Myslíte si, že Kruh je jedním z nejděsivějších hororů jaký jste kdy viděli? Já rozhodně ano. Tedy myslela jsem si to, až do chvíle, kdy jsem si přečetla knižní předlohu tohoto slavného snímku. Pokud máte pocit, že Kruh je trapná pohádka pro děcka, hrůzostrašný psycho horor a nebo vás příběh o posmrtné nenávisti nechal zcela chladnými, pak vězte, že to po shlédnutí filmu není nic divného.
Knižní trilogie, počínající se příběhem Kruhu, zamotávající se ve Spirále a lehce se zase rozplétající ve Smyčce, je něco naprosto jiného. Kromě mrazení v zátylku ve vás vyvolá bezpočet otázek, napětí a nakonec i touhu přijít na to, co se skrývá za oponou našeho vnímání. Trapná holka ve studni se může jít bodnout – japonský spisovatel Kodži Suzuki rozehrává mnohem zajímavější příběh.
Při čtení prvního dílu, Kruhu, budete mít ze začátku pocit, že se až tak neliší od děje filmového hororu. Jiné jsou jen kulisy děje, jeho základ zůstává stejný. Mladý reportér, Asakawa, se dozvídá o záhadných úmrtích čtyř mladých lidí. Všem se zastavilo srdce v téměř stejný okamžik a tváře jim ztuhly v podivném výrazu úleku. Ze začátku se nezdá, že by je něco spojovalo, ale Asakawa vytrvale pátrá, až jej jednotlivé stopy zavedou do chatky v rekreačním středisku. Zabrán do pátrání si v chatce pustí stejnou videokazetu, jakou shlédli i čtyři mladiství a kruh se roztáčí naplno.
Na kazetě se Asakawa podívá do hlubin podvědomí jedné dívky, Sadako Jamamurové, což ale v tom okamžiku netuší. Jediné, co mu uvízne v hlavě je hrozba na konci kazety – každý, kdo toto video shlédne, do týdne zemře, pokud…pokud nějaký idiot nepřehraje životně důležité sdělení reklamami, tak by to Asakawa věděl. Zoufalý a vyděšený shlédne video znovu spolu se svým přítelem Rjúdžim Takajamou a krůček po krůčku odhalují tajemství „zaklínadla“, které je má zachránit od smrti.
Pokud jste viděli Kruh, máte asi dojem, že příběh znáte. Asakawa dá Rjúdžimu kopii kazety, čímž nevědomky splní přání Sadako a Rjúdži nic nezkopíruje a tak zemře. Ano, tak nějak to dopadne, jenomže nic není tak jednoduché, jak se zdá a pouhé předání kopie k záchraně života nestačí.
A tak se místo Kruhu, kde se vše zdá snadné a jasné, roztáčí mnohem šílenější spirála. Mrtvého Rjúdžiho pitvá jeho kamarád Ando a obyčejným rozkucháním mrtvoly to tentokrát zdaleka nekončí. Zdá se, že i když je Rjúdži mrtvý, snaží se Andovi něco říct. Něco o příběhu, který prožil při pátrání po dávno mrtvé dívce, ale také něco o tom, co nosí ve své krvi. Než však Ando vše pochopí, je pozdě a propletenec podivných událostí v jeho životě jej donutí spolupodílet se na šíleném plánu, jenž se vylíhl v hlavě Sadako Jamamurové.
Ve třetím díle nás děj mrští do úplně jiných míst a když už máme dojem, že všemu rozumíme a vše chápeme, zavede nás hlavní hrdina Kaoru Futami do vysokohorské laboratoře, kde teprve začneme chápat celý děj a kde Kaoru po dvaceti letech konečně pochopí svůj život. Kruh, jenž se zamotal do spirály, se konečně zase vyhlazuje, proplétá a jako Uroboros zakousnutý do vlastního ocasu se vrací zpět na začátek.
Je strašně těžké psát recenzi na knihu, kde jediné neopatrné slůvko může vyzradit polovinu děje. A přesto jsem ji musela napsat. Pro všechny z vás, co se Sadako v kině strašně báli – po přečtení knihy se nejenže bát nebudete, ale možná si své mínění o dívce, která leze z televize poněkud poupravíte. Z žádné televize se v knize ani nekoukne, natož aby se vyštrachala celá a ani s tou dívkou to není tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát.
Tahle recenze je taky pro všechny ty, kteří jste se u Kruhu chlámali a pro váš metafyzicky rozvinutý vkus je to příliš brakový škvár – není. Vyhovují-li vám filozofické existenciální debaty, otázky o vzniku života ve vesmíru, zajímá-li vás genetika, astrofyzika, evoluční mikrobiologie, informační technologie a milujete-li film Matrix, pak vás Kodži Suzuki chytne a nepustí.
autor: Kodži Suzuki
překlad (z angličtiny): David Petrů
rok vydání: 2004 (Kruh)
2006 (Spirála)
2008 (Smyčka)
počet stran: 256 (Kruh)
328 (Spirála)
334 (Smyčka)
PS: Kniha je přeložena s českou transkripcí
japonských jmen, proto autorovo také uvádím
ve tvaru Kodži, ne Koji Suzuki. Podobně
je to s přechýleným jménem Sadako Jamamuro(vé)
a dalšími jmény, za něž by mě někteří japanisti asi sežrali;)
Asi jsem divná, ale horory miluju, sleduju často a ráda, myslím si, že asijské horory jsou navíc většinou fajn, mám ráda u filmu atmosféru, ne litry krve, na remaku bývá taky docela cítit ten původní rukopis, ale Kruh mě fakt nebavil.
Tohle byly úžasné knížky… Já osobně jsem Kruh v televizi vůbec neviděla, z vyprávění jsem pouze věděla, o čem to asi tak je…
Ke knížkám od Kodžiho Suzukiho jsem se dostala úplnou náhodou přes sbírku povídek Temné vody, ze kterých mi běhal mráz po zádech… Ani Kruh, Spirála a Smyčka mě nezklamaly. Napětí, akce a hororová atmosféra… Bála jsem se u toho, ale jsem asi divná, já se bojím ráda, hlavně u takových knížek jako byly tyto.
Moc mě bavilo je číst, zhltla jsem je doslova jedním dechem…
[1]: nejsi divná, znám ví takových lidí:) ale jak píšu, knížky jsou úplně o něčem jiném než film;)
[3]: Jsem ochotná ve filmu pojmout i nějaké ty duchy a spol. Netrvám zrovna na ryze vědeckém vysvětlení. Když z filmu na kilometr netrčí už pět minut dopředu, že tam z toho tmavýho kouta něco udělá BAF, tak i nějaká ta ponurá atmosféra na mě zabírá, ale u Kruhu nevím, čeho jsem se měla bát. Kazeta, černobílý záběry a bizarně vypadající holčička. :-))
[4]: aha, holčička, takže jsi viděla jen americký remake:) Nevím, na mě nejvíce zapůsobilo zoufalství té holky, která chcípla úplně sama na dně studny, ve tmě a vlhku, proto pro mě má ten film naprosto neopakovatelnou mrazivou a tísnivou atmosféru. Lekačky ani duchové na mě nikdy nezabíraly, pro mě je nejdůležitější celková atmosféra. A tu má Kruh dle mého názorů vynikající. Není ani tak děsivý, jako spíš mrazivý. A kniha, ta je na teplotě absolutní nuly a ještě k tomu se nakonec dozvíš tak šílené rozuzlení, že se filmařům budeš jen smát:)
Před prázdninami jsem se na Kruh dívala v knihovně 🙂 Při další návštěvě ho asi přiberu…
ackoli sem kruhy videla oba a sem tez tak divna ze mam horory rada, neradim ani jeden mezi ty co by me videsily nejvic. kazdopadne s tema knizkama si me navnadila, protoze jestli miluju neco vic nez filmovy horory, pak sou to horory knizni:D
nádherný… :)) ty máš úplně překrásnej blog.. ten desing je úžasnej, já nemám prostě slov ♥
aaaaa 🙂 pekne
Ahojky, máš fakt pěkný blog
Zavítala jsem na tvůj blog náhodou při hledání informací o panu Suzuki. Recenzi chválím, je poutavá 🙂 Film Kruh jsem viděla, ale netušila jsem, že má knižní předlohu. Nedávno jsem se dostala ke knize Smyčka, když jsem zavítala do Levných knih při výprodeji 😀 Jelikož mě zaujal japonský spisovatel, ihned jsem po knize sáhla a musím říct, že nemám čeho litovat. Jsem teprve v polovině čtení, ale příběh mě chytl a nepustil. Teď už je to jasné, určitě si seženu i Kruh a Spirálu. A pokud bude možnost, tak cokoliv, co Suzuki napsal. Skvělé čtení! 🙂
Kruh jsem četla, a našla jsem ho hlavně proto, že jako milovník Japonska vím, že Kruh je původně japonský. Tak jsem hledala a hledala a musím říct, že je to můj nejoblíbenější horor. Nejradši mám asi třetí knížku, i když doma mám jen druhou. Ale rozhodně plánuji dokoupit! 😉
Ahoj, nevíte někdo, kde bych si mohla stáhnout ty knížky? Nikde mi nejdou najít 🙁
[13]: nevím, já knihy stahovat neumím, já si je půjčuju v knihovně:)