Jiří Kulhánek – Vyhlídka na věčnostNakladatelství: Crew
Počet stran: 544
Rok vydání: 2011 (česky)
Achjo, kolikrát jsem už psala, že na některé knihy se píší recenze jako másle, zato u jiných to drhne jako dva kusy rezavého železa. A jak mám kruci psát recenzi na knížku, kterou jsem zhltala za jedinou noc, nasmála se u ní jako magor a doteďka se mi o ní zdá? Jak mám napsat recenzi na Kulhánka?
Pokud nevíte, o koho jde, budiž vám země lehká. Kulhánek jen ten největší blázen mezi spisovateli a jeho knihy jsou výletem do úplně jiného, zvráceného a úchylného světa plného černého humoru a pokroucených supermanů. Jeho knihy jsou žánrem sami pro sebe a ačkoli se někteří spisovatelé= jeho stylu blíží, nikdy nebudou tak jiní.
Na novou knihu od tohoto mého oblíbeného autora jsem se těšila dva roky, ode dne, kdy jsem přečetla jeho Divoké a zlé, kteří mi ještě chyběli do kompletního repertoáru (a pak taky Cesty krve, ale ty jsou bohužel nesehnatelné). Všechny Kulhánkovy knihy jsem četla jedním dechem a většinou jsem od nich neodtrhla oči dokud nedošustila poslední stránka. A ačkoli se to někomu bude zdát divné, Vyhlídka na věčnost se mi zatím líbila nejvíc, ačkoli v ní zemře spousta mých oblíbených postav z jeho přechozích knih…ale jejda, spoiler, už mlčím.
Hlavním hrdinou je pan Mluvčí. Pan Mluvčí už ale Mluvčím dávno není, teď je z něj rentiér, který si v pohodičce a poklidu žije v Americe. Ta pohodička a klid ale trvá jen do té doby, než se jednoho rána sprchuje a do sprchy mu nakráčí jeho několik dní mrtvá sousedka a pokusí se ho zabít. Sousedka není sama, v patách jí táhne celá armáda mrtvých a FBI si s nimi vskutku neví rady. A i pan Mluvčí má co dělat.
Rozjíždí se bláznivý kolotoč honiček a šílených situací, tolik pro autora typický a jen postupně se dozvídáme, kde se mrtváci vlastně vzali, proč pan Mluvčí umí skákat z devátého patra a kdo je to strýček Heini. A stojí to za to!
Jestli se vám Patejl zdál jako superman a Tobiáš jako nejhustější upír, který by si Edwarda Cullena dal jako předkrm a Draculu jako hlavní chod, pak Mluvčí je úplně mimo kategorie superhrdinů. Je to největší mančkin, jakého kdy Kulhánek napsal a jestli ho někdy bude chtít překonat, pak se v jeho příští knize zřejmě dočkáme někoho, kdo hýbe rovnou planetami a bohu do očí říká „vole“. I přes šílenou naboostřelost a naprosto neočekávané šílenosti, které je tenhle maník schopen vyvádět, je kniha skvělá, brilantní, úžasná a (dopište si superlativum dle vlastní volby).
Tohle by recenzent dělat neměl, měl by to celé pomluvit až do poslední stránky a vytlačit ze sebe několik vagonů konstruktivní kritiky. Ale v tomto případě to nejde. Je to prostě Kulhánek. Však uvidíte.
+ strhující děj, vtipné
– hlavní hrdina je největší mančkin všech dob
Hodnocení: 9,5/10 (a to proto, že desítky ze zásady nedávám:))
Četl sem od něj kousek knízky…myslim, že to byla Cesta krve, každopádně tam po někom šel nějakej upír. Musím souhlasit s tvým popisem, i když sem od něj přečetl opravdu jen pár stránek – je to fakt jiné, zdálo se mi, že je to jakoby sepsaný hororový film.
Není to ale to co mám já rád, já radši něco na zamyšlení…třeba Orwella aktuálně 😉
Ahoj Lumenn
celkem dobrá recenze.
Další dobrá je taky tady: http://wulfrion.blog.cz/1111/sci-fi-recenze-vyhlizime-vyhlizime-vecnost
* obsahuje spoilery *
Já nevím no, se přiznám, že mě ta Vyhlídka tak úplně nenadchla. Sice je to pořád Kulhánek, jsem rád že mám na poličce podepsaný originál a nejen e-book, čte se to dobře, ale na to, jak jsme čekali dlouho to mohlo být i lepší. Hlavně mi vadila ta chaotická časová posloupnost v první půlce knížky a relativně pozdní zasvěcení čtenáře do děje, takhle tam pořád něco říkal o kruzích já nevěděl, o co jde, než se děj vrátil do minulosti k návštěvě pekla. Expedici do pekla jsem si užíval, ale pak takové dění v táboře mě moc nebavilo. A tak. Neříkám že je to špatné (pořád o několik tříd výš než třeba Žamboch), ale nemůže se to srovnávat Nočním klubem, Vládcema strachu, Divokými a zlými a už vůbec ne s Cestou krve. Asi bych Vyhlídku hodnotil podobně jako Stroncium, takových pořád dost nadprůměrných cca. 7-8/10 😉
[1]: To je trochu jako napsat k článku o čokoládovém dortu, že máš rád krvavý steak. :-))
Doufám, že se mi ta kniha dostane brzo do rukou. 🙂
Hmmm… Musím uznat, že ačkoliv si u mě, milá Lúmenn, zapsaná vcelku vysoko, tak teď jsi stoupla o několik pater. Kulhánek je prostě super a jeho úroveň psaní si drží lehce stoupající tendenci (Slovy Devlina alias Pana L. "Neuhne a neuhne!")
Btw. Cestu krve mám – knižní podobu nedám z ruky, ale e-booky můžu poslat.
Pořád váhám, protože reakce na knihu jsou značně rozporuplné, ale většinou spíš zklamané. Navíc jestli tam umře spousta postav z předešlých knih… Nevím, nevím.
Mám podobné dilema jako u Honu na lišku. 😀 I když tam je to ještě o něčem jiném. 😀
[6]: e-booky jsou mi proti srsti, i když co se týče cesty krve tak už jsem poměrně zoufalá, nemůžu to sehnat v normální podobě ani v knihovnách. Uvidíme, rozmyslím si to:)
[7]: já jsem naopak byla nadšená, fakt se mi tahle knížka od Kulhánka líbila nejvíc a to i přesto že zabije mnoho mých oblíbených postav, ta nejoblíbenější to ale přežila, tak jsem mu odpustila:))
Dá se to číst i když jsem zatím nic od Kulhánka nečetl? Neznalost těch postav z předchozích knih, aby nebyla na závadu. Zatím jsem dal na tvoje doporučení u knihy Ruská ruleta a bylo to vážně super. Hned jsem objednal od Heteši další eknihu, Nevermore Baltimore, která je samostatná. A ebooky jsou fajn, dávno už jsem tolik nečetl, jako po zakoupení čtečky Kindle. Kulhánka si ale koupím na papíře, časem získává na ceně. Některý jeho knihy stojí i 3500 Kč na Aukru.
[9]: ty stojí tolik, protože byly staženy ihned po vytištění a koluje jich jen velmi málo. Divocí a zlí a pozdější knihy už jsou za normální ceny a jsou v pohodě k dostání v knihkupectvích. Tahle knížka je bez znalostí předhcozích knih úplně v pohodě, ale když si předtím přečteš Noční klub, uděláš lépe, víc si to užiješ
Díky za tip, budu se tím řídit.
Mě na tom fascinovaly ty časové skoky, kdy si člověk nejdřív myslí, že je úplně mimo a že to nechápe a potom stačí jedna věta a přesně ví, kde se na časové ose nachází. Jinak super recenze…
Já jsem nejdřív četla Noční klub jedničku a potom Vyhlídku na věčnost, což mi vyzradilo velkou část děje v Nočním klubu dvojce, ale stejně si to přečtu. Jinak za chvíli nebudu mít od Kulhánka co číst… Umřu 😀
Kulhánkovina, ještě před dvěmi roky bych nechápavě kroutila hlavou jelikož bych ten pojem neznala (hold to když jsem zásadně odmítala českou tvorbu), teď se podobných věcí nemůžu nabažit.
Vyhlídka na věčnost pro mě byla něčím na co jsem se po Stronciu strašně těšila. Noční klub mě totiž tolik nenadchl, i když byl dobrý, ale prostě mi tam chybělo víc humoru. Vyhlídka je totiž takový příjemný mix mezi humorem a akcí. Části s panem Devlinem považuju za něco naprosto geniálního XD