K.Hosseini: Tisíce planoucích sluncí

Khaled Hosseini – Tisíce planoucích sluncí
Nakladatelství: LEDA
Počet stran: 420
Rok vydání: 2007 (anglicky) 2008 (česky)

O této knize jsem se ozvěděla díky Vivce a za to jí patří veliký dík, protože už dlouho mě kniha nepohltila jako tato. Příběh je velice silný a nejhorší na něm je, že ačkoli smyšlený, je vystavěný na reálných příbězích, které se dnes a denně v muslimském světě dějí, až náš evropský rozum zůstává stát. Pokud se chcete ponořit do blízkovýchodních reálií a poznat tamní krušný život žen, je kniha právě pro vás.

Marjam je patnáct a je harámí, což je afghánský výraz pro nemanželské dítě. Žije daleko od vesnice se svojí matkou, která je brána jako hříšnice a snáší svůj osud jen velmi těžko. Neustále nadává na muže, i na Marjamina otce Džalíla, který se o dívku stará, jak nejlépe může, ačkoli má svoji vlastní rodinu.

Jednoho dne se Marjam rozhodně vydat za Džalílem domů – poznat, kde bydlí a ideálně u něj zůstat, v pohodlí, zahrnuta otcovskou láskou. Ubohá dívka ani netuší, jakou chybu udělala a že si její následky ponese po zbytek života. Její čin vyústí ve svatbu s pětačtyřicetiletým Rašídem, který ji odveze daleko od domova, do hlavního města Afghánistánu Kábulu, kde je s ním nucena žít pod jednou střechou a snášet stále horší zacházení.

O mnoho let později se její život protne s mladinkou Lajlou, dívenkou ze sousedství, která je bezhlavě zamilovaná do jednonohého chlapce Tárika, který přišel o nohu v občanské válce, jež zmítá zemí. Nakonec ale skončí v Rašídových spárech i ona a obě ženy se potýkají z krušným životem jak jen mohou. Když do země vtrhne Talibán, nastane jim peklo a obě jsou nuceny trpět v burkách, je jim zakázáno úplně všechno a život v dusném prostředí chudnoucí domácnosti je stále horší. Je načase jednat…

Ze začátku má kniha pomalý rozjezd, poznáváme život Marjam, vracíme se stále do minulosti, do jejího dětství. Po stovce stránek je ale již příběh tak strhující, že knihu nelze odložit a se zatajeným dechem ji dočtete až do konce. Zvraty a hříčky osudu jsou nemilosrdné a emoce i krev stříkají ze stránek velmi prudce. Autor popisuje postavy plasticky a z jejich osudy se sžívá snadno. A bolestně.

Kniha je skutečně strhující a z každé stránky jsou cítit skutečné životy lidí v Afghánistánu, skutečné utrpení, které fiktivní Marjam s Lajlou zažívají na stránkách knihy, prožívají ženy každý den. A zločiny Talibánu jsou stále patrné i dnes, dlouho po odchodu tohoto zvráceného politicko náboženského hnutí. Rozhodně knihu mohu doporučit.