tě mlátím, protože mi to dává pocit kontroly, chci, abych si tě vychoval k tomu, co já chci, abys dělala.“ Tohle je buď pěkně hnusnej experiment z laboratoře páně Pavlova nebo normální domácí násilí.

Strana 345:
Z „nikdy nebudu spát ve stejné posteli jako ty“ se stává „pan mijášek Grey leží vedle mě přitulený jako koťátko“. A já ohryzávám zeď.

Strana 347:
Pan Dokonalý šéf korporačky, bohatší než Bill Gates, posedlý kontolou, zaspí jako školák a jde pozdě na schůzku, kvůli ufňukané kravské sotva odrostlé puberťačce. Tak určitě.

Strana 349:
A z toho veledůležitého meetingu, na který tak promptně odspěchal, píše té puberťačce obsáhlé maily rozebírající jeho pocity z právě proběhnuvšího BDSM odpanění slečny Steelové pár jemnými plácnutími po zadku. *facepalm*

Strana 355:
Právě jsem přečetla tu nejtrapnější e-mailovou konverzaci všech dob a to počítám i googlopřekladačové dopisy strýčka Wu Shu z Číny, který mi odkazuje svoje miliony, stačí, že mu pošlu číslo kreditky a pin. Ale ne, vážně, takhle si někdo jako píše po mailu? A u toho nejen, že řídí firmu, ale ještě se pod každou tu supertrapnou repliku podepisuje „výkonný ředitel Grey Enterprises Holding s.r.o.“???

Strana 357:
Jestli je něco méně uvěřitelného v téhle neuvěřitelné slátanině, než to, že úžasňácký násilnický multimilionář se zamiluje do naprosté husy, je to fakt, že sotva prosperující majitelé obchůdku s kutilskými potřebami věnují své věrné brigádnici Aně na rozloučenou šek na 3000 dolarů.

Strana 359:
Soudružka Steelová si našla nový manýr, který mě dohání k šílenství, a to je protáčení očí a to prosím na pana Greye i v případech, že vůbec není přítomen. Na posledních dvaceti stranách to udělala asi pětsetkrát. Nenávidím ji.

Strana 360:
Vnitřní bohyně leží na koberečku a pojídá grepy? Vážně grepy? Proboha proč?

Strana 362:
Po malé pauze stalking pokračuje. Anastasie se neozvala hned po příchodu z práce, jak napsala do mailu, ale šla se bavit s kámošema. Pan Grey jí zanechá jeden nasraný email, pět zmeškaných hovorů a jednu vyděračskou zprávu v hlasovce ve stylu „mocinečky jsem se o tebe bál.“ Anastasii to dusí, ale protože má mozek o velikosti hrášku, svému dusiteli obratem volá a omlouvá se. Du blejt.

Strana 367:
Podvědomí a vnitřní bohyně v jediném odstavci jsou na mě příliš. Slzy zoufalství zkrápí mnou právě vlastnoručně vykopaný hrob literatuře.

Strana 368:
A pochopitelně zase kroutí očima. Nad nudnou mailovou konverzací s panem „dnes večer tě budu šu*at, jen co podepíšeš dohodu spoluchodcích“. Snědla jsem na posezení litrovku zmrzliny, ale ani to mě nedokázalo uklidnit. Chci umřít.

Strana 372:
Takže ten majetnickej ***** si pozve v neděli v poledne domů gynekoložku, aby svojí holce vnutil hormonální antikoncepci, protože je línej si brát kondom. Sledovačky, výhružky, sadismus, to všechno jsem ochotná odpustit, ale že chce ničit mařce, kterou údajně miluje, zdraví kvůli svému pohodlí, to je tak kardinálně nechutné, že mám chuť si na tu pisálkyni, co ten pamflet vyplodila, počkat v temné uličce a promluvit si s ní baseballovou pálkou. S ostny.

Strana 374:
Na druhou stranu mě fakt baví představa, jak se asi dělá gynekologická prohlídka v běžné místnosti. Dala si soudružka Steelová nohy za krk?:D To je prostě takové sci-fi, že Artur C. Clark, ač dávno zesnulý, poslal právě paní E.L.Jamesové všecky svoje literární ceny.

Strana 377:
Předehra nad salátem. A nad debatou o Aniné stoprocentní budoucí neschopnosti brát pravidelně prášky. To je tak žhavé, jako časopis o vyšívání.

Strana 378:
Ne, Červená mučírna nepůsobí hustokrutopřísně, ani když se píše s velkým počátečním písmenem.

Strana 381:
Šla jsem si přečíst na internetu pár článků o lovu kachen, pěstování rýže a psaní na stroji, abych měla větší chuť na sex, než po přečtení takzvaně dráždivé předehry těch dvou ukňouraných brakových hrdinů.

Strana 385:
Hurá, začalo něco, co připomíná sex. A výjimečně dokonce i něco, co by dva BDSM pozitivní lidi mohli provádět. Nebýt u toho Anastasie neustále tak pekelně otravná s těmi všemi svými hl
ubokými vzdechy a úletovými představami, docela by to ušlo. Což je na konci druhé třetiny knihy, která má být o vášnivém sexu, teda vážně co říct…

Strana 389:
Tak jsem to zakřikla. „Drž se pevně, protože tě teď budu tvrdě šukat zezadu a ty musíš udržet rovnováhu, jasné?“ To prostě není sexy věta v žádném kontextu.

Strana 390:
Soudružka Steelová se právě udělala…vyslovením svého jména! Já padnu.

Strana 395:
A už jsme dosouložili, takže tančíme po superluxusním obýváku a je to celé krásné a božské a kalhoty mu splývají z boků tím způsobem, který jsem pořád nebyla schopna rozluštit. Tím vzedmutím kýče se mi právě na stole objevili dva zahradní trpaslíci.

Strana 398:
Ó bohové! A teď bude ta pipina na pěti stranách přemýšlet, do čeho se to uvrtala. To brzo.

Strana 401:
„Významně na něj pozvednu obočí a on na mě na oplátku zúží oči.“ Slovník spisovné češtiny se mi právě samovznítil v knihovně.

Strana 403:
A jéje, už je po sexu a pan kontrolor už je zase nafučený, že si mu jeho otrokyně/přítelkyně zapomněla zmínit, že jede navštívit mamku do Georgie. Pošle s ní svého bodyguarda nebo za ní jen nechá letět sledovací dron?

Strana 406:
Teď je mi všecko jasné! Páně Dominantova matka je doktorka a všecky nás varuje, abychom očkovali děti proti zarděnkám. Takže zbylých několik set stran je jen omáčka pro znuděné maminy na mateřské k prostinké lékařské propagandě. Celých slavných Padesát odstínů šedi je vlastně jen takový ten letáček, co bývá v čekárnách na stolech – akorát s přídavkem spousty nudného tlachání a podobně nudného sexu, protože doktorů je málo a čekání bývá dlouhé. Konečně to dává smysl;)

Strana 415:
„…a pak už roluje kondom po celé jeho působivé délce.“
A já roluju smíchy pod stůl. Pokud se zase aspoň kousek sexuální scény povedl, tahle věta to dokonale zabila.

Strana 419:
Pan Dominant seřve Anastasii, že o sobě pořád pochybuje. Wow, kdo by to byl čekal, Geeyi, když se k ní chováš jako dobrman ke kusu sekané!

Strana 423:
Bla bla bla, náš vztah, žvanění, žvanění, furt nevím, co chci, zíív.

Strana 427:
Hlavní hrdinka žangá po Dominátorovi hezké milování před spaním a on se zpěčuje, načež ona sama sebe v zrcadle vidí jako Výkřik od Muncha. Nutno uznat, že se stejně jako tento obraz tvářím už notnou chvíli a asi budu potřebovat další roční pauzu na dočtení téhle tragikomedie.

Strana 431:
Asi patnáctý sex v jednom dni a hlavní hrdinka je vzrušená sdílením kartáčku na zuby. Prosím, prosím, už dost!

Strana 435:
Ana vydírá Greye aby jí řekl o svém tajuplném hroziváckém dětství, kvůli němuž nesnese doteky. Po hromadě stránek souložení, které se začíná až otravně opakovat se všemi svými dechberoucími superorgasmickými zážitky, jí řekne, že ho porodila feťačka a pošle ji na kutě. To jsme se toho dozvěděli.

Strana 439:
Autorka opět v celé své nahotě ukázala svou absolutní literární neschopnost a odtrženost od reality. Aneb když do pracovního povídání pana Greye do telefonu hodíme slovíčko brainstorming, bude to vypadat profesionálně.

Strana 442:
Až budu velká, budu multimilionář. Protože budu moct z fleku zrušit program na dopoledne, jediným pohybem shodit všecky papíry ze stolu a pak na něm souložit svoji milenku svým působivým mužstvím. Leda tak ve snu.

Strana 445:
Tak ta bláznivka už se zcela otevřeně obrací na svoje imaginární kamarády podvědomí a vnitřní bohyni, kteří se jí materializují ve sprše po té, co zase nekonečně nudně přemítá nad vnitřními pochody pana Dominátora. Svěrací kazajku to chce.

Strana 452:
Nuda, nuda, šeď, šeď. A neustálé přemýšlení o zvrácenostech a podivnostech pana Greye, kterému už pošahaná Steelová říká v duchu Stín, aby to znělo ještě tajemněji.

Strana 460:
Ty vykací maily plné neuvěřitelných blábolů mě vytáčí k nepříčetnosti – jejich jedinou výhodou je, že vzhledem k opatření hlavičkou a sáhodlouhému podpisu zabírají i přes naprostou malichernost sdělení víc místa, než běžný text a čtení ubíhá rychleji. Konec se blíží! Doufám, že jen ten knihy, ne můj.

Strana 462:
Jaká je přirozená reakce na to, že váš superbohatý sadistický milenec vyslídil váš let za maminkou do Georgie a připlatil vám za první třídu? Napsat mu trapácký vykací email a chichotat se u toho jako školačka, přeci!

Strana 469:
Mimo vliv násilnického sadisty se Anastasie konečně začíná chovat jako člověk, píše mu obsáhlé maily o tom, že není šťastná a propuká v matčině náruči v hysterický pláč. Pokud zůstane v Georgii, daleko od pana Superbohatého, udělá konečně rozumnou věc.

Strana 475:
Domácí násilí opět na scéně – tentokrát manipulování skrze maily, opět jedna nula pro Greye.

Strana 477:
Když chcete umlčet babu, kterou psychicky tyranizujete, nechte ji podepsat dohodu o mlčenlivosti, které se díky vašemu neustálému sledování bojí jako čert kříže. Dva nula.

Strana 482:
Předmět mailu „upím“ a „skučím„. Aneb sexování po netu podle zcela nerealistických představ vyžilé čtyřicítky.

Strana 490:
Nic záživného, kromě Anina žárlivého rozechvění ohledně úchylné paní Robinsonové, na kterou začala žárlit, protože s ní Grey šel na večeři.

Strana 493:
No to mě po*er. Tak z vášnivé výměny emailů o paní Robinsonové se stane stalking par excelence, protože se Grey zničehonic objeví na druhé straně Spojených států v baru, kde sedí Anastasie. Tohle začíná být vážně znepokojivě děsivé.

Strana 495:
A jéje, pisklavý hlas je zpátky. Teďka už jen aby zakopla a zrudla, zatímco si bude kousat spodní ret a protáčet oči a bude to perfektní. Perfektní na ránu z milosti.

Strana 499:
Vážně chci být milionář, protože budu moct nechat kdykoli svoji firmu bez vedení, sednout na soukromé letadlo a jet oblbovat a stalkovat svoji naivní pitomoučkou subinku, která mi za to ještě bude vděčná.

Strana 503:
„Pokud miloval nějakou starou paní, s kterou šoustal před mnoha lety, tak se zhroutím.“ A u toho dělají podivné kreace imaginární přátelé. Fajn, tohle je prostě na diagnózu.

Strana 505:
Ana má menzes (pochopitelně bezbolestný, aby ta holka byla fakt úplně celá smyšlená) a tak ji Grey naloží do horké vany. Dává tohle někomu smysl?

Strana 508:
Vytahování. Tamponu. Jako. Předehra.

Strana 513:
Manipulace pokračuje. Steelová chce logicky vědět něco o Greyově minulosti, ten se ale vzteká, mlží a nakonec po ní ječí.

Strana 516:
Vážně by ta Greyova touha po kontrole a BDSM nešla vysvětlit jinak, než těžkým dětstvím jako vystřiženém z učebnice pro puberťáky „Proč je špatné brát drogy?“

Strana 517:
Sex ve vaně ve skutečnosti není ani kluzký ani vzrušující. Voda totiž sliznice paradoxně vysušuje a taky strašlivě nepříjemně a legračně šplouchá.

Strana 527:
Kdybych poslouchala v autorádiu Vivaldiho operu a nějaká švizda mi to přeladila na Britney Spears, asi bych ji vykopla ze svého sporťáku na ulici. Ale já nejsem Christian Grey.

Strana 531:
Usínám nudou. Pan nejlepší na světě umí hrát na klavír, plynně mluví francouzsky, skvěle tančí, je nechutně bohatý a právě jde pilotovat kluzá
k, což samozřejmě taky umí.

Strana 535:
Plachtění ve světle vycházejícího slunce. Šťastné chichotání. Samým kýčem mi zrůžověly stěny a objevily se na nich plameňáci. A blikající obraz Ježíše. Se sýrovým kloboukem na hlavě. Zahradní trpaslíci ze strany 395 se šťastně usmívají.

Strana 540:
Skutečně mě fascinuje, jak tahle super stydlivá panna dokáže tak dechberoucně flirtovat. To jako do doby, než potkala Greye, byla zavřená v hradní věži?

Strana už ani nevím kolik:
Už mě to unavuje. Trapné maily, neskutečná nuda, maniakální pronásledování a mezi tím vším hromady kýče. Trpím jako raněný kojot.

Strana 567:
Jasně, sex ve stoje jedině se zvedačkou. Tady se někdo moc nechává unést. Ale popravdě už mě to ani nevyvádí z míry. Už jsem skoro na konci.

Strana 572:
Ó bože, přestaň už krucinál pořád o všem přemýšlet ženská! Začínám mít taky chuť tě seřezat. Železnou tyčí.

Strana 592:
Jasně, lidi v 6 hodin ráno běžně hrají na klavír a potom se honí po kuchyni, když se jim sere něco důležitého v jejich mega velké korporačce. Mě už nepřekvapí nic. Nic.

Strana 597:
Steelová konečně nazvala Greye dojebaným zkurvysynem. A to poté, co mu řekla, ať jí skutečně pořádně a silně nařeže. On to udělá, ona se naštve a odkráčí středem. Kdyby neexistovaly další dva díly byla bych přešťastná, že to tady končí.

Slovo závěrem:

Už to napsali mnozí přede mnou, ale opakování jest matkou moudrosti. Kniha Padesát odstínů šedi není o vášnivém BDSM sexu a mladé lásce chudé holky a bohatého kluka. Ale je o psychopatickém bohatém manipulátorovi, který sleduje svoji přítelkyni, odposlouchává jí mobil, pronásleduje ji a neustále žárlí. Do toho ji neustále nutí do praktik, které si ona nepřeje nebo stydí dělat. Anastasie se postupně chová stále více jako týraná žena a pod pohrůžkou trestu za prolomení mlčenlivosti, kterou se okouzlená jala podepsat, se bojí svěřit své rodině a kamarádům. Odhlédnu-li od zcela tristní literární kvality díla, které si vážně nezadá s pubertálními fanfikcemi z blogísků, je ještě ke všemu nebezpečné, protože adoruje zcela nenormální a úchylné chování. A tím nemyslím to, že Greye vzrušuje naplácat své svázané přítelkyni na zadek nebo jiné tvrdší praktiky. Ale právě to, jak se ji snaží do submisivní role napasovat i mimo postel a snaží se jí zcela ovládat a organizovat život, mnohdy i za cenu porušování zákona. Tohle prostě není hezké a erotické čtení pro ženy na dobrou noc, ať jakkoli stupidní a naivní. To je kriminální jednání v přímém přenosu. Tolik na vážnou strunu.

A na tu nevážnou? Nečtěte to. Ani ze srandy, jako já, přičemž mě donutilo dočíst jen to, že už jsem měla půlku poznámek hotovou a chtěla jsem misi dokončit. Je to odpad, hnus a absolutní sračka, jejíž celosvětovou masovou popularitu nejsem s to pochopit. Nechť se klidně někdo, komu se to líbilo, urazí do morku kostí, ale i ty brakové sešitové romány z trafiky, které vycházely v devadesátých letech, měly mnohdy lepší příběh i styl vyprávění, než tenhle bestseller. Snad jsem vás dokázala svou výpravou do „temných neprobádaných hlubin Anastasiina podbřišku“:) alespoň pobavit. Pokud ne a tahle hovadina se vám upřímně líbila, pak vám literární bůh pomáhej.