PokáníAutor: Ian McEwan
Nakladatelství: Odeon
Počet stran: 325
Rok vydání: 2001 (originál), 2008 (česky)
Tuhle knížku mi strčila do ruky Lizzy s tím, že si ji prostě musím přečíst, že film je naprosto úžasný a kniha je prý ještě lepší. Nu tedy dobrá, řekla jsem si a popravdě jsem čekala mnoho, ale tohle skutečně ne. Z lyrické poetiky na každé stránce až mrazí, dějství duše jsou vykreslená do zvrácených podrobností, na kterými člověka ani nenapadne přemýšlet a přesto je kniha čtivá a příběh hluboký.
Třináctiletá Briony žije ve svém vlastním světě fantazií, píše povídky a touží se stát slavnou spisovatelkou. A moje recenzující slova ani z miliontiny nedokáží vytvořit tuto postavu tak plastickou, jako to dokázal autor, který nás do dívčiny mysli zavede hluboko, až na dřeň, stejně jako do mysli dalších postav – její o deset let starší sestry Cecilie, bratra Leona, do schovance jejího otce Robbieho, migrenózní matky Emily, bratranců Pierota a Jacksona a sestřenice Loly.
Tihle všichni sehrají svoji roli v divadle, které nenávratně změní život dvěma mladým lidem. Pár zvláštních náhod jednoho horkého letního dne způsobí, že Briony už nikdy nebude stejnou dívkou a že v její mysli bude navěky klíčit vina, za niž si ukládá pokání…ale možná už je pozdě.
Jak jsem vyčetla z anotací na film, tam pointu prozrazjí hned, v knize si na ni musíte sto stránek počkat. Na jednu stranu je to její slabina, na stranu druhou pak příběh mnohem lépe vygraduje, když šustíte stránkami a nevíte, kam vás vlastně autor svými výlety do nitra postav a sáhodlouhými popisy vzpomínek, chce dostat.
Neříkám, že se Pokání četlo lehce, místy jsem měla, co dělat, abych udržela myšlenky, protože vybroušený umělecký styl je občas náročnější, ale zase stojí za to vytrvat a prožít si příběh až do konce. Tleskám v tomto případě i umění překladatele, který zvládl jistě složitý text mistrně přeložit do bohatého a košatého jazyka, který byl pohlazením pro moji poetickou duši.
+ silný příběh, propracované postavy a prostředí
– náročné na čtení, hodně lyriky
Hodnocení: 8/10
Knihu dostanu k Vánocům a už se na ni strašně moc těším 🙂
[1]: jo jo… není nad příjemné vtáhnutí čtenáře do pestrobarevného děje
Číst se mi to nechce, ale díky za tip na večerní film 🙂
Od tohoto autora jsem četla Betonovou zahradu… Zvláštní kniha…
Viděla jsem jen film. A ten na mě působil tak zvláštně – spíše depresivně a tak, že jsem z toho neměla dobrý pocit, proto se na něj nechci ani dívat znovu. Stejně tak si myslím, že ani ta knížka by se mi "nelíbila".